Jenže k dokonalé sváteční atmosféře při zpěvu koled, pouštění lodiček v umyvadle a čekání na Ježíška něco chybí. Je to jistota, že vysněné první Vánoce se dvěma dětmi ve vlastním domově nebudou pro rozšířenou rodinu současně ty poslední.
„Klárku a Tomáška mám v dlouhodobé pěstounské péči. A ta zpravidla trvá do zletilosti, respektive při studiu dětí až do šestadvaceti let. To se ale může každým okamžikem za určitých okolností změnit,“ vysvětlila náhradní maminka Petra Dvořáková z karlovarské SOS vesničky v Doubí.
Ke změně a následnému rozpadu po dlouhá léta budované náhradní rodiny stačí, aby ta biologická začala bezproblémově pečovat o Klárku a Tomáška.
Obě děti jsou v kontaktu s nejbližšími příbuznými. Pěstounům říkají mami, tati a vyrůstají jako v klasické rodině. Je tak velice nepravděpodobné, že by se vracely ke svým rodičům.
Tomášek si před spaním s Klárkou špitá a říká jí broučku
Náhradní maminka Petra se snaží nemyslet na to, že může přijít o svěřené děti a raduje se s nimi ze splněných přání, která jsou cenná právě o Vánocích. Začala u tříleté Klárky, o kterou v SOS vesničce pečuje první měsíc. Holčička nyní prožije své první vánoční svátky tak jako většina těch šťastnějších dětí.
Bude si s náhradní maminkou a „bratrem“ Tomáškem hrát u voňavého přírodního vánočního stromečku, dívat se v televizi na pohádky a ke štědrovečerní večeři „dědeček“ Mojmír usmaží kapra a připraví bramborový salát.
Na stole bude i kuřecí řízek a vařené brambory. Členové náhradní rodiny si pochutnají na lineckém cukroví, které společně napekli.
„Já jsem Klárka,“ hlásí se v dětském pokoji plném hraček dívenka. První dva roky svého života byla doma s matkou. Kvůli problémům se zanedbaným atopickým ekzémem si nějaký čas pobyla v nemocnici.
Tíživá bytová situace a partnerské problémy její matky zavinily, že dítě putovalo do krizového zařízení Sluníčko, které je součástí SOS dětské vesničky. Ve Sluníčku, které je připraveno přijmout dítě okamžitě, Klárka prožila tři měsíce. Ze Sluníčka se na devět měsíců dostala do přechodné pěstounské péče do Sokolova.
Nedobrovolné přesuny, při kterých si zvykala na nové a nové tváře, skončily až v náručí náhradní maminky Petry. Ta říká, že Klárka ještě nemá ze všeho rozum. Kdyby měla, tak by si určitě přála, aby zůstala mezi lidmi, kteří ji budou mít rádi a nemusela se neustále někam stěhovat.
„Přání se Klárce splnilo, má ji rád i Tomášek, který nechtěl být se mnou sám, a tak se hrozně těšil na ‚sourozence‘. Dočkal se před Vánocemi a jeho přání je skutečností. Dlouho jsme o holčičce mluvili. Takže už měl pro ni rok nachystanou postýlku. Nemohl se dočkat a každý den se na svoji sestru vyptával. Kdy si ji převezeme a kdy si ji budeme moci nechat. Děti se sžily opravdu krásně. Obě na sebe myslí. Když něco koupím Klárce, tak ta hned říká, že musíme pamatovat i na Tomáška. Před spaním si spolu špitají a Tomášek někdy říká Klárce broučku,“ usmívá se.
Před očima se jí vybavuje první setkání Tomáše s Klárkou u její přechodné sokolovské pěstounky. Jakmile Tomášek uviděl Klárku poprvé v Sokolově na pískovišti, tak začal konverzaci otázkou, jestli Klárka ví, že bude u nás v SOS vesničce bydlet? Klárka jen koukala. A pak si spolu začali hrát.
Z někdejšího vzteklouna je nyní velký tulil
Tomášek podle svého okolí udělal ohromný pokrok. Když před třemi lety přišel z kojeneckého ústavu, tak mu nebylo vůbec rozumět a míval hrozné záchvaty vzteku. Teď se jako by nic tulí ke své náhradní mamince. Jakmile si žena uvědomí, že může o Tomáška a Klárku kdykoliv přijít, tak jí není vůbec do smíchu. Ke všemu biologičtí rodiče o Tomáška velmi stojí.
„Při dlouhodobém pěstounství pokládám za největší problém nejistotu, jestli dítě zůstane, anebo ne. Tomášek se mne zpočátku dlouho vyptával, jestli už bude u mne navždycky. Odpovědět bylo velice těžké,“ konstatovala Petra Dvořáková.
Splněná přání
A jak se o letošních Vánocích splnilo její přání? Sama vyrůstala jako jedináček. A už od mala věděla, že vychovávat jedináčka nikdy nechce. Do pěstounství šla před třemi lety jako bývalá sociální pracovnice jedné německé neziskové organizace s působností v Česku.
Chtěla se ve vesničce starat o dvě až tři děti. Jenže karlovarský krajský úřad tehdy uvedl, že to není reálné, protože pěstounka nemá vlastní děti ani partnera. A navíc je jako devětadvacetiletá příliš mladá. Dostala tedy Tomáška, a hned chtěla další dítě. Klárku jí svěřili až v uplynulých dnech.
Vánoce otevírají lidem srdce
V karlovarské SOS vesničce fungují tři služby. SOS Přístav se věnuje pěstounským rodinám. Sluníčko je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Třetí službou je SOS Kompas. Jeho pracovníci pomáhají rodinám v jejich přirozeném prostředí. S dárky pod stromeček je pamatováno na všechny klienty těchto služeb.
„Před Vánoci se ve vesničce setkávají všichni naši klienti při organizovaném programu. Na jeho konec se zpívají koledy a rozdávají dárky,“ uvedla regionální ředitelka karlovarské SOS vesničky pro Karlovarský kraj Olga Heřmanová.
Upozornila, že karlovarský hypermarket Globus pořádá pro SOS vesničku akci Strom splněných přání. Všechny děti si napíšou svá přání, která pak visí na stromě, samy. Lidé pak kupují konkrétní dárky, které si děti vybraly. Pracovníci Globusu dárky zabalí a přivezou. Lidé ale nemusejí koupit všechno, obdarovávání je dobrovolné.
„Zákazníci jsou úžasní. Jedna naše šestiletá holčička se učí na housle a přála si mít své vlastní. Tamhle jsou,“ ukázala ředitelka ve své kanceláři na místo, kde stálo pouzdro s houslemi. Hudební nástroj přišel podle ní na dost velkou sumu. Dárkyně nechala na sebe kontakt s tím, že kdyby holčičce nástroj neseděl, tak jí doplatí peníze na jiný.
