Petr Kvasnička starostuje ve Verušičkách už patnáctým rokem a skoro stejně tak dlouho pracuje na záchraně kostela Nejsvětější Trojice.
Kostel stojí na kopečku jižně od obce v blízkosti hlavního tahu na Prahu a už dnes jej přehlédne jen málokdo. Zvláště za slunečného počasí, kdy se do jeho nové fasády opře slunce, se doslova rozsvítí a je vidět už z dálky.
„O víkendech tak mívám poslední dobou dost rušno, lidé si chtějí kostel prohlédnout a já mám klíče u sebe, bydlím totiž nedaleko. Ještě stále je ale před námi dost práce, hlavně na interiéru kostela,“ vysvětluje starosta Verušiček Petr Kvasnička. Za velké podpory místních se do oprav kostela, který byl postaven kolem roku 1740, pustil ve chvíli, kdy jej chtěli památkáři ponechat svému osudu a měla z něj být takzvaná řízená zřícenina.
„Na životě by sice nikoho nejspíš neohrožovala, ale to by bylo asi tak všechno. Já se na to ale už nemohl dívat, tak jsem se rozhodl jinak a místní mě podpořili,“ vzpomíná starosta na rok 2011, kdy začal poprvé jednat s projektantem Martinem Volným o záchraně kostela a jeho revitalizaci. O dva roky později už obec získala stavební povolení. Kostel, ve kterém byl v 50. letech minulého století dokonce ustájen dobytek, v té době dozrával k demolici.
Z hrobky vytáhli i ostatky
Vandalové odnesli všechno, co se jen dalo, pak začali dokonce vyřezávat trámy, takže se střecha propadla a kostel začal chátrat ještě rychleji. Kdosi se navíc opakovaně vloupal do krypty, odkud vynesl ostatky posledního zámeckého pána Verušiček Karla Hetzela a jeho syna.
„Ti lidé se s těmi ostatky dokonce i fotili, zámeckému pánovi ukradli šavli i uniformu a navlékli ho do prošívané bundy,“ kroutí hlavou starosta a dodává: „Tak jsme nakonec okno do krypty zabetonovali a nechali jsme vyrobit nové dubové rakve. Později jsme ostatky do opravené a znovu vysvěcené krypty během řádného obřadu, který vedl žlutický farář, slavnostně uložili. Teď už budou oba odpočívat v pokoji.“
Opravené jsou už také obě boční sakristie v severní a jižní části kostela. „Kde to jen trochu šlo, tam firma Bolid M, specializující se na opravu historických objektů, se kterou od počátku spolupracujeme, použila původní řemeslné postupy i materiál,“ upřesňuje Kvasnička.
Rekonstrukce kostela pomalu finišuje a podle starosty bude i levnější, než původně předpokládal. „Vypadá to, že se místo plánovaných čtyřiceti milionů nakonec vejdeme do deseti,“ pokračuje ve vyprávění. Z programu na záchranu architektonického dědictví dostává obec od ministerstva kultury každoročně 700 tisíc korun, dalších pět set tisíc investuje ze svého rozpočtu. Teď zbývá vyřešit, jak to bude vypadat vevnitř. „Kostelní lavice určitě nechceme, spíše pořídíme stylové, ale praktické židle, aby se daly sklidit. Pořádat tu chceme totiž koncerty, výstavy a já doufám, že i svatby, zájemci by byli,“ plánuje starosta.
Do věžičky kostela už zároveň obyvatelé Verušiček uložili vzkaz budoucím generacím. „Až bude jednou zase nějaký nadšenec kostelík opravovat, bude si moct přečíst, jaké to bývávalo za nás,“ usmívá se Petr Kvasnička.
A aby toho nebylo málo, pustí se prý, jen co dodělá kostel, do nedalekého židovského hřbitova v Lukách. Tamní synagogu za války Němci zbourali a na hřbitově byl rovněž po nějaký čas ustájený dobytek, ale starosta už má plán: „Aby se kozy nepásly mezi náhrobky, místní je kdysi vzali a převezli. Já vím, kde jsou teď uloženy a chci je vrátit tam, kam patří,“ slibuje starosta.
