V roce 2022 se posunula do funkce ředitelky rozvoje, kde aktivně ovlivňuje klíčová strategická rozhodnutí týkající se investic, regionálního rozvoje a nastavování trendů. Na starosti má Plzeňský, Karlovarský a Ústecký region. Její prací je vyhledávat lokality, připravovat pozemky a stavby průmyslových budov, které budou šité na míru budoucímu provozu.
Díky svým zkušenostem v oblasti mezinárodních investic v České republice byla Klára Sobotková v roce 2023 zvolena místopředsedkyní pro zahraniční investice ve Sdružení pro zahraniční investice AFI, kde reprezentuje Českou republiku na mezinárodních i domácích investičních aktivitách a fórech. Tuto pozici obhájila i letos. Má dvě dcery.
Kdy jste do firmy Panattoni nastoupila?
Před osmnácti lety, v podstatě hned po vysoké škole. Dodnes vzpomínám, jak se mne dnes už náš nejvyšší evropský šéf při pohovoru zeptal, co si myslím o průmyslových nemovitostech. Řekla jsem, že se mi nelíbí.
Jak to dopadlo?
Dobře. Plácli jsme si. Zpočátku jsem byla holka pro všechno. Objednávala jsem auta, dělala kancelářskou práci, část marketingu..., co bylo třeba. V roce 2007 jsme v Česku společnost teprve rozjížděli. Postupně jsem se profilovala až do pozice regionální ředitelky. Největší část své dosavadní kariéry jsem strávila jako obchodní ředitelka, vedla jsem obchodní oddělení.
Právě obchod mi dal příležitost úzce spolupracovat s našimi klienty, což jsou ve většině případů nadnárodní společnosti, které při jednáních většinou zastupuje zakladatel nebo ředitel. Bývají to vesměs úžasní lidé, otevření sdílet své postřehy. To, že s nimi tvořím společný projekt, je ohromná zkušenost, která mě i dnes vede a motivuje.
Jak obtížné je prosadit se v takovém oboru?
Je pravda, že ve většině případů v práci potkávám muže. Jedinou výjimkou byla šéfka společnosti KION, paní Sabine Neuss. A jestli je to těžké? Ano, ze začátku to určitě těžké bylo. Na druhou stranu musím kvitovat, že naši klienti se přede mnou neuzavřeli. Většina z nich to, že jedná se ženou, vzala dobře. Přijali mne.
Začala stavba nové haly pro výrobce silikonu, práci v ní najde 200 lidí |
Je něco, co jste se musela naučit, abyste uspěla?
Toho byla spousta. Věci okolo byznysu, daní…. Ale jedna z nejdůležitějších věcí byla naučit se přiznat chybu. A taky nebát se připustit, že něco nevím. To bylo velmi důležité.
Jaké máte vzdělání, jaké jazyky ovládáte?
Moje alma mater je Česká zemědělská univerzita v Praze. Tady jsem dostala do vínku široký záběr, vyprofilovat jsem se už musela sama. Co se týče jazyků, mluvím česky, slovensky a anglicky. Učila jsem se němčinu a francouzštinu, takže rozumím, ale tyto jazyky nepoužívám. V byznysu, který dělám, je angličtina dominantní. Tedy kromě chebského výběžku, kde němčina vládne.
Ovlivnili vás rodiče?
Velmi. Můj tatínek jako matematik mne vždy učil, že nic není obtížné. Tvrdil, že problém se dá vždy rozložit na malé části a následně poskládat do rovnice, která vždycky nějak vyjde. A tak k životu přistupuju i já. Vše je pro mne výzva. Ne problém, ale výzva jít dál a najít nějaké řešení. Ve své práci jsem se naučila využívat zkušeností lidí, kteří jsou v byznyse už řadu let, já je potkala a mohla s nimi spolupracovat. Teď s mými klienty hledáme řešení společně. A stále mne to baví.
Vzpomenete si, co pro vás bylo nejtěžší?
Snad období covidu. Nebylo jednoduché přesvědčovat někoho, aby investoval v České republice a přitom nemohl přijet, aby se na nabízenou lokalitu podíval. Ano, byznys fungoval, všichni jsme byli online, ale ve finále se to nedalo zlomit. Museli jsme počkat, až pandemie odezní a situace se vrátí do normálu. Mně ale covid pomohl v tom, že jsem se stala podruhé matkou, a přitom, díky online práci z domova, nikdo nevěděl, že mám malé mimino. Díky tomu jsem se mohla udržet v byznyse.
Zdálky připomíná městečko. Průmyslovou halu v Chebu zdobí obří malba |
Asi jste nebyla čtyři roky na mateřské…
Ne, kdepak. Pokaždé to bylo tak půl roku. Jestli to bylo dobré rozhodnutí, na to si budu muset počkat pár let, až dcery vyrostou. Ale vždycky jsem to brala tak, a jsem za to ráda, že čas s dcerami si chci naplno užít, věnovat se jim. Na společné chvíle se pokaždé obrovsky těším.
Jak se vám povedlo skloubit náročnou funkci s mateřstvím?
Takhle rychle se vrátit bych bez pomoci určitě nedokázala. Nejvíc mi asi pomohla moje maminka. Musím ale přiznat, že ohledně mateřství mne podpořil i zaměstnavatel. Došlo k takové přirozené symbióze všech mých rolí, a to bylo přesně, co jsem potřebovala. Když o tom tak přemýšlím, mateřství mne dovedlo ještě k další metě.
