Znamení kotvy na hraničních kamenech na Sokolovsku patřilo známému rodu Nosticů.

Znamení kotvy na hraničních kamenech na Sokolovsku patřilo známému rodu Nosticů. | foto: Jiří Linhart

Kde se vzaly na Sokolovsku kameny se znakem kotvy? Mohou za to Nosticové

  • 2
Snad každý, kdo se vydá na toulky do okolí Sokolova, musí dříve či později narazit na „záhadný“ patník, který má na jednom nebo obou bocích vyrytou kotvu. Většina lidí při prvním takovém setkání znejistí a ptá se, kde se ten symbol bere právě tady, kde k nejbližšímu moři to je půl tisíce kilometrů a největší řekou je Ohře, na které žádné pořádné lodě neplují?Vysvětlení je ale prosté.

Kotva je totiž ústředním atributem na znaku rodu Nosticů a kameny s tímto symbolem vymezovaly hranice jejich sokolovského panství. 

A kdo byli ti Nosticové? Představit široce rozvětvený rod, který po více než tři staletí patřil v Čechách k nejvýznamnějším, není zrovna snadné, znalci historie snad odpustí jisté zjednodušení: Počátky prastarého rytířského rodu sahají až do 12. století, jejich prvotním sídlem, od kterého odvozovali své rodové jméno, bylo panství Nostitz zhruba na půl cestě mezi Budyšínem (Bautzen) a Zhořelcem (Görlitz) v Horní Lužici, která byla od roku 1329 součástí Zemí Koruny české. 

Do Čech se dostali v první polovině 16. století, kdy se v roce 1528 v Praze usadil Hanuš, do nejvyšších pater hierarchie české šlechty vystoupali o sto let později zásluhou Oty, který to přes důležité funkce říšského dvorního rady a tajného rady dotáhl v roce 1610 až do funkce německého místokancléře Království českého.

V průběhu stavovského povstání v letech 1618 až 1620 zůstal Ota (Otto von Nostitz) věrný císařově straně a po bitvě na Bílé hoře se dočkal náležité odměny. Byl jmenován říšským dvorským radou a domohl se i značného majetku. 

Po konfiskacích, kterými byli postiženi vzpurní stavové, získal do zástavy a posléze (jistěže výhodně) koupil dva domy na Malé Straně v Praze, na jejichž místě dnes stojí „Nostický palác“, a několik panství v severozápadních Čechách.

Už v roce 1622 tak získal Šlikům zabavený zámek v Sokolově včetně rozsáhlého panství, které tvořilo celkem 28 obcí a osad, mimo jiné například Březová, Citice, Dasnice, Šabina, Bukovany, Lomnice, Královské Poříčí, Staré Sedlo nebo Dolní Rychnov. 

Už tak rozsáhlé panství pak Nosticové rozšířili o statky Kamenice, Chlumek (Perglas), Jindřichovice a Kraslice a rod, povýšený roku 1675 do českého a roku 1692 do říšského hraběcího stavu, svůj majetek zabírající větší část dnešního Sokolovska držel až do roku 1945.

Hraniční kameny s kotvou jsou roztroušeny po celém Sokolovsku, nejblíže okresnímu městu a nejsnáze k nalezení jsou dva u plotu krásně udržovaného hrázděného stavení v centru Těšovic, kam byly ovšem přemístěny až v nové době. 

Stejné kameny, tentokrát už na autentickém místě, stojí nedaleko odtud při bezejmenném potůčku, který se do Ohře vlévá necelé dva kilometry po proudu řeky od centra Těšovic. Nevede tam sice žádná značená cesta, ale zabloudit se nedá, jakmile dojdeme po pravém břehu Ohře k ústí potoka, dáme se proti jeho proudu a po nějakých dvou stech metrech jsme na místě, kde potok (za příznivého stavu vody) padá z asi dva metry vysokého skaliska. Jeden kámen s kotvou je hned pod tímto „vodopádem“, druhý pár metrů po proudu níže.

Za dalšími nostitzovskými mezníky se vypravíme ze Sokolova do Slavkovského lesa. Dochovalo se jich tu opravdu hodně, najít je ale není zrovna snadné, pokud tedy člověk nedisponuje starými mapami a schopností v nich číst (a takových lidí je hodě málo). 

Kdo chce mít aspoň trochu jistoty, může se vydat buď po žluté značce ze Starého Sedla do Dvorů a mít oči na stopkách v úseku od rozcestí Kamenitý potok nahoru, nebo po zeleně značené „Stezce sv. Václava“ z Rudolce do Kamenice a sledovat pečlivě okolí cesty nad rozcestím „Pod Šedým kamenem“. Anebo spoléhat se na náhodu a radovat se z každého objevu, kterých, při dobré vůli hledat, bude jistě přibývat.