Zatím marně čeká na manžela, který v jejich původním domově ve vesnici Olhinka na Ukrajině musel zůstat.
„Nechápu to a nerozumím tomu. Měl za námi přijet později, ale my jsme tady a on se sem nemůže dostat. Celý proces vystěhování jsme kvůli tomu museli s mým mužem absolvovat znovu. Zajistit ještě jednou veškeré doklady, opět jsme museli požádat českou krajanskou komunitu na Ukrajině o potvrzení, že naši předkové byli Češi. Rok staré potvrzení nestačilo,“ vypráví tichým hlasem Olena a pláč má na krajíčku.
„Teď čekáme, jak naše žádost o povolení k pobytu na ministerstvu vnitra dopadne,“ dodává.
Se svým mužem Jurijem si Olena denně telefonuje. Uvědomuje si, jak moc mužská ruka jí a jejím dětem chybí. Začít nový život a přitom rodinu finančně zajistit není jednoduché.
Pracuje, aby sama uživila rodinu. Na nic jiného nezbývá čas
Vedle práce ve Skalné, kam složitě denně dojíždí, a starostí o tři děti jí už nezbývá čas na nic jiného. Hlavně odpolední směna je problém. Z ní se Olena vrací domů do Chebu až těsně před půlnocí. Ale nestěžuje si.
Ve Skalné má možnost si slušně vydělat a peníze teď její rodina potřebuje. „Starší osmnáctiletá dcera je nešťastná. Doma na Ukrajině studovala univerzitu v Charkově, je nadaná na matematiku. Tady ale musí chodit do práce, aby mi pomohla živit rodinu. A citelně jí chybí kurzy češtiny, které nám slíbila zajistit charita. Pokud nebude umět dobře česky, nemůže na studia ani pomyslet,“ vysvětluje žena.
Ta se po letech vrátila do země svých předků. Z jazyka, kterým její rodina kdysi mluvila, už toho moc neumí. Přesto se snaží s lidmi kolem sebe hodně mluvit česky.
„To je cesta, jak se jazyk rychle naučit. Ale dcera je od přírody hodně uzavřená. Moc toho nenamluví. Potřebovala by kurz češtiny. Tady však taková možnost zatím není a na to, aby jezdila do Prahy, nemá čas ani peníze,“ stýská si Olena.
Pokud otec nedorazí, může dcera na studia zapomenout
Osmnáctiletá Anna si už předběžně domluvila, že od září začne studovat informatiku na Integrované střední škole v Chebu. A uvažuje o tom, že by zkusila přijímací řízení na Univerzitu Karlovu. Pokud však do té doby otec rodiny nedorazí, nezbyde jí, než na studia zapomenout. Její výdělek by rodině citelně chyběl.
Společně s Olenou a jejími dětmi se do Chebu přestěhovaly další tři rodiny krajanů z východní Ukrajiny. Poté, co jejich domovy zasáhla válka, chtějí na západě Čech začít znovu. S aklimatizací pomohla charita. „Poskytli jsme jim asistenční služby a poradenství,“ upřesnila Klára Zachová z Plzeňské charity.
Pomohlo i město Cheb. Nabídlo byty a seznámilo krajany s možnostmi, jak a kde by mohli získat práci. „Zajistili jsme místa ve školách a školkách. Domluvili jsme pro ně termín jednání na úřadu práce a pomáháme i jinak,“ uvádí mluvčí Chebu Simona Liptáková.
Ta řekla, že město chce v projektu pokračovat i letos. „Chystáme se nabídnout pobyt další vlně krajanů. Pro letošní rok chce ministerstvo vnitra vyřídit přibližně pět stovek žádostí. A my víme, že už přibližně 80 lidí hledá v republice místo, kde je práce a zároveň byty,“ doplnila Liptáková.
Na přesídlení krajanů z celého světa vláda uvolnila v začátku loňského roku 66 milionů korun. Využity by mohly být především pro lidi s českým původem na Ukrajině. Součástí vládního plánu je kromě zajištění dočasného ubytování i finanční pomoc, asistence při stěhování, hledání trvalého bydlení nebo zaměstnání.
Program vznikl v reakci na žádosti několika stovek krajanů z Ukrajiny o přesídlení do Česka, kteří žádost adresovali prezidentovi republiky Miloši Zemanovi.
Podle Hany Malé z tiskového odboru ministerstva vnitra zájem o vystěhování do České republiky projevila více než tisícovka Ukrajinců s českými kořeny. Část z nich už v Česku žije a pracuje.
