Že jim to stále hraje skvěle, se mohou posluchači přesvědčit už v sobotu 18. listopadu v Nejdku v sále restaurace U Žáby na výročním koncertě. Více už o historii i aktuálním dění prozradil frontman kapely Tomáš Stabenow.
Kapelu The Crash fanoušci hudby v regionu dobře znají. Můžete však pro ty mladší připomenout její vznik?
Kapelu jsme založili na jaře roku 1968 po rozchodu The Anythings společně s Bohumírem Dvořákem zvaným Bondy a Emilem Fraczkiewiczem. Chyběl nám bubeník, a tak jsme vybrali ze zájemců Ilju Kováče. Zkoušeli jsme intenzivně a poctivě. Premiéra byla v Kulturním domě v Nejdku, následovala vystoupení v sále restaurace Mexiko v Bernově.
Poměrně rychle jste si získali úspěch u publika. Kde jste tehdy nejčastěji hrávali a zúčastnili jste se i nějakých soutěží?
Zájem lidí nás velmi těšil a takový nástup popularity jsme ani nečekali. Co se týče koncertování, byli jsme často zváni do ostrovského Kulturního domu, kde se pořádaly tehdy populární „čaje“. Tam jsme jednou dělali i předkapelu skupině Cardinals s Leškem Semelkou. Z kraje roku 1969 se ozval Zdeněk Flídr z ostrovského Junior klubu, který pořádal takzvaný Beat cup. To znamenalo, že spolu soutěžily dvě kapely o to, kdo má větší ohlas u diváků. My jsme se tehdy utkali s již dobře zavedenou kapelou The Carlsband z Karlových Varů.
Díky většímu ohlasu diváků jsme je přehráli. Kapela The Carlsband se krátce nato rozpadla a dva její členové Václav Li přezdívaný Číňan a Tonda Zít přešli k The Crash. Zásadní zlom v historii kapely pak nastal příchodem Jardy Zavadila, coby manažera. Do kapely se vrátil i zpěvák Václav Vozka. Začalo se denně zkoušet a vylepšovat aparaturu. Podmínkou členství v kapele bylo, že její členové opustí své civilní zaměstnání. Emil, Tom a Bondy tedy dali výpověď. Venca a Tonda již měli v občance razítko, že jsou zaměstnáni jako muzikanti.
Historie kapely je neodmyslitelně spjata s klubem, který jste provozovali v Suché u Nejdku. Můžete připomenout historii tohoto na tehdejší dobu unikátního kulturního zařízení?
Klub jsme objevili díky manažerovi Jardovi Zavadilovi. Přestěhovali jsme tehdejší zkušebnu na Suchou do dřevěného kulturáčku a nazvali ho Beat Club Crash. Později se vžilo označení Čína, a to z toho důvodu, že náš bubeník Václav Li Číňan měl čínskou příslušnost a pas. Připravovali jsme se na profesionální přehrávky a v klubu jsme začali pořádat akce. S kapelou a klubem spolupracovala tehdy hromada kamarádů například Jirka Smolík jako technik, Tomáš „Šveska“ Cuhra dělal výzdobu klubu a plakáty. Dále Venca Cuhra jako vstupenkář a pořadatel, šatnářky Irena a Ilona, barmanky Eva, Anna, Vlasta, Eva a Věra.
Měli jsme klub se vším všudy, i s členstvím ve Svazu klubů mládeže, se statutem, organizačním a provozním řádem, účetnictvím a právní subjektivitou. Velice dobře se dařilo i kapele. Vystupovali jsem například na Západočeském beatovém festivalu v Plzni. Tam jsme také navázali kontakty s jinými skupinami z celého kraje a postupně je zvali k nám do klubu. Můžu zmínit například Hedly Medly, Flowers, Cathedral s Oldou Říhou, Mahagon a mnohé další. Zvali jsme i místní kapely. Do klubu jezdila spousta Karlovaráků, ale i příznivci muziky z celého širokého okolí.
Jaké nejvýraznější akce Beat Club Crash hostil?
Stěžejní akcí klubu bylo pozvání kapely The Plastic People of the Universe. Klub byl vždy plný, ale tentokrát doslova praskal ve švech. Plastici předvedli program v hábitech a s ohnivou show. Při dalším koncertu Plastiků vystoupila i kapela Aktual Milana Knížáka. Tehdy došlo i k legendárnímu startování motorky na pódiu při vystoupení Aktualu.
