Jeho jméno zná většina obyvatel Rakouska. Po slavném historikovi nese jméno část vídeňské univerzity kde působil jako rektor, stejnojmenná nadace podporuje svým stipendiem nadané studenty z celého světa. Málokdo ale ví, že kořeny Richarda Plaschky sahají do Česka, respektive až do Karlovarského kraje.
Je možné, že je potomkem jednoho z nejslavnějších místních rodů - slavných Haasů z Horního Slavkova. Ti patří mezi nejvýznamnější podnikatele z regionu. Členové rodu vybudovali porcelánku, která byla v pořadí druhá v monarchii Rakouska-Uherska a první manufakturou v Čechách.
Slavný rod
„Rod velice rychle zbohatl již v době, kdy jiné, srovnatelné rodiny, teprve začínaly expandovat. A tak v době, kdy Puppové vlastnili jen jeden ‚malý‘ hotel, Moser továrničku na sklo, Mattoni a Becherové se teprve začínali prosazovat, Haasové již vlastnili či spoluvlastnili několik továren na porcelán,“ popisuje význam slavného podnikatelského rodu historik a publicista Luděk Jaša.
Haasům dále patřilo několik zámků v regionu, hrad, pivovar, velké panství, mnoho obcí, rybníků a hostinců. Po pěti velkých domech jim patřilo v největších městech monarchie.
V roce 1867 se stal hlavou rodu Jiří Haas, který pocházel ze zámku v Kamenném Dvoře. Později přikoupil ještě zámek Mostov, kde se mu v roce 1876 narodilo jeho jediné dítě – syn pojmenovaný po něm – Jiří, toho jména II. Jiří Haas starší dosáhl za svého života titulu baron. V té době u něj pracoval sluha, kočí jménem Ondřej Plaschka.
Ondřej Plaschka se narodil v Karlových Varech – Drahovicích, jeho manželkou byla Marie rozená Heinová z Karlových Varů. Nastoupil jako panský kočí u Jiřího Haase na zámek Mostov a všude jej doprovázel. Jeho manželka zde pracovala jako služebná.
Rodinné tabu
Necelé dva měsíce po narození Jiřího Haase II. se také Plaschkovým narodil syn, dostal jméno Josef. Od počátku měl v rodině Haasů výjimečné postavení. Bydlel s nimi na zámku, dostával jídlo i oblečení srovnatelné s tím, jaké dostával mladý Jiří, a společně s ním vyrůstal. Dokonce v době, kdy otec Jiří Haas odjel s Plaschkovými na zimu do teplejší Vídně, zůstal Josef na zámku a matka Jiřího – Olga se o něj starala jako o svého. Dostával i stejně cenné dárky jako její syn. Oba nastoupili ke studiu na gymnázium do Lokte, přičemž Jiří Haas senior za oba platil velmi vysoké individuální školné včetně soukromého učitele, což si nikdo jiný ze studentů nemohl dovolit.
„Původ Josefa Plaschky je ale kryt tajemstvím. Každému bylo podivné, proč právě syn kočího má v baronově rodině mimořádné postavení a proč si užívá stejných výhod jako legitimní syn Jiří. Vždy se spekulovalo, zda se nejedná o nemanželské dítě Jiřího Haase seniora,‘ uvádí Jaša.
Podle výpovědí služebnictva byl na panství Haasů původ Plaschkova syna zcela tabu, nesmělo se o tom mluvit. „Podle všech podkladů a nepřímých důkazů však vše nasvědčuje tomu, že se mohlo skutečně jednat o syna Jiřího Haase,“ poukazuje Jaša.
Odpovědnost za Bítov
Jiří junior byl typickým příslušníkem „zlaté mládeže“. Jako jediného syna ho rodiče zahrnuli ohromným bohatstvím, neměl žádné povinnosti, nudil se a žil jen flámováním a divokou zábavou. A při tom jej vždy doprovázel i Josef, byli jako dva nerozluční bratři.
Při svých divokých akcích se stávali až nebezpečnými pro své okolí, neboť během nezřízených zábav často poničili mnoho majetku, zabíjeli domácí zvířata a působili další škody.
Roku 1912, když už si s výchovou syna Jiřího jeho rodiče nevěděli rady, zakoupil Jiří Haas senior velmi zadlužený a zchátralý hrad Bítov. Ten oddlužil, opravil a na syna Jiřího přepsal. Doufal, že starost o majetek a panství jej donutí věnovat se konečně zodpovědně vážným věcem.
Jiří junior se odstěhoval na hrad Bítov a s ním sem přišel i jeho druh Josef Plaschka, který mu zde začal dělat správce majetku. „Změna byla pro oba velice úspěšná. Jiří vedl hrad i panství skvěle, byl velmi oblíbený a lidé ho milovali. Založil tu například druhou největší zoo v tehdejším Československu, jako domácí mazlíček s ním na hradě žila lvice jménem Micimaus a stal se mecenášem opuštěných zvířat z celého okolí. Z Plaschky se stal starostlivý a pečlivý hospodář, který vedl panství skvělým způsobem,“ popisuje Jaša další životní osudy Josefa Plaschky.
Vědec humanista
Na hradě Bítově se 8. července 1925 Josefu Plaschkovi narodil jediný syn – Richard Georg Plaschka (kmotrem mu byl Jiří Haas). Ten se odmala projevoval úplně jinak než jeho otec – vážně, starostlivě a zodpovědně. Školu vystudoval ve Znojmě. V roce 1943 byl jako voják wehrmachtu nasazen na východní frontě. Po skončení války byla celá rodina Josefa Plaschky odsunuta do Rakouska a tam se usadila ve Vídni. Richard nastoupil v roce 1958 na vídeňskou univerzitu ke studiu humanitních věd, po jejím dokončení zde pokračoval v další práci.
Od roku 1981 zde pracoval jako rektor. Postupně se stal velice uznávaným členem této akademie i na mezinárodní scéně. Nakonec se z něj stal jeden z největší vědců humanitních oborů Rakouska.
Dnes je jméno Dr. Richard Plaschka na jednom z nejčestnějších míst mezi rakouskými vědci a Rakušané se jím rádi a často po světě chlubí. Jeho jméno je zapsáno ve všech soupisech lidí s akademickým vzděláním. Na jeho počest je pojmenovaná část vídeňské univerzity, jeho jméno nese i nadace pro nadané začínající vědce - Nadace Richarda Plaschky. Byl založen i zvláštní grant pojmenovaný „Grant Richard Plaschka Stipendium“ a ten je určen pro studenty z celého světa. V roce 2004 byla dále ustanovena cena Richarda Plaschky, která se vyhlašuje každé dva roky. Je zaměřena na vědecké pracovníky a uděluje se jako ocenění za mimořádné výsledky pro vědce do 40 let.
Je u nás dosud málo známou skutečností, že jeden z nejuznávanějších rakouských vědců je původem z karlovarského regionu a významně zasáhl do světového dění.
Dr. Richard Georg Plaschka zemřel 27. října 2001, pochován je ve Vídni.
