Sokolovský milovník ostrého jídla František Weiss přivezl z republikového Chillibraní, které se uskutečnilo v Brně, bronzovou medaili. Jedná se o největší soutěž tohoto typu v Evropě.
Než se projedl, respektive protrpěl k celkově třetímu místu mezi padesáti odvážlivci, musel absolvovat patnáct kol. V těch soutěžící postupně ochutnávali stále ostřejší jídla. Nakonec si dali to nejpálivější, co se dá ještě sníst.
Ostrá jídla má František Weiss už dlouho rád. Poprvé si na pálivých papričkách pochutnal někdy v osmnácti letech.
„Ochutnal jsem tehdy někde na dovolené naloženou feferonku. Tak mi to zachutnalo, že jsem snědl celou sklenici. Bylo to výborné, jen ráno jsem měl problémy na záchodě. Pak jsem si dal občas něco ostrého,“ vzpomíná Weiss.
Scovilleho stupnice
|
Do pálivého se ale systematicky pustil zhruba před třemi roky. „Dokonce mi manželka řekla, že už jsem magor, že jím to, co jiní už nemůžou,“ směje se.
Později našel na internetu informace o brněnském Chillibraní a soutěži. Nemohl si ji nechat ujít. V loňském roce poprvé vyrazil na podobnou akci, která je mimochodem největší v Evropě.
„Chtěl jsem vědět, jestli jsem opravdu takový magor, jak říká žena. Mým cílem bylo dostat se alespoň mezi prvních dvacet soutěžících. Nakonec jsem skončil čtvrtý,“ líčí své soutěžní začátky.
V letošním roce se přihlásil znovu, jeho cílem ale bylo přijet s medailí, ziskem bronzu si své přání splnil. „V prvním kole jsme začínali omáčkou s hodnotou 15 tisíc Scovilleho jednotek (SHU). Ta byla patnáctkrát pálivější než Tabasco,“ říká František Weiss.
Postupně pak soutěžící ochutnávali stále pálivější a ostřejší papričky. Řada přišla i na tu nejostřejší – Carolina Reaper. Soutěž nakonec skončila pěti koly navíc, kdy účastníci pojídali extrakt o síle devíti milionů SHU.
„To je asi to nejostřejší, co se dá pozřít. V podstatě se jedná o biologický odpad. V těchto fázích to už nebylo ani tak o psychice a zvládnutí bolesti z pálivého jídla, ale o tom, co vydrží váš žaludek. Když to nezvládne žaludek a papričky vyhodí, končíte v soutěži,“ popisuje Weiss okolnosti Chillibraní.
Extrakt sám o sobě nemá chuť, je jen ostrý, navíc má konzistenci vazelíny. „Ve třináctém kole jsem měl paralyzované nohy, brněly mně ruce a párkrát jsem se přistihl, že nejsem při vědomí. Slyšel jsem, jak nám fandí asi šest tisíc lidí, ale to je tak všechno,“ vzpomíná Weiss na závěr soutěže.
Nakonec skončil spolu s ostatními ve zdravotnickém stanu. Skryti zrakům fanoušků do sebe nalévali mléko a jedli jogurty. Mléčné výrobky totiž neutralizují kapsaicin pálivých papriček. Sám František Weiss skončil ve stanu na dvě hodiny na kapačkách.
Podle Františka Weisse není pojídání pálivých papriček pro člověka nebezpečné. Vyhnout by se mu ale měli lidé, kteří mají problémy se žaludkem. Nemá ani pocit, že by ho pálivá jídla připravila o možnost pochutnat si třeba na sladkém.
„Buchta v neděli po obědě? Není problém. Pálivá jídla mi tak vydesinfikovala chuťové buňky, že mám daleko lepší chuť než lidé, kteří papričky nejedí,“ tvrdí Weiss.
Pálivá jídla podle něj mají dobrý vliv na krevní oběh, spalování tuků případně působí jako prevence rakoviny. „Od té doby, co jím pálivá jídla, nevím, co je rýma nebo angína. Kapsaicin z papriček to spálí,“ tvrdí Weiss. Navíc pálivé člověka dokáže povzbudit, doslova nakopnout.
Pozor na špičku jazyka, je hodně citlivá
I proto pálivá jídla všem doporučuje. Pro začátečníky má ale radu: „Poradil bych na začátek jíst papričky Jalapeno. Ty mají do 50 tisíc jednotek SHU. Nesmělo by ho ale pálit Tabasco. V takovém případě nemá ani šanci začínat.“ Pozor si musí také dávat na špičku jazyka, která je hodně citlivá.
A pokud to někdo s pálivými papričkami přežene, najde podle sokolovského chilližrouta úlevu v mléku nebo jogurtu, které kapsaicin zneutralizují a uklidní rozbouřený žaludek. Olej zase pálivé složky papriček rozloží.
Papričky Františku Weissovi tak chutnají, že je nejen konzumuje, ale sám si vyrábí nejrůznější omáčky a dochucovadla. Ve svém koktejlovém baru příznačně pojmenovaném U Chilližrouta pak nabízí i pálivou čokoládu, kávu, alkoholické i nealkoholické nápoje. Doslova zlatou třešničkou v nabídce je pak chilli klobáska, do které se přidávají papričky s pálivostí jednoho milionu SHU.
„Ve svých začátcích jsem vyhledával asijské restaurace a dával si ta nejpálivější jídla. Jejich ostré omáčky jsem si nechal vyrábět a kupoval je po litrech,“ vzpomíná Weiss. Ostré papričky si dával ke všemu, k rohlíku i do jogurtu. Jednou dokonce vyzkoušel, jak by chutnala ostrá svíčková. „Byla vynikající, ale manželka se na mne zle koukala,“ směje se.
Později se zapojil do komunity Chilližroutů a začal si omáčky sám vyrábět. Na zahradě pak pěstuje pálivé Habanero a Trinidad Scorpio, ze kterých si vyrábí speciality.
„Mám je doma na balkoně, nechci je dávat do skleníku, aby je nenapadly mšice. Jsou to taková moje miminka,“ popisuje svou lásku k pálivým papričkám.
A z letošní úrody už uvařil několik pochoutek. Například pikantní omáčku z blum. „Dávám do ní blumy, skořicového Jacka Danielse, rybízové pyré, čokoládu a samozřejmě papričky. Já dávám Habanera, ty mají nějakých 250 až 300 tisíc SHU. Také dělám podobnou omáčku ze švestek,“ pochlubil se.
Papričky, které do omáčky přidává, mají 200 tisíc SHU. Čokoláda výsledný produkt zjemní a whisky se do receptu přidává kvůli vůni skořice. Samotný alkohol se při přípravě vyvaří.
