„Když v první polovině 18. století proběhla barokní přestavba hradu, což byla jedna z posledních velkých úprav objektu, vzniklo rovněž jednotné zastřešení celé stavby,“ konstatuje stavební historik Michal Panáček s tím, že podrobný průzkum možná odhalí i některé původní, mnohem starší součásti střešní konstrukce.
Podle jeho slov je krov, který se tyčí do výšky tří pater spojených navzájem žebříky, zajímavou ukázkou řemeslné zručnosti tehdejších tesařů a zaslouží si ochranu.
„Z jednotlivých částí krovu je možné vyčíst řadu zajímavých informací. Daly by se veřejnosti prezentovat například v rámci prohlídkové trasy, třeba jako zajímavý průvodcovský komentář,“ navrhuje historik a dodává, že krov hradu ve Skalné vznikal podobně, jako tomu bylo u měšťanských domů či kostelů v Chebu.
„U paty objektu vyrostl tesařský dvůr, kde tehdejší mistři tesaři krov vztyčili a opatřili značkami. To aby věděli, kam který trám patří. Poté jej rozebrali, jednotlivé části jednu po druhé vytáhli na vrchol stavby, a tady konstrukci opět sestavili. Byla to vlastně taková skládačka,“ vysvětluje Panáček.
Výsledky průzkumu stáří dřeva Zuzanu Pumrovou, majitelku hradu, nepřekvapily. „Věděli jsme, že krov bude starý, vždyť Vildštejn je jeden z nejstarších využívaných hradů v republice. Jenže vzhledem k tomu, že v minulosti několikrát vyhořel, nevěděli jsme přesně, jak staré střešní konstrukce mohou být. Díky výzkumu teď máme jasno,“ říká Zuzana Pumrová.
A už přemýšlí, jak by se dala tři patra historických krovů zpřístupnit návštěvníkům. „Prohlídku bychom přidali do stávajícího okruhu na hradě. Myslím, že návštěva podkroví by mohla být zajímavá pro odbornou veřejnost i pro běžné návštěvníky.“
Jenže to nebude jednoduché. Hrad potřebuje nejprve spravit šindelovou střechu, kterou dovnitř zatéká, a také zajistit bezpečnost návštěvníků.
„Střecha je skutečně v havarijním stavu. Když silně prší, voda protéká až do hasičského muzea ve druhém patře. A letos v zimě jsme z podkroví museli lopatami odházet sníh, který vítr pod střechu nafoukal. Rovněž bude nutné zajistit bezpečnost návštěvníků. To znamená v prostoru půdy vybudovat lávky, zábradlí a ochozy, po kterých se budou moci lidé bez obav pohybovat. Bohužel, v tuto chvíli na to nemáme peníze. Spoléhali jsme na Norské fondy, kam jsme podali žádost o dotaci na opravu střechy a zdiva hradu, ale bohužel jsme neuspěli,“ popisuje majitelka hradu situaci.
Přiznává, že dotace jsou pro majitele řady památek často jedinou cestou, jak historický odkaz předků zachovat pro budoucnost. „Běžné opravy hradíme z provozu hradní restaurace. Jenže tak obrovskou akci, jako je rekonstrukce střechy, tu z prodaných knedlíků nemáme šanci zaplatit,“ dodává Pumrová.
