Je potřeba načíst spoustu informací a provázat je. Vznikají tak příběhy, o kterých si návštěvníci myslí, že jsem si je vymyslel, říká Viktor Braunreiter. Ostatně humornou a přátelskou atmosféru měl i rozhovor, při němž divadelník vysvětlil, jakým způsobem tyto hrané prohlídky vznikají a představil i další zajímavosti ze svého hereckého života.
Aktuálně jste k vidění při hraných prohlídkách Císařských lázní. Jak vás napadlo v této budově prohlídky uspořádat?
Jak už to mívám, nebyl to můj nápad. Když se ještě nevědělo, jaká bomba to bude, oslovili mě zástupci Císařských lázní a nabídli mi spolupráci. Souhlasil jsem, aniž bych věděl, do čeho jdu. Když jsem se do objektu lázní poprvé podíval, padla mi brada a věděl jsem, že to bude něco extra, že spolupráce bude skvělá.
Jakou formou prohlídky probíhají, a co vás na Císařských lázních zaujalo? Dozvěděl jste se při přípravě programu něco nového?
Pravidelně nabízíme dvě, řekněme prohlídky. Císařskými lázněmi s Viktorem Braunreiterem se asi prohlídce blíží. Pokud se ale chcete dozvědět něco o tomto úžasném objektu, doporučoval bych rozhodně oficiální prohlídku. Provázím sám a vyprávím pouze o věcech a osobách, které mě nadchly.
Potom máme také akcičku, kterou jsme nazvali Zlaté časy aneb kam se poděla zlatá vana. To už rozhodně prohlídka není. Tady jde o divadelní představení, kdy s přáteli z Pouličního divadla Viktora Braunreitera představujeme příběhy z Císařských lázní. Jde především o zábavu a návštěvník by neměl čekat fundovaný výklad. Nové pro mě bylo prakticky úplně všechno.
Jak dlouho se na podobný program připravujete?
Připravuji se relativně dlouho. Je potřeba načíst spoustu informací a provázat je. To mě strašně baví. To takhle vezmete historický fakt a uvedete ho do souvislostí. Vznikají tak příběhy, o kterých si návštěvníci myslí, že jsem si je vymyslel.
Kromě Císařských lázní nabízíte podobné akce i v jiných historických budovách. Můžete zmínit ve kterých, a podle čeho si je vybíráte? Ozývají se vám například majitelé sami?
V historických budovách, to by ještě šlo, ale velmi zábavným a netradičním projektem byla prohlídka sokolovského Hornického domu. Když jsem tuhle nabídku přijal, dost jsem se bál, že tam budeme hodinku a půl mlčet. Nemohl jsem se mýlit víc. Je to tam skvělé a historie objektu je zajímavá. Dnes můžu s klidným svědomím říci, že je to moje oblíbená budova. Zástupci jednotlivých objektů se ozývají sami. Naše divadlo nikdy neposlalo nabídku na spolupráci. My prostě čekáme.
Jak jste na myšlenku odlehčenou formou seznamovat veřejnost s historií památek přišel? Tento program má vždy velmi slušnou návštěvnost. Někteří diváci dokonce rádi chodí i několikrát. Máte radost?
S myšlenkou přišlo během let více lidí. Byl tu samozřejmě první impulz. Někdo musel mít tu odvahu a pozvat nás. Dodnes se vedou spory, jestli to byl hrad Loket, nebo Horní hrad. Tam jsme začínali, a díky jejich benevolenci se nám to začalo dařit. Samozřejmě, jsem nadšený, že se návštěvníci vracejí. Upřímně, vždycky mám ale, jak se říká, nervy v kýblu, jestli to ještě bude někoho zajímat.
Je objekt, kde máte zájem prohlídky pořádat, a zatím se nepodařilo program zrealizovat?
Tímto způsobem neplánuji. Vždy řeším až nastalou situaci.
Představme si, že jsem kastelán, a rád bych nabídl návštěvníkům váš program na zámku. Přijímáte i poptávky uspořádat hrané prohlídky v nových památkách?
Je to úplně jednoduché. V tomto případě mi zavoláte a sejdeme se. V této fázi se snažím zájemce odradit a pomalu ho připravuji na možné situace, které stoprocentně nastanou. Ostuda, pomluvy a poškození dobrého jména objektu. Pokud tohle ustojíte, sejdeme se na místě a začneme řešit fakta z historie. Vyžádám si veškeré dostupné podklady a podobně. Pak už se jen správce objektu i já bojíme dne premiéry.
