„Alespoň bude v příštích pár týdnech na výplaty sester,“ řekla ředitelka Hospice sv. Jiří v Chebu Alena Votavová.
Za každou korunu je zejména letos ráda. Přibylo totiž klientů, ale sponzorů v době covidové pandemie ubylo. A to dost zásadně. Na rozpočtu podobných zařízení je to teď dramaticky znát.
Třímilionovou dotaci zastupitelé Karlovarského kraje odsouhlasili jednohlasně.
„Domácí hospicová péče není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění a její poskytovatelé jsou na různé příspěvky a sponzorské dary odkázáni. Přitom nabízejí hospicovou péči v domácnostech čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Považuji za nutné, abychom je podpořili,“ vysvětlil radní pro oblast zdravotnictví Jan Bureš.
„Peníze se hodí zvláště teď, kdy ubylo charitativních akcí, nevypisují se žádná grantová řízení a sponzoři mají úplně jiné starosti,“ dodala ředitelka chebského hospice Alena Votavová.
Nebylo kdy se rozloučit
Situace hospiců je o to složitější, že počet lidí, kteří jejich služby potřebují, se letos navýšil v průměru o více než deset procent. I tady hraje svou roli covidová pandemie. Léčebny dlouhodobě nemocných byly stejně jako nemocnice na jaře zavřené a příbuzní pacientů za nimi nemohli.
„Někteří se s tím nechtěli smířit a rozhodli se jednat. Své blízké si odvezli a doma se o ně společně s námi postarali. Nejspíš tomu nahrál i fakt, že byl nouzový stav a lidi pracovali z domova nebo se starali o děti, které nechodily do školy,“ vysvětlila Votavová nárůst počtu klientů domácí hospicové péče v kraji.
Zájem o umírání doma registruje i známá organizace Cesta domů. „Staráme se o umírající v rámci Prahy, ale zároveň provozujeme webový portál Umírání.cz, kde shromažďujeme důležité informace pro lidi z celé republiky. Jeho čtenost v poslední době neustále roste,“ potvrdila Lenka Váňová z vedení organizace.
Ve spolupráci s agenturou STEM/MARK zároveň Cesta domů provádí pravidelně výzkum veřejného mínění o postojích veřejnosti k otázkám souvisejícím se smrtí. Aktuálně si celých 78 procent Čechů přeje zemřít v domácím prostředí, přitom ale právě tolik lidí umírá v nemocnicích nebo v léčebnách.
„Dobrou zprávou je, že už se lidé tolik nebojí o umírání doma přemýšlet a že to přestává být v české společnosti tabu. Šest lidí z deseti však ještě stále nedokáže se svými blízkými o svých přáních ohledně vlastní smrti nahlas mluvit. To je škoda,“ uvedla Lenka Váňová.
Postarají se i o příbuzné
Domácí hospice se nestarají pouze o umírající, ale i o jejich příbuzné. Ještě rok po úmrtí blízkého bývají s těmito lidmi v kontaktu a pomáhají jim se s těžkou situací vyrovnat. Nově ale i těm, kterým příbuzní nezemřeli doma, ale v nemocnici.
„Zavolají nám, že se nestihli rozloučit. Že jim maminka umřela na covidovém lůžku a oni za ní nemohli. I těm dneska pomáháme se s takovou ztrátou vyrovnat,“ doplnila ředitelka chebského Hospice sv. Jiří Alena Votavová.
Také sokolovský hospic Motýl, který pracuje pod spolkem Střípky, už netrpělivě na dotační peníze z kraje čeká.
„Potřebujeme nakoupit nějaké pomůcky a hlavně polohovací postele. I nám letos sponzoři chybějí. Živnostníci, kteří nás podporovali v uplynulých šesti letech, řeší letos úplně jiné věci. Je to divný rok,“ potvrdila vedoucí hospice Kateřina Trnková.
Za šest let trvání doprovodila společně se svými kolegy téměř stovku umírajících. S pozůstalými je leckdy v kontaktu třeba i dva roky.
„Potřebujeme vědět, že už mají truchlení za sebou a že se jim život vrátil zpátky do normálu. I to je pro nás velmi důležité,“ uzavřela Kateřina Trnková ze sokolovského Motýla.
