Spolek v Chebu založily Karina Floriánová a Jiřina Ronnerová. Inspirovaly se u celorepublikové aktivity Stop sečení srnčat.
„U nás na Chebsku v té době nic podobného neexistovalo. Protože jsem chtěla pomáhat, přidala jsem se k Varům a jezdila jsem často až na druhý konec kraje. Jenže to se dlouhodobě nedá. Začala jsem proto přemýšlet, že bych založila podobný spolek tady na Chebsku. A shodou okolností jsme se nad tím nápadem potkaly s Jiřinou Ronnerovou. Daly jsme se dohromady a pustily se do toho,“ vypráví Karina Floriánová.
První rok fungování se ke spolku mnoho dobrovolníků nepřipojilo. Vloni se už přidalo víc lidí. Vyhledávání srnčat na loukách tak mělo mnohem větší efekt. „Na každé akci se sešlo kolem dvou desítek lidí. Není to žádná stabilní parta, ti lidé se každý den točí a obměňují. Vstávat časně a každý den ve čtyři hodiny ráno brouzdat loukami není pro každého. Ne každý to dá,“ směje se Karina Floriánová.
Doplňuje, že bez předem dohodnuté spolupráce s myslivci, majiteli pozemků a zemědělci by snaha o záchranu mláďat neměla smysl. „Oni o nás vědí. Když se jde sekat, tak nám dopředu hlásí, kterou louku mají který den v plánu. My tam vždy časně ráno jdeme, ještě než vyjedou sekačky. Projdeme louku, vyneseme srnčata, zemědělci přijedou, posekají a my pak musíme srnčata co nejdříve pustit, aby mohla být zase v kontaktu se svojí mámou,“ popisuje Floriánová.
Letos dobrovolníkům pomůže s hledáním technika. Díky termovizi uvidí i ta mláďata, kolem kterých by jinak jen prošli. „Ono najít ukryté srnče je docela problém. Stalo se nám, že jsme byli půl metru od něj a neviděli jsme ho. Nebo jsme na něj málem šlápli. Instinkt srnčeti velí v husté trávě zalehnout, přikrčit se k zemi a vlastně splynout s prostředím. Jenže pokud ho nenajdeme, čeká ho smrt v žacím stroji. A právě s efektivním vyhledáváním pomůže termovize,“ vysvětluje.
Spolek pořídil dron za peníze vybrané na platformě Donio. Díky tomu nebude třeba tolik lidí, aby louku prošli. Práce bude rychlejší a může se zkontrolovat víc lokalit, kde se bude ten den sekat.
Mohly by vzniknout další spolky
Vynesením mláděte z louky ale činnost dobrovolníků nekončí. „Když mládě najdu a vynesu ho v rukavicích opatrně z louky do trávou vystlané přepravky, je to skvělý pocit, protože vím, že mu sekačka neublíží. Ale taky mám strach, jestli to všechno klapne a aby nebylo dlouho zavřené. I pro srnu to je stres, protože neví, co se děje. Uleví se mi, až když je posekáno a mláďata po několika hodinách můžeme vypustit zpět k matkám. Teprve pak ze mne ten stres spadne,“ říká Floriánová.
Někdy se může stát, že přes avízo nakonec sekačka na louku nevyjede. Jako vloni, kdy na vině byla technická závada. Oprava trvala tak dlouho, že nakonec dobrovolníci museli nalezená srnčata vypustit a druhý den louku prohledat znovu.
Zachraň srnče před sekačkou. Mláďata v trávě najde dron s termovizí |
„Věděli jsme, kolik jich tam je. Museli jsme je všechna najít ještě předtím, než přijela sekačka. Tohle pro nás není klidové období, to určitě ne. Navíc těch luk je v regionu mnoho. Proto rozjíždíme další kampaň. Vysvětlujeme, nabízíme pomoc a doufáme, že by mohly vzniknout další spolky. Naše pomoc už takto směřovala do Aše a Mariánských Lázní, kde si letos nové spolky odbudou svoji premiéru. Bylo by fajn, kdyby podobné iniciativy vznikly i na dalších místech v regionu,“ dodává Karina Floriánová.
Kvůli aktivní záchraně srnčích mláďat před zemědělskými stroji a senosečí chtějí členové chebského spolku postupně oslovit ochránce přírody na Sokolovsku, Karlovarsku i v Krušných horách.
