Při mnohaletém pátrání objevili řadu nových překvapivých informací. Povedlo se jim získat naprosto unikátní dosud nereprodukované historické snímky. Čtenářům také nabízejí porovnání dřívějšího a dnešního stavu památek díky starým a novým fotografiím. Padesát dávno zbořených kostelů a hrázděných staveb zrekonstruovali aspoň na kresbách.
Publikace nazvaná „Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945“ jde už příští týden do tisku. Obsahuje přes tři tisíce cenných obrazových příloh. V nejlepší možné kvalitě a barvě na křídovém papíře bude k mání někdy na přelomu listopadu a prosince za ne víc než tisíc korun.
„Člověk, který si knihu koupí a přečte, by měl vědět kompletně všechno o kultuře v regionu. Nic podobného tu nikdy nevyšlo. Poslední knížka o kultuře regionu pochází z roku 1927 a je německá. Žádný okres v zemi nemá takhle detailně zmapované památky,“ zhodnotil počin jeden z autorů - učitel ze sokolovského gymnázia a odborník na výtvarnou výchovu a dějiny umění Vladimír Prokop.
S kolegou Lukášem Smolou dbali na to, aby nevynechali žádnou ze sakrálních památek - kostely, kláštery, kaple, včetně těch zaniklých. Zdokumentovali interiéry, oltáře, obrazy a další vzácné artefakty uložené v depozitářích.
Soustředili se také na sochy od gotiky po 19. století, morové a trojiční sloupy, smírčí kříže, hřbitovy, tvrze, hrady, zámky, panská sídla. Na osmdesáti stranách shromáždili přehled významných výtvarných umělců z okresu i s bohatou obrazovou dokumentací jejich děl.
Vše seřadili místopisně a přehledně, aby čtenář nemusel tápat. Třeba jen Horní Slavkov se vyjímá na sedmdesáti stranách. Ke každé umělecké památce připojili co nejvíce známých podrobností - popis, autory, historii. I přes veškerou snahu nezaplnili všechna bílá místa. Nepodařilo se jim třeba sehnat snímek interiéru zaniklého kostela ve Vranově.
Autoři objasnili osud některých cenností
Zato po více než šedesáti letech nečekaně vypátrali, kam se poděly ztracené cennosti z kostelů v Nové Vsi a Čisté. Zdobí svatostánky v několika vsích ve středních Čechách.
Staré sochy, varhany, obrazy a křtitelnice pocházející často z počátku 18. století odvezla církev ze zabíraného vojenského prostoru na Sokolovsku, a tím je zachránila před jistou zkázou.
Poslední dva roky byly pro Prokopa a Smolu obzvláště hektické. „Vloni v září jsem si sedl k počítači a kromě čtyř dnů o prázdninách strávených na Slovensku, jsem práci na knize věnoval několik hodin denně. Ztloustl jsem a začaly mi chutnat energetické nápoje, po nichž neusnu,“ stěžuje si vtipně Vladimír Prokop.
Spolupracoval s Národním památkovým ústavem, Biskupstvím plzeňským, Národní galerií v Praze a také s řadou muzeí v Německu a Rakousku. Texty po odborné stránce konzultoval s univerzitními profesory.
Pomáhali i místní pamětníci, sběratelé, kronikáři. Na seznamu těch, jimž autoři knihy děkují, je šedesát lidí.