Této činnosti už se věnujete řadu let. Jak hodnotíte stav památek? Když se někam po delší době vracíte, vnímáte, že jsou v lepším stavu než minule?
Každý má své problémy. Nehodnotím. Nikdy a nikde. To jsou boty, ve kterých se neprocházím. Jsem nadšený prakticky ze všeho, co vidím.
Stává se vám, že projíždíte kolem hradu či zámku a napadne vás, že by tam bylo skvělé něco uspořádat? Je naopak památka, která vás zaujala, ale nebylo dostatek námětů, co tam vlastně publiku hrát?
To se mi skutečně stává. Když vidím nějaké pěkné místo nebo budovu, rozjede se fantazie. Musím si to všechno okamžitě zapsat, kdyby se mi náhodou někdy ozvali. Hrát je vždy o čem. To není žádný problém.
Kde se zájemci dozvědí program prohlídek a termíny akcí?
Propagaci necháváme na majitelích a správcích. Samozřejmě pak ale pomáháme s pozvánkami přes sociální sítě.
Kromě těchto programů v historických budovách jste také uznávaný herec a moderátor. V jakém představení vás aktuálně diváci mohou vidět?
Pravidelně spolupracuji se Západočeský divadlem v Chebu. Momentálně bych rád pozval diváky na premiéru inscenace Jak je důležité míti Filipa. Ať si nikdo nemyslí, že jde jen o klasiku. Tohle bude opravdu nářez.
Provozujete také vlastní divadlo . Jaké to je být sám sobě uměleckým šéfem? Nejste někdy naštvaný, kolik vám toho šéf – vy jako herci připravil?
Naštvaný nejsem. Jsem hodně benevolentní šéf. Pracuj, kdy chceš, to je moje heslo. Problém je v tom, že někdy přijde invence třeba ve tři ráno. Moji kolegové z Pouličního divadla mají na začátku sezony zcela otevřenou možnost vybrat si, kolika projektů se chtějí zúčastnit. Pak už ovšem neexistují žádné omluvenky. Upsal ses, tak trp, zasloužíš si to.
Pouliční divadlo Viktora Braunreitera * Působí v Karlovarském kraji i celé České republice od roku 2007 * Aktivity sdružení se rozpínají mezi edukativními a uměleckými projekty, mezi koncepčním zaštítěním projektu, produkcí i samotnou realizací. * Mezi spolupracující organizace divadla v kraji patří například Karlovarské městské divadlo a Karlovarský symfonický orchestr, hrad Loket, hrad a zámek Horní hrad a další. Zdroj: facebookové stránky Pouličního divadla V. Braunreitera |
Na které role jste nejvíce pyšný?
Za svůj život jsem dostal tolik krásných rolí, že si to rozhodně nezasloužím. Kamarádi říkají, že není možné, abych měl tolik práce.
Máte herecký sen? Nějakou divadelní hru, film, dabing?
Takové sny nemám. Jsem naturelem pesimista. Sedím, čekám a všechno je špatně. Jaké je to pak pro mě překvapení, když přijde parádní práce.
Dostal jste někdy nabídku na roli, kterou jste musel odmítnout? Nelíbil se vám například scénář, námět…
To se opravdu nikdy nestalo. Vrhám se po hlavě do čehokoliv. Říkám tomu teror příležitosti. Neumím a nechci říkat ne.
Jak hodnotíte aktuální zájem lidí o divadlo?
Nikdy bych si nedovolil stěžovat si na návštěvnost. Diváci chodí na to, co je zaujme. Je na nás, abychom předváděli věci, které nadchnou a pobaví. Nabídka a poptávka. Je to stejné jako kdekoliv jinde. I divadlo je služba, kterou nabídnete a pak uvidíte, zda je o ni zájem.
Jste velmi časově vytížený. Jak se vám daří vše stíhat? Zvládáte si i odpočinout? Máte nějaký recept na uspořádání času?
Ano, mám toho naštěstí hodně. Sedět a plakat, že nikdo nemá zájem, to by bylo teprve smutné. Samozřejmě, že jsem někdy unavený, ale na druhou stranu jsem ve svém živlu. Odpočívám velmi pasivně. Vlastně jenom sedím, mlčím, koukám do zdi a jsem mírně, abych tak řekl, naštvaný. To mě opravdu velmi uklidňuje. Ticho je pro mě nepostradatelný základ kvalitního odpočinku. Čas si uspořádat neumím, to je velká potíž. Potřeboval bych šikovného člověka, který by mi to plánoval, ale ne nějakého tyrana, spíše pohodáře.
15. června 2023 |
