Od malička se kamarádili, chodili spolu do školy, bydleli v Chodově v sousedství. Od roku 1968, kdy se Gerald Slaný s rodiči vystěhoval do Německa, přítele Manfreda Birknera neviděl.
Až do tohoto týdne. V úterý se potkali v chodovském kulturním domě, kam Gerald přijel s výpravou zdejších rodáků žijících v SRN a hlavně ve Waldsassenu. Po 44 letech na sebe tahle dvojice narazila nedávno čirou náhodou na facebooku.
Cesty rodákůBývalí obyvatelé Chodova se sdružují v krajanském spolku ve Waldsassenu. |
"Řekl jsem dceři, aby zkusila vyhledat jméno Geralda Slaného. Na fotce jsem ho hned poznal. Tak mu za mě napsala a za deset minut byl Gerald na síti on-line. A psal mi, že jede k nám do Chodova v rámci freundschaftu. Tak jsme si tu dali sraz," vypráví Manfred Birkner.
Už plánuje, že kamarádovi návštěvu oplatí a z Chodova se za ním do Waldsassenu vypraví: "Je to kousek."
Mohli na sebe natrefit už dřív. Slaný do města, kde žil až do svých šestnácti let, aspoň jednou ročně přijíždí. Hledal tu i kumpána z mládí Birknera. Ale vždy se nějak minuli.
Slaný si pochvaluje, jak se jeho rodný Chodov v poslední době změnil k lepšímu. "Je to tu barevnější. Hlavně díky novým fasádám. Tam je pořád ještě škola?," ukazoval na školní budovu ukrytou za stromy. Chodil do ní šest let.
Zajímalo ho, jestli Češi organizují školní srazy po letech. "Tak proč mě nezvou? Pořád čekám, kdy mi přijde pozvánka."
Česky ještě Gerald Slaný umí. Některá slova už zapomněl a přízvuk se změnil. U něj v rodině se mluví jen německy. "Ale vnoučata se teď ve škole učí češtinu, jsou to začátečníci," usmívá se Slaný.
Vzpomíná, že ve fotbalovém waldsassenském klubu kopali hráči z Chebu, Chomutova. "A hrával u nás i František Straka," zmínil chodovský rodák slavného reprezentata.
Chodov je hezčí než dříve, potěšilo rodáky
O krajanský spolek a styky chodovských rodáků žijících hlavně v Bavorsku a Hesensku se stará Josef Moder (74 let). V úterý vedl výpravu více než padesáti takových lidí, kteří si s nostalgií Chodov prohlédli. Z města, jak ho znávali, mnoho nezůstalo.
Josef Moder se občas zapomene a vyprávění proloží třeba německým 'entschuldigung'. Není divu. Až do svých devíti let, než po válce začal chodit v Chodově do české školy, neuměl česky ani ň. A po roce 1966, kdy se vystěhoval do Německa, češtinu nepoužíval dalších dvacet let.
V chodovském kostele sv. Vavřince Josefa Modera křtili. Pak tu absolvoval svaté přijímání a v roce 1961 tady řekl ano své manželce. V úterý seděl v lavici a poslouchal zvuk varhan. Venku se pak s krajany fotil, doprovázel je na hřbitov a při prohlídce města i okolí.
Od svatby měli Moderovi velký cíl. Usilovali o legální odchod do Německa. "Aby naše děti mohly vyrůstat v řeči, kterou používali moji rodiče a prarodiče. To byl jediný důvod," vysvětluje se zaujetím.
V Československu se vyučil zahradníkem, pak pracoval u státního rybářství v chodovských sádkách. Dostat se ven z republiky, to vypadalo téměř jako nemožné.
Josef Moder
Svolení k vystěhování dostali Moderovi pět let po podání první žádosti - až v roce 1966. Nevěděli, do čeho jdou. On jako důvod do formuláře napsal, že se chce v Německu starat o svou opuštěnou tetu. Byla to výmluva. Souhlas ale obdržel.
Komunisté mu řekli, že nestojí o lidi, jako je on. Nejdříve bydleli ve dvou pokojích, pak dostali nový byt. On začal studovat zahradnickou školu.
"Ale nešlo nám o blahobyt. Neměli jsme v Bavorsku hned lehký život. Neměl jsem německé vzdělání, peněz bylo málo, starali jsme se pak už o dvě děti," vzpomíná.
Dostudoval na několikátý pokus, dostal práci na okresním úřadě. Ještě teď, ve čtyřiasedmdesáti letech, pracuje soukromě ve své kanceláři. Zabývá se oborem sadařství a zahradnictví.
"Vůbec nelituju, že jsem z Československa odešel. Musel jsem hodně vydržet, abych mohl odejít. Hrozili mi," ohlíží se Josef Moder. Bydlí poblíž bavorského Řezna. Do Československa se podíval poprvé v roce 1986. A nebyl to nejpříjemnější zážitek.
Fotil zničené lesy v Krušných horách. Chodov a třeba i Loket vypadal podle něj hrozně. "Podobné to bylo i v roce 1990, kdy jsme sem jeli s manželkou a maminkou už bez víza. Manželka plakala."
Zato pokrok v posledních patnácti letech Modera nadchl. Odhaduje, že Chodov asi má peníze. "Když jedu z Domažlic na Plzeň, tam takové zlepšení nevidím."
Kostel čeká velká rekonstrukce
Chodovského místostarostu Patrika Pizingera tato slova těší. V úterý rodáky vítal v kostele. Plynulou němčinou jim vysvětloval, že se chystá velká rekonstrukce této jedičné památky. Včetně obnovy zamalovaných fresek v interiéru.
Už dříve radnice oslovila starousedlíky i odsunuté rodáky, jestli mají ve svých archivech staré fotografie, podle kterých by se oprava dala udělat. Zatím se nikdo neozval.
