„Oheň jsem zapálil v sobotu v pět hodin ráno. Kolem desáté jsem přivezl těsta. Pšenično-žitný chléb jsme tvarovali do bochníků a dávali do ošatek, žitný pak do vymazaných forem. Pec jsme pořádně rozhicovali a kolem poledne, kdy byla teplota nejvyšší, jsme vymetli žhavé uhlíky. Teď už dovnitř sázíme pizzu. Za chvíli bude hotová,“ utrousí Libor Matoušek ze spolku Ch(l)ebáci a dřevěnou sázecí lopatou rychle vkládá kulaté slané koláče do vyhřáté pece.
A opravdu. Netrvá dlouho a na stole pod přístřeškem se objevují první upečené kousky. Na ně se vrhají nedočkaví strávníci.
„Kolik má pec stupňů, když je skutečně rozpálená? To nevím, protože teploměr máme do 560 stupňů a on ukazuje 560,“ směje se další z Ch(l)ebáků Daniel Šťovíček. „Odhadujeme, že když se vymete, může mít tak 600 stupňů. Teď bude pomalu chladnout, ale opravdu pomalu. Ještě zítra ráno bude mít přes 100 stupňů. Izoluje dobře. Ten sníh, co na pec v noci napadal, ještě ani neroztál,“ ukazuje na bok pece.
Kouzla s teplotou
„Teď se chléb dovnitř dát nedá. A abychom tu neseděli jen tak u otevřených dvířek, tak si pečeme třeba pizzy. Ty potřebují teplotu kolem 400 stupňů, za 3 až 4 minutky je hotovo. A chutná to výborně, stejně jako v italské restauraci,“ ukazuje hotovou pizzu, na níž nechybí žárem zkroucená slanina, rozpuštěný sýr a do křupava ožehnuté těsto na okrajích.
„Klasický chléb potřebuje kolem 280 stupňů, peče se tak hodinku. Pak přijdou na řadu žitné chleby ve formách, a následně buchty, koláče, vánočky, trdelníky..., prostě co kdo přinese,“ vypočítává Šťovíček. Podle Terezy Šťovíčkové, která na stole kulatým nožem krájí pizzu na menší kousky, vydrží kynuté těsto hodně a není třeba se ho bát. „Pekli jsme tu už leccos. V letním horku i v zimě, při teplotách pod bodem mrazu. A vždycky se všechno povedlo. Vánočky budeme letos takhle dělat už podruhé. Poprvé to bylo předloni, protože vloni to kvůli covidu nešlo,“ vysvětluje.
Bez teploměru to nejde
Za dobu fungování pece, které místní říkají Golem, přišli členové spolku na spoustu nejrůznějších fíglů. „Třeba na to, že málo vytopená pec je špatná. Ale ještě horší je pec přetopená. Ale tento problém se dá vyřešit. Dáme dovnitř upéct dvanáct pizz a ono se to pěkně zchladí na těch 280 stupňů, abychom tam mohli sázet klasický chléb. Když pak je teplota na 220, tak tam dáme žitný. A bez čeho se neobejdeme? Bez teploměru! To bychom byli v háji,“ předvádí moderní bezdrátový přístroj Libor Matoušek.
Vypráví, že jej samotného zajímalo, jak to naše babičky dělaly dřív. „Údajně dovnitř pekař vhodil hrstičku mouky. Buď vzplála, nebo zhnědla. Tohle ale my neumíme, proto raději spoléháme na techniku. Za tři roky provozu už jsme vyzkoušeli, že jakmile se dojí pizzy, začneme připravovat pec k pečení chleba. Zahradním postřikovačem dovnitř nastříkám vodu, aby se pec zapařila a zároveň se trochu odfoukne ten jemný popel, který tam zbyl ze žhavých uhlíků. A můžeme sázet,“ dodává Libor Matoušek.
