Nakonec se tuhnická chlouba umístila na sedmém místě a získala 5,5 tisíce korun na dendrologické ošetření a zvelebení jejího okolí.
„Teď tam stojí lavička a oboustranná cedule. Část jsme navrhli my a část lidé ze Spolku žijeme TUhnice,“ řekla Bartošová. A dodává, že vrbu si pro nominaci vybrala právě proto, že zažila téměř všechno, dokonce i hořela, a přesto stále roste.
V roce 2015 získala vrba ocenění Strom hrdina, tehdy ji se svými žáky přihlásila jiná učitelka – Štěpánka Šťastná ze Základní školy Konečná. Od té doby se o strom zajímá veřejnost a stará se o to, aby se mu dařilo.
Strom pamatuje stavbu železnice
Vrba roste u bývalého lokomotivního depa zhruba od roku 1898. Jak je stará, to nikdo přesně neví. Pravděpodobně zde rostla už okolo zmíněného roku 1898, kdy se budovalo depo.
Navíc na dostupném leteckém snímku datovaném rokem 1936 je vidět její koruna. Na další staré fotografii z května 1945 je zase vidět, jak část větví poškodil oheň při spojeneckém bombardování. Hořely totiž okolní domy.
Pro existenci vrby už kolem roku 1898 hovoří i další dokument. Je to kopie stavebního plánu depa. Výkres pochází z roku 1898, kdy se projektovala železniční trať do Potůčků. Měla vést kolem plynárny. Poblíž současného meandru u řeky Ohře se počítalo s nádražím.
V místě, kde roste vrba, je symbol, který se používal pro Boží Muka. Ta už sice neexistují, vrba ale historické události přežila až dodnes.
