Ačkoliv se podařilo obnovit nefunkční drenáž podél severní zdi hradního paláce a pracuje se na obnově lícového zdiva hradeb, vyhráno ještě není. Odborníci nyní hledají způsob, jak zbytky unikátního paláce před deštěm ochránit.
„Mluví se o tom, že by se do objektu paláce postavila samonosná konstrukce, která by nesla zastřešení. To by se samotných zdí vůbec nedotýkalo, pouze by je chránilo před povětrnostními vlivy. Ale tohle řešení se u památkářů nesetkalo s nadšením. Pak existuje plán, který předpokládá dostavět zdi paláce do středověké podoby. To by však bylo drahé,“ vysvětluje kastelán hradu Tomáš Dostál.
Podle jeho slov zatím poslední - a jak se zdá nejschůdnější - variantou je obnovit v paláci původní podlahu. Ta by zároveň zastřešila problémové sklepení, které stále bojuje s vlhkostí. Při stavbě by bylo možné využít původní otvory a krakorce ve zdivu.
Zastřešením přízemních prostor paláce by hrad navíc získal rozlehlejší prostor chráněný proti nepřízni počasí, navíc by se po stovkách let mohli návštěvníci pokochat výhledem, který byl v minulých dobách vyhrazen pouze císaři. Pohled na řeku Ohři a protější břeh by mohla nabídnout unikátní románská okna, která dělí štíhlé kamenné sloupky.
„To je hudba budoucnosti. V současnosti se pracuje na celkové sanaci a obnově cihlového lícování severní zdi. Nové spárování cihel má spolu s novým zakončením vrcholu zdi, takzvanou korunou, zabránit pronikání vlhkosti. Akce probíhá už od loňského roku a celkem bude stát šest milionů korun,“ přibližuje kastelán s tím, že právě vlhkost v kombinaci s mrazivým počasím je pro bývalý palác, z něhož se zachovaly už jen obvodové zdi, smrtelná kombinace. Zmrzlá voda totiž zdivo neustále rozrušuje.
Nasáklá zemina tlačila na zeď silou desítek tun
Naštěstí drenážní vrstva, kterou uvnitř paláce město nechalo vloni vybudovat, funguje a odvádí vodu pryč. Odborníci spočítali, že vodou nasáklá zemina vyvinula na hradební zeď tlak mnoha desítek tun.
Proto také před lety geodeti při zaměřování hradu odhalili znepokojující fakt. Hradební zeď, která je zároveň severní stěnou paláce, se hýbe. Ujíždí do údolí.
„Objekt paláce dřív působil jako obrovská vana, protože voda neměla kudy unikat. To se teď díky funkční drenáži změnilo. Věřím, že další měření odhalí, že se pohyb zastavil,“ míní kastelán.
Oprava drenáže a severní zdi však není jedinou stavební akcí, která se na hradě uskutečnila. Za posledních 15 let investovalo město do oprav hradu přes 100 milionů korun.
„Zrekonstruováno bylo například několik úseků barokních hradeb, jihozápadní kasemata a část jihovýchodních kasemat nebo Mlýnská věž,“ uvedl mluvčí města Tomáš Ivanič.
Palác chebského hradu, který ročně ve svých zdech uvítá okolo 50 tisíc návštěvníků, býval sídlem císařů z významného evropského panovnického rodu Štaufů.
Falc z dvanáctého století se může pyšnit také unikátní čtverhrannou věží ze sopečného tufu, přivezeného z nedaleké Komorní hůrky. Nechybí barokní pevnost, základy z Gordonova domu, kde vyhasly životy Valdštejnových vojáků, rozlehlá kasemata nebo Mlýnská věž.
Nejkrásnější a nejvzácnější stavbou je však pozdně románská kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly. Patrová kaple, stojící v sousedství paláce, je architektonickým skvostem a mimořádně cennou památkou. Stavba kaple byla zahájena na konci 12. století v prostoru zrušeného slovanského pohřebiště. Řada slovanských náhrobních kamenů je v současnosti umístěna v travnatém prostoru před kaplí.