Zjistila jsem, že není lehké najít školku podle mých požadavků. Chtěla jsem místo pro dceru, které by bylo přesně podle mých představ a kde by mohla trávit čas, když zrovna není se mnou. A zároveň jsem potřebovala, aby ta školka byla časově flexibilní. Tak jsem si jednu ve spolupráci s mojí byznys-partnerkou, která se nyní stará o provoz, založila. Jmenuje se Nekonečný příběh, a tím příběhem myslím dětství. Aby nikdy nekončilo...
Jak fungujete se dvěma dětmi?
Myslím, že velmi dobře. Někde jsem četla, že dobrá firma se pozná podle toho, jestli rodič může absolvovat aktivity svých dětí. A to já můžu. Takže besídky, vystoupení, třídní schůzky, návštěva lékaře, to mě prostě nemíjí, to si nenechám vzít. Je to ale i o tom, že se člověk musí naučit delegovat. K tomu ovšem musí mít kolem sebe skvělý tým, který je schopen práci kvalitně odvést.
„Zelená“ průmyslová hala respektuje ekologii, místo tady mají i ještěrky |
Musela jste se něčeho vzdát?
Když o tom tak přemýšlím, chybí mi čtení. Knihy mne vždycky hodně bavily. Nebylo to jen tou prací, ale obdobím, kdy přišly děti. Na druhou stranu jsem zjistila, že existují audio knihy, takže v tomhle už deficit doháním, třeba když jedu autem.
Snažím se vtěsnat do každodenního života sport, který je pro mne důležitý. Já se prostě musím hýbat. Plavání, joga, fitness… Nepřicházím ani o kulturní vyžití, i když zatím spíš jen s dětmi. Nesmím zapomenout na motorsport. Miluju řídit rychlá auta. Ale ne na silnici. Konkrétně okruh Most je moje srdcovka. Za volantem se dokážu neskutečně uvolnit.
Máte čas pracovat i na svém osobním růstu?
Já se vlastně učím na všem, co dělám. Otevírají mi oči i takové všední věci, které děláme na většině průmyslových parků. Máme včelí úly, budky pro ptáky, netopýry, žabí hrady. V Chebu i ještěrkoviště. Na každém z těch projektů se člověk naučí něco nového.
Proč společnost Panattoni působí nejdéle právě v západních Čechách?
Západní Čechy jsou unikátní v tom, kde jsou. Tedy blízko k Německu. Navíc byl západ vždycky průmyslový a ta stopa, historie průmyslu, ta v generacích zůstává. Je velkou výhodou, když si firma může vybírat lidi z generací, které průmysl v sobě mají.
Ano, Karlovarský kraj má i hodně služeb, ale to změnil covid. My se aktuálně přímo v Karlových Varech snažíme připravovat prostor pro společnost Wacker a byla jsem mile překvapená, s jakou otevřeností a vstřícností jsme se na magistrátu setkali. Rovněž trh je v západních Čechách nejvíc aktivní, což je hodně dané poptávkou.
V Karlovarském kraji budeme mít v dohledné době připravených dalších 142 tisíc metrů čtverečných ploch nemovitostí, které můžeme nabízet. V Plzeňském kraji to bude obdobné. Nejbližší akcí bude otevření výrobního areálu v Ostrově pro společnost Witte, která je v regionu poměrně známá. A v polovině roku předáme ve Varech další halu, tentokrát pro společnost Wacker. Musím také zmínit, že právě v nejzápadnějším kraji republiky máme nejvíc budov, které jsou v ohledu k životnímu prostředí nejšetrnější.
V nové hale Witte najde práci až 350 lidí, šanci dostanou i starší 55 let |
Co se týče zaměstnanců, nabídka je omezená, lidí je málo. Firmy to řeší agenturními pracovníky. Jaký bude podle vás v této oblasti další vývoj?
Už nyní vidíme, že provozy, které přicházejí, jsou částečně a často už i plně automatizované. Jsou to první vlaštovky, které vědí, že si nemohou sáhnout na stovky zaměstnanců, protože tu prostě nejsou. Proto jdou cestou automatizace.
A v tom trendu se odráží i haly, které dnes stavíme. Hodnota samotné stavby je dnes minimální, v poměru k té velké investici, kterou je právě automatizace a robotizace provozu. Já to vidím tak, že do Čech už nebudou přicházet levné výroby nebo logistiky. Budou to naopak firmy, které jsou připravené investovat do automatizovaných provozů. Nebo tu budou ty, které méně vyspělé provozy transformují.
Příkladem může být společnost Tchibo, kde jsme loni otevírali nový plně automatizovaný provoz. Takových firem bude víc. Přijdou. Ale chce to čas. Musíme být trpěliví.
Mluví se o tom, že v souvislosti s měnící se politikou státu a s nedostatkem lidí se řada firem rozhodne přesunout svůj provoz z České republiky dál na východ…
To se děje a je to správně, to je přirozená obnova. Když jsme se před lety otevřeli světu, přicházely sem firmy, které hleděly jen na dotace a na levnou pracovní sílu. Dnes je to jiné. Dotace nejsou, pro spoustu firem už jsou naši lidé drazí. Dostáváme se jinam, proto sem tyto firmy už nepatří. V současnosti už není pravda, že jsme montovnou Evropy, jak někteří s oblibou říkají. Děláme krůčky k přerodu.
13. června 2024 |
