Jednou z maléreček je Blanka Josífková. Ač žije v Chebu, vajíčka zdobí stylem typickým pro jihomoravskou vísku Uhřice na Hodonínsku. Právě odtud totiž na západ Čech přišla celá její rodina. „Učila mě moje babička,“ vzpomíná.
Stylu zdobení kraslic, který dělá, se říká résování. Technika to není jednoduchá.
„Vejce uvařené na tvrdo ještě horké barvím speciální barvou, která je rodinným receptem. Ta schne 24 hodin. Pak na vejce narésuju obrysy. Ale žádné šablony, žádný vzorník. Vše je moje fantazie,“ popisuje nelehký vznik jihomoravských kraslic jejich tvůrkyně.
Obrysy pak vyškrabe až na skořápku, vystínuje a ručně nabarví. Po této proceduře opět následuje den schnutí. Konečnou fází je vyčištění a vystínování už nabarvených vajec.
„Slepičí vejce mi tak trvá čtyři hodiny čisté práce, husí pět až šest hodin. Dělala jsem ale i pštrosí, nad ním jsem strávila dva a půl měsíce,“ dodává.
Nelehká, ovšem krásná tradice v její rodině rozhodně nezanikne. Pokračovatelkami budou obě vnučky Blanky Josífkové.
Hned vedle ní v kraslickém kulturním době tvoří svá miniaturní umělecká díla Jaroslava Vaňousová z Chebu. Ta se ovšem věnuje drátkování. „Jsem samouk. Před deseti lety jsem to zkusila a už jsem u toho zůstala,“ říká.
Práce na zdobení vajec tenkým měděným drátkem je náročná, řada lidí by klubko dřív nebo později zahodila i s rukama. Pro paní Jaroslavu je to ale relax. „Práce mě těší,“ vypráví.
Letošní velikonoční výslužku začala připravovat už v únoru. „Každý koledník u nás dostane drátkované vejce. Připravila jsem jich asi 80,“ dodává.
Výstava Kraslice v Kraslicích patří už 20 let k tradicím města, které je díky svému jménu se svátky jara úzce spjaté. „Zpestřením akce je expozice, kterou nám zapůjčila Asociace malířů a malířek kraslic z Libotenic,“ láká návštěvníky Alena Motlíková, ředitelka Městské knihovny Kraslice.
Z exponátů je jasně patrné, že tradice velikonočních kraslic jen tak nevymizí. Malá umělecká díla totiž dnes tvoří i děti, které sotva odrostly školním lavicím.
