Kdyby se někdo pokoušel uspořádat z měst a obcí Sokolovska něco jako hitparádu turistických cílů, zaujímalo by v ní Nové Sedlo místo až někde u konce. Zhruba dvouapůltisícové město je sice známé tradiční sklářskou výrobou a porcelánkou v Loučkách, je také důležitou zastávkou na železniční trati z Chebu do Chomutova, turistickým magnetem ale rozhodně není.
Ústřední seznam kulturních památek uvádí v Novém Sedle jen 75 metrů vysoký cihlový komín, který je jednou z mála dochovaných staveb původního areálu zdejší sklárny, ten však nejspíš moc návštěvníků do města nenaláká.
Potenciál přivábit do Nového Sedla turisty má zcela určitě secesní kostel Nanebevstoupení Páně, ten však na svou šanci teprve čeká. Řízení o prohlášení kulturní památkou zahájilo ministerstvo kultury letos v lednu. Přitom jde o architekturu, která nemá obdoby nejenom na Sokolovsku, ale snad v celé republice.
Obec Nové Sedlo je známá už od konce 14. století (tehdy jako Neusattl), první písemná zmínka o ní je z roku 1397, významu ale nabyla až v poslední čtvrtině 19. století, kdy zde německý vynálezce a podnikatel Friedrich Siemens vybudoval sklárnu.
Trmáceli se až do Lokte
Lahve na pivo, víno a minerálky a později i ploché sklo, skleněné cihly a dlaždice se odtud vyvážely do celého světa a počet zaměstnanců sklárny brzy dosáhl půl druhého tisíce. Na přelomu 19. a 20. století bylo Nové Sedlo největší obcí loketské farnosti, lidé odtud se však pořád museli za bohoslužbami trmácet až do Lokte.
Spolek pro výstavbu kostela v Novém Sedle byl sice v obci založený už v roce 1898, tedy rok předtím, než byla obec povýšena na městys, k dispozici byly i plány architekta Rudolfa Vomáčky (autora například novogotického kostela v Oloví), ale pořád chybělo to nejdůležitější – pozemek a finance.
Řešení nabídl Spolek sv. Bonifáce zastupující pražskou diecézi, když nabídl štědrý finanční příspěvek na stavbu prozatímního kostela, který by lidem v obci sloužil do doby, než se podaří poshánět finance na stavbu kostela řádného. Místní nabídku přijali a věci hned nabraly rychlý spád.
Místo pro provizorní kostel se našlo na pozemku vedle místní školy, který do té doby sloužil dětem jako hřiště, 19. června 1904 bylo vydáno stavební povolení a necelý měsíc potom, 15. července 1904 byla stavba podle plánů architekta Matěje Blechy slavnostně zahájena.
Neuvěřitelně rychlá stavba
Stavělo se pod vedením místního stavitele a zároveň předsedy spolku pro výstavbu kostela Wenzela Haberera, a stavělo se na dnešní dobu až neuvěřitelně rychle, takže už 18. prosince téhož roku 1904 byl kostel slavnostně vysvěcen.
Trojlodní kostel na obdélném půdorysu je vystavěný v novogotickém slohu s využitím řady prvků regionální hrázděné lidové architektury. Základ stavby tvoří dřevěná konstrukce s přísně pravoúhlým členěním v kombinaci s lomenými neogotickými oblouky, vyplněná cihlovou vyzdívkou.
Přiznané hrázdění plní současně funkci dekorativní, zvýrazněnou dalšími, na fasádě použitými zdobnými motivy pravoúhlých křížů, čtyřlístků a tradičním „chebským sluncem“ na čelním štítu stavby.
Dochoval se jen Rudolfi
Celé stavbě dominuje štíhlá oktogonální zvonička s vysokou jehlancovou střechou s křížkem na špičce, ve které je dodnes nejmenší ze tří původních zvonů českobudějovického zvonaře Pechera, 184 kilogramů vážící Rudolfi, dar tehdejšího ředitele sklárny Siemens Rudolfa Dieterle. Další dva zvony, Bonifacius a Karoli, oba více než čtyřmetrákové, byly zrekvírovány pro válečné účely.
Za vidění zcela určitě stojí interiér kostela, kde opět dominuje dřevo, ze kterého jsou vyrobené nejenom nosné sloupy, lavice, oltáře a kazatelna, ale dokonce i křtitelnice. Malířská výzdoba je dílem sokolovského malíře Richarda Krautmanna, vitráž do presbytáře vytvořil Richard Schlein z Hrádku nad Nisou.
Kostel je v současnosti přístupný o bohoslužbách, které se zde konají vždy v sobotu od 16 hodin.
Pozornosti návštěvníků Nového Sedla jistě neunikne ani středověký smírčí kámen s výrazným pozitivním reliéfem latinského kříže, usazený v dláždění před průčelím kostela. Původně stával v nedalekém Chranišově u dnes již zbořené kapličky, odkud byl přemístěný nejprve k dnes už nepoužívané cestě do Nového Sedla, později na nádvoří hradu Lokte a v roce 2012 na současné místo ke kostelu Nanebevstoupení Páně.
