Proč jste se rozhodl napsat zrovna tuto knihu?
Protože miluji své rodné město Karlovy Vary. A také mám rád svého nakladatele pana Moravce, jenž mne donutil k sepsání knížky. Jsem mu za to vděčný. Velký dík patří i paní spisovatelce Otilii Grezlové za trpělivost s úpravami mého hanebného rukopisu. Knih o Karlových Varech je více než dost. Dosud však chyběla populárně psaná karlovarská čítanka, směs odborných pojednání, humorných příběhů a také ezoterických úvah a otazníků. A koneckonců svou roli hraje i má víra v platnost slov výsostného básníka Otokara Březiny: Stejně jako květina, tak i člověk působí nejlépe tam, kde vyrostl.
Stanislav BurachovičNarodil se roku 1950 ve Varech. Studoval na Karlově univerzitě. Čtyřicet dva let pracoval jako historik v Muzeu Karlovy Vary. Podle vlastních slov by měl být coby muzejní fosilie vycpán a instalován ve vitríně. Je velkým ctitelem Bohumila Hrabala. Jeho nejoblíbenější knihou je Obsluhoval jsem anglického krále. Mezi jeho koníčky patří putování krajinou Karlovarska nebo poslouchání blues. Nejraději má Cream a Erica Claptona. |
Na co se může čtenář těšit?
Na řadu málo známých informací z kulturních dějin lázní a na mnoho nepublikovaných rytin a fotografií.
Jedná se vysloveně o odbornou literaturu, nebo si v ní může počíst i laik?
Kniha je psána tak, aby si v ní rád početl jak odborník, tak i laik. Já mám pro tento typ literatury humorné označení popík.
Proč jste se jako historik rozhodl stát i spisovatelem?
To jsem se nerozhodl já, nýbrž někdo vysoko nade mnou, patrně páni Osud a Bůh. Nebo že by kibicovaly i sudičky? Podotýkám, že se nepovažuji za spisovatele, anóbrž, řečeno Hrabalovým strýcem Pepinem, za pozorovatele, zapisovatele či písmáka.
Co vás na tom nejvíc baví?
Detektivní hledání skrytých smyslů, souvislostí a nacházení univerzálního poznatku, že vše souvisí se vším. Ono hledání je těžké a plné slepých uliček, nástrah a pastí.
Co je nejtěžší na napsání podobné knihy?
Není to, jak by čtenář očekával, sesbírání domnělých i skutečných faktů. Největší fuškou je pro mne udělat v nasbíraných materiálech tlustou čáru a nemilosrdně vyházet do koše velkou část klopotně, leč blbě sepsaného textu v duchu zlaté zásady méně je více.
Máte dost historických pramenů?
Mám jich tolik, že je nezpracuji ani do nejdelší smrti. Vlastivědné písemnictví Karlovarského kraje sbírám již od svých deseti let, tedy padesát sedm roků. Moje žena a nyní už i já si zoufáme, že nemůžeme nic najít, protože knih a papírů je tolik.
Nechtěl jste někdy napsat i nějakou beletrii?
Samozřejmě ano, leč bohužel zůstalo jen u několika náběhů k mé biografii. Psával jsem i básně. Ty se však nezaobíraly Karlovarskem, spíše láskou a protestem.
Jaké historické období máte nejraději a proč?
Je to 16. století, éra renesance a s ním spjatá humanistická kultura Jáchymova. Věk Georgia Agricoly. Byla to doba mimořádného duchovního i materiálního vzepětí, učenci přinášeli z odkazu antiky kvanta vědomostí ve všech vědních oborech.
Máte přehled o tom, kolik knih jste napsal?
Je jich něco přes padesát. U některých jsem ale jen spoluautorem.
A jak vzpomínáte na tu svou první? O čem byla?
Byla to drobná monografie o malíři karlovarských vedut Antonu Arrigonim. Když jsem ji prvně viděl ve výloze knihkupectví, byl jsem v sedmém nebi. Inu, ješitnost autorů nezná mezí.