Zatím příběh The Crash zní jako biografie úspěšné rockové kapely. Jelikož se však psal konec šedesátých let a postupně začalo politicky „přituhovat“, asi se podobné zpřísnění nevyhnulo ani kapele a klubu. Jak byste popsal tehdejší zásahy úřadů do vašeho fungování a vedly nakonec k ukončení činnosti The Crash?
Skutečně začínala doba temna. To vedlo k tomu, že za hranicemi zmizel nejdříve bubeník Václav Li, a později i manažer klubu a kapely Jarda Zavadil. Následně přišel oficiální dopis od úřadu v Suché, který požadoval vyklizení klubu a odevzdání klíčů. Kapela pak ještě chvíli živořila a přesunula svoje působení do Poštovního dvora v Karlových Varech. Byli jsme také přizváni k povinným rekvalifikačním přehrávkám.
Tam jsme se měli před komisí nuceně zříci svého názvu a podepsat deset podmínek, abychom mohli dále existovat. Podmínky byly pro nás nepřijatelné. Chtěli například česky zpívané skladby, ostříhání vlasů, slušivé oblečení, pevný pracovní poměr, odstranění výzdoby klubu atd. Pokud mohu použít ostřejší výraz, byla to pro nás buzerace, s kterou jsme se nesmířili. Tím pádem přišel definitivní konec. Tak skončila jedna éra, na kterou pamětníci dodnes nostalgicky vzpomínají.
Na desítky let jste se odmlčeli, ale přece jen po neuvěřitelných čtyřiceti letech nakonec přišel návrat na scénu. Jak tento nápad vznikl?
Impuls ke znovuvzkříšení kapely nám dal výtvarník kapely Tomáš „Šveska“ Cuhra. Ten zjistil, že bubeník kapely Číňan se po letech vrátil do vlasti. Uskutečnilo se setkání u mě na chatě v Děpoltovicích, kde přišel nápad, abychom si zase zahráli. Ten se nám líbil a bylo rozhodnuto. Zde chci poděkovat Jiřímu Hilburgerovi, který nám umožnil zkoušení ve zkušebně jeho skupiny VAR a zároveň nastoupil jako kytarista za Tondu Zíta.
To byl rok 2010. Poté se skupina přesunula do Kulturního domu v Nové Roli, kde získala podporu a zkušebnu. Tam se také dne 28. května 2011 konal koncert s názvem After 40 fest a The Crash byli opět na scéně. Chtěl bych také moc poděkovat Vítkovi Šebestovi, Petru Kulišovi a Petru Jánskému, kteří během let v obnovené skupině účinkovali s námi.
Jak se po návratu kapely změnilo publikum? Chodí na vás i mladí lidé, nebo se soustředíte na pamětníky? Jak se změnil repertoár?
Publikum se hodně změnilo. Chodí pamětníci naší staré éry, ale i mladší posluchači. Kupodivu se dobře baví i ti, kteří nás v původních dobách nemohli slyšet. To potvrzuje, že tento styl muziky je nadčasový. Repertoár kapely zůstává nadále v klasickém stylu z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let.
Co považujete za největší úspěchy od návratu na scénu?
Určitě, že ještě stále hrajeme pro naše potěšení a na koncerty dál chodí fanoušci. Někteří přijdou po vystoupení a děkují, že jsme, což nás moc těší.
Stále intenzivně koncertujete. Kde se bere elán stále tolik hrát? Je to díky publiku, nebo máte nějaký jiný recept?
Nejvíc energie nám dodává naše skvělé publikum. Jezdíme hlavně po Karlovarsku, ale občasně zavítáme i na vzdálenější místa. Počet vystoupení za rok přesahuje čtyřicet, což je pro nás báječné číslo.
Na 18. listopad jste v Nejdku připravili takzvanou malou oslavu 55. let od založení kapely. Kde se oslava bude konat a na co se mohou fanoušci těšit?
První vystoupení „Krešáků“ bylo 9. listopadu 1968 v Kulturním domě v Nejdku, takže se oslava výročí nabízí. Nakonec budou oslavné akce hned dvě. Na velkou akci k výročí jsme aktuálně nenalezli vhodné prostory, proto jsme vystoupení 18. listopadu v sálu U Žáby v Nejdku nazvali malou oslavou. Hlavní narozeninovou akci jsme zatím odložili a hledáme odpovídající prostory. Na ni pak chceme pozvat přátele, členy bývalého Crash Clubu a hosty. Věříme, že se tato větší varianta povede v příštím roce uspořádat. Zájemci se to včas dozví na našem Facebooku či webu.
13. července 2023 |
