Ludvík Lederer pocházel z Klatovska, jeho žena Otýlie, rozená Mandelíková, pocházela od Čáslavi. V roce 1910 spolu vstoupili do manželství, a ještě před začátkem první světové války se usadili v tehdejším Falknově, dnes Sokolově.
„V domě na náměstí č.p. 37, který patřil rodině Blochů, si otevřeli obchod s hračkami, koženým zbožím a domácími potřebami. Mimochodem i majitelé domu byli židovského původu,“ představil rodinu Ledererů sokolovský historik a publicista Vladimír Bružeňák.
Město museli opustit
Ledererovi svou živnost v Sokolově provozovali až do roku 1938. Měli dvě dcery, jedna z nich ale v mládí zemřela na tuberkulózu. V září 1938 museli Ledererovi, stejně jako naprostá většina sokolovských židů, město opustit. První útočiště nalezli v Neratovicích.
„V listopadu 1938 rozhodly úřady tehdejší pomnichovské republiky o jejich vyhoštění ze země. Rodině nebylo uděleno domovské právo. Proti tomu se ale Ludvík Lederer odvolal. Nakonec byl úspěšný a rodina odešla do Prahy,“ popisoval Bružeňák další osudy Ledererů.
Kniha o osudech Židů
Jejich dcera Irma si v Praze našla známost a provdala se za studenta a pražského rodáka Karla Kreutera. Jenže žádná idyla se nekonala, do Prahy dorazil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a situace českých židů se začala rychle měnit. Jako první byl do Terezína transportován Irmin manžel Karel. Připravoval s dalšími muži ghetto určené pro pobyt dalších židů.
„V květnu 1942 byli do ghetta transportováni Ledererovi. 14. července 1943 v Terezíně podlehl útrapám Ludvík Lederer, jeho manželka Otýlie byla poslána do Osvětimi, kde byla zavražděna. Dcera Irma zemřela v pracovním táboře 28. prosince 1944. Z celé rodiny tak nikdo holokaust nepřežil,“ shrnul Bružeňák. Nepřežil ani Irmin manžel Karel a jeho matka.
Osudy sokolovských židů spolu s Helenou Kavkovou zpracoval Vladimír Bružeňák v nové knize Kamínky ze smutné mozaiky, která byla představena po uložení kamenů zmizelých.
