Marie Lišková z Aše, která jako patnáctiletá studentka přejela vlakem přes železnou oponu, zemřela. Pár týdnů před devadesátými narozeninami tak odešel jeden z posledních přímých účastníků dramatického útěku z totality, pro který se později vžil název Vlak svobody.
„U nás v rodině bylo spojení s touto událostí mnohem širší. Tatínkův strýc Jaroslav Švec se spolu s manželkou Miloslavou přímo podíleli na přípravě útěku přes hranice a také tam nakonec i se svými třemi syny zůstali. V rodině se o tom mluvilo stále. Tím spíš, že jsme všichni milovali první republiku, rodiče stále komentovali režim a dávali k dobru svoje zkušenosti. A právě příběh o tom, jak maminku vlak odvezl za hranice, byl nejoblíbenější. Prožít noc v amerických kasárnách bylo pro moji maminku úžasné dobrodružství,“ popisuje Mariina dcera Vlasta Lišková, která si z vyprávění na rodinných sešlostech dávala dohromady mozaiku celé události.
Dcera vzpomíná, že její maminka byla ve své podstatě velmi plachý člověk. „A to přes skutečnost, že na škole ji znali jako velmi energickou a protivnou kantorku,“ směje se.
