Trumpetisté České filharmonie, Laco Deczi, Mistříňanka i řada jiných světově proslulých i zcela neznámých hudebníků. Ti všichni hrají na nástroje vyrobené firmou Amati Kraslice. Světově věhlasný výrobce dechových nástrojů se před několika lety dostal až na hranu přežití.
Podnik se potýkal s milionovými dluhy, které v září 2019 vyústily v insolvenci. Společnost na pokraji krachu koupil v únoru 2021 podnikatel Roman Staněk, respektive jeho firma RIQ Investments.
Musíte být asi hodně velký fanoušek muziky, když jste se pustil do záchrany Amati!
Právě že vůbec! Přiznám se, že na základní škole jsem měl z hudební výuky trojky a čtyřky. Nemám absolutně žádný hudební sluch. Na Amati se dívám z pohledu tradice firmy, která má na trhu své místo. A my bychom z Amati opět rádi udělali světovou značku. Dnes jsme v TOP 6 ve výrobě dechových nástrojů na světě. Ale přiznávám, že osobně jsem absolutně antihudební typ.
Žijete v italské Pise, která je coby kamenem dohodil od Cremony, odkud pochází rod Amati. Mohlo i to mít podíl na vašem rozhodnutí?
Do Pisy jsem se přestěhoval před čtyřmi a půl lety. Tehdy jsem, upřímně řečeno, ani nevěděl, co značka Amati je. A teď žiju v kraji, odkud pocházejí zakladatelé rodu. Je to osud, nic plánovaného.
Co vás tedy přimělo k tomu zachránit tuto tradiční značku?
Jsem takovým skupovatelem problémových firem. Už jsem takhle zachránil několik značek, například kamenolomy, které měly stopadesátiletou historii. Dnes jsou ozdravené a ziskové. A jsem na to hrdý, protože svého času skončily v insolvenci a konkurzu. Jejich zánikem by na Jesenicku přišlo o práci více než 130 lidí.
Podobný příběh je i Amati Kraslice. Viděl jsem, že podnik je v konkurzu, oslovil správce konkurzní podstaty, byl se podívat ve fabrice. Když jsem viděl odborníky, kteří v továrně vydrželi i přes to, že nebrali výplaty... Tehdy šlo nejen o historii, ale i srdce. Bohužel, dneska už v rámci České republiky málokoho zajímá zachování nějakých historických odkazů. Peníze jsou vždy na prvním místě. Amati je natolik specifická výroba, že jsem ani neočekával, že firma bude během krátké doby v černých číslech. Čekal jsem, že to bude trvat tak deset let. Byla v tom i osobní výzva zachovat do budoucna něco, co založili naši předci.
Kraslická Amati mění svého majitele. Staněk chce vrátit proslulé firmě lesk a slávu |
Říkáte, že jste nečekal, že se firma rychle dostane do černých čísel. Znamená to, že už v nich po necelých čtyřech letech je?
Masivně investujeme do marketingu a technického zázemí, do zastaralých provozů. Z provozního hlediska je firma v zisku už druhý rok. Kvůli investicím se ale držíme kolem kladné nuly.
S jakými největšími problémy jste se po koupi podniku potýkal?
Ve všech fabrikách je to podobné. Amati si prošla insolvencí a úpadkem. Není problém firmu znovu nastartovat. Není problém domluvit se s bankami, aby znovu začaly provoz financovat. Není problém s dodavateli. Největší problém vždy je přesvědčit lidi, aby tomu zase začali věřit. Ale chápu je. V Amati si dvakrát prošli problémovými situacemi. Byl tam vlastník z Anglie, který přišel jako hudebník, a sprostě fabriku vytuneloval. Naštěstí zasáhli zaměstnanci, kteří mají fabriku v srdci. Naše zákony bohužel neumožňují stíhat v Anglii viníky situace, do níž se podnik dostal.
Ale abych se vrátil k zaměstnancům. Ti byli nastavení ve smyslu: „Aha, zase přijde někdo, který fabriku nikam neposune, budou to jen plané řeči.“ Přesvědčit je o tom, že projekt myslíme vážně, že chceme fabriku postavit na nohy, je velice složité. Spousta schopných lidí už dávno utekla do německých podniků.
Podařilo se vám je přesvědčit?
Teď, jak pomalinku opět získávají důvěru, se někteří z nich vrací. Je to o to složitější, že za hranicemi mají lepší platové podmínky a my si jim v současné době nemůžeme dovolit konkurovat. Ale myslím si, že se nám částečně daří přesvědčovat lidi, aby se chtěli vrátit. Věřím, že se to časem ustálí a fabrika bude opět stabilní.
