Jako odborníkovi na lidskou duši chybí Karlu Moravcovi zásadní a výrazný spouštěč, který by takovou reakci mohl vyvolat.
„Kdyby nebylo negativních laboratorních výsledků, tipoval bych to na ne úplně povedený experiment s psychotropními látkami,“ tvrdí psychiatr.
I když pojem davová psychóza považuje za „gumový“, v případě sokolovských studentů postrádá výrazný spouštěč.
„Kdyby hořel dům, před kterým stáli, kdyby padala jeho střecha a v okolí se střílelo, pak ano. Ale davová psychóza není jen tak. Není to tak, že někdo omdlí, a ostatní začnou omdlévat také. Nevznikne hned, chce to opravdu výrazný spouštěč, který v danou chvíli působí bezprostředně na všechny,“ domnívá se Karel Moravec.
Jako typický příklad davové psychózy uvádí řádění fotbalových fanoušků po zápase.
„Vyhráli jsme, tak hurá. A rozmlátíme na ulici auta, i když jsme jinak slušní lidé. Ale v danou chvíli nás strhne dav,“ vysvětluje.
Za určitou formu davové psychózy považuje i události na Národní třídě v roce 1989. „Ale okamžik, kdy studenti přejímají vysvědčení? To se mi nezdá. Anebo v tom muselo být něco hodně temného v pozadí,“ doplňuje.