Zatím bohužel nevidím žádnou podporu od státu. Naopak. Zvyšování daně z nemovitosti není vstřícný krok. Peníze se při tom utápějí jinde než v podniku, který je tady více než sto let, platí daně, platí veškeré poplatky státu, a když ho požádáte o pomoc, otočí se zády. V tomto ohledu ovšem musím pochválit úřad práce, který nám v počátcích hodně pomohl. Velkou snahu vidím i od pana starosty Kraslic, s nímž jsem několikrát jednal. Ale i on má, jak se říká, svázané ruce.
Kraslická legenda Amati má potíže, někteří zaměstnanci jsou bez výplaty |
Když jste Amati kupoval, tvrdil jste, že byste rád, kdyby se značka vrátila na původní zahraniční trhy. Mluvil jste o Americe, Austrálii či Japonsku. Daří se vám tento záměr naplňovat?
Postupně. Podařilo se nám například realizovat zakázku pro egyptskou armádu, která od nás odebírá velké množství dechových nástrojů. Dodáváme i na Blízký východ, kde sice v posledním roce poptávka trochu oslabila, ale zase na druhou stranu berou věci na servis nástrojů. Dodávali jsme mexickým středním školám, znovu otevíráme trhy v Jižní Americe, v USA, ve velkém jsme opět nastartovali trh v Anglii, Turecku, a dokonce i Japonsku. Step by step se nám daří návrat tam, kde byla značka Amati známá. Samozřejmě se sem tam potýkáme s problémy, například s kvalitou, na kterou se v poslední době hodně zaměřujeme. Bez ní bychom profesionálům nemohli dodávat.
Značku propagujeme i marketingovými akcemi, kdy se snažíme dát naše nástroje známým kapelám za lepších podmínek, aby je oni dál zviditelňovali na svých koncertech. Jednáme například se světově proslulou kapelou Coldplay, aby její hudebníci hráli na naše saxofony.
Skutečným marketingovým majstrštykem byl však dárek pro Billa Clintona
Než se dostaneme k nástroji jako takovému, musím se zmínit o tom, v jak perfektní kondici Bill Clinton na svůj věk je. Je to štramák. Když před 30 lety dostával od Václava Havla saxofon z Amati, mně bylo 13 a přecházel jsem ze základní školy na střední. Teď jsem mu nechal udělat saxofon na míru. Je to to nejlepší, co jsme schopni vyrobit.
Naším dárkem byl velice potěšený. Vždyť saxofon, který dostal před třiceti lety, stále visí nad jeho krbem a minimálně jednou týdně na něj hraje. Po dvou měsících mi od pana Clintona přišel dopis, v němž psal: „Díky, můj příteli. Vždy, když na saxofon hraju, si na tebe vzpomenu. A až přijedeš do USA, jsi mým hostem.“ Taková slova potěší víc než peníze.
Druhý saxofon do sbírky. Clinton si z Čech odváží další hudební nástroj |
V době, kdy se Amati dostala do problémů, se mluvilo o zbytečně moc širokém výrobním sortimentu. Upravoval jste jej vy nějak?
V tom máte pravdu. Ale už na začátku jsem byl proti jakémukoliv zužování sortimentu. Z jednoho prostého důvodu. My bereme každý trh. První rok až rok a půl jsme zjišťovali, kde nejspíše uspějeme.
Výrobky s nízkou přidanou hodnotou se dnes snažíme nakupovat tak, jak to dělají všichni významní výrobci, to znamená základ nakoupit třeba v Číně a tady jej osadit mechanikou. Ale to se rozhodně netýká špičkových nástrojů, spíš takových, jak se říká low costových. U špičkových nástrojů rozhodně nejsem zastáncem tohoto mechanismu.
Máte nějaký soukromý cíl, kterého byste chtěl ve vztahu k Amati dosáhnout?
Předně jsme po celém světě zaregistrovali všechny naše značky, které doposud zaregistrované nebyly. Můj cíl je jasný. Byl jsem dokonce ve výběrovém řízení na koupi obrovského podniku Buffer Crampon, ale nedošlo k dohodě. Vrátili jsme se do módu, že bychom chtěli nakupovat menší konkurenty, menší značky.
Ve vztahu k Amati je mým cílem dostat značku opět do top 3 světových výrobců. Naše cesty povedou spíš k více kvalitním výrobkům než k těm low costovým. Amati je investice na dlouho, takže dávám na dosažení takových cílů pět až deset let. Ale jsme schopni vybudovat stabilní fabriku, která bude vydělávat.
