Nachází se na severovýchodním úpatí nejvyšší hory Saska Fichtelbergu a z Božího Daru k ní zdatný chodec dojde za slabé tři hodinky.
Pyramida vystavěná z poctivé krušnohorské žuly stojí ve vesničce Kretscham-Rothensehma při místní silnici S266, která ze státní silnice B95 do Annabergu odbočuje v osadě Hammerunterwiesenthal doleva směrem na Neudorf. Není samozřejmě tak „pyramidálně“ veliká, jako pyramidy v Gíze, vysoká je jen slabé čtyři metry, ale těm egyptským jako by z oka vypadla.
Zajímavější než tato stavba sama o sobě je její historie. Základní data si může každý přečíst na tabuli přímo u pyramidy. Celý, dnes už i v Sasku pozapomenutý příběh, uvádí saský etnograf a památkář, jeden ze spoluzakladatelů Průmyslového muzea v Chemnitz Joachim Seyffarth (1928–2014) ve svém stěžejním díle „Zapomenuté památky“.
V roce 1913 daroval zámožný majitel největšího hostince v Kretscham-Rothensehma Karl Otto Eberwein svému synu Karlu Hugovi cestu do Egypta, kde mladý Eberwein 24. ledna 1914 vystoupal na 137 metrů vysokou Cheopsovu pyramidu.
Musel to pro něho být obrovský zážitek, neboť si hned po svém návratu do rodné obce umanul postavit zde pyramidu vlastní, jen „o něco menší“ než je ta pravá. Pár měsíců mu trvalo, než posbíral dostatek kamení, ale 26. září 1915 položil základní kámen a rok nato už byla stavba hotová.
Jenže byl tu problém, jak tuto pyramidu vlastně nazvat. Původně ji Hugo chtěl jako památník své cesty do Egypta pojmenovat „Cheopsova“, jenže než ji dostavěl, propukla první světová válka, Egypt se náhle octl na straně nepřátel, a nepřátelům se přece nějaké pomníky stavět nehodí.
Hugo si ovšem i v této šlamastyce věděl rady, a protože na straně Německa tehdy stálo Turecko, „podpořil“ spojence tím, že pyramidu zasvětil Kemalu Atatürkovi. Obyvatelé vesnice i četní hosté, kteří se 8. října 1916 sešli na slavnostním odhalení díla, tak s údivem spatřili na pyramidě zavěšený girlandami ověnčený portrét „Otce Turků“ a nápis „Türkenpyramide“.
Celých následujících osm desetiletí se o Hugův památník nikdo moc nestaral a pyramida postupně utěšeně chátrala a upadala do zapomnění. Vyhledávaným cílem turistů se stala až v roce 1977, kdy byla opravená do původní podoby a opatřená informační tabulkou. O jejím „tureckém“ období se tady však nedozvíte nic.
Český výletník: Recept na třináctý pramen Karlových Varů chtěla i StB |
Samotná obec Kretscham-Rothensehma je samozřejmě daleko starší než pyramida zde stojící, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1519, kdy tady, v hluboce zaříznutém údolí říčky Rote Sehma, povolil opat z Grünhainu místním pánům Schönburgům stavbu nového pivovaru.
K nejzajímavějším kapitolám jinak nepříliš zajímavé historie patří určitě období prvních šesti týdnů od konce druhé světové války, kdy se osada ocitla v oblasti, které se se zpožděním mnoha desítek roků začalo říkat „Svobodná republika Schwarzenberg“.
Za svůj vznik vděčí tato „republika“ všeobecnému chaosu, který nastal po bezpodmínečné kapitulaci německých branných sil 8. května 1945. V okamžiku, kdy spojenecká vojska i Rudá armáda ukončily bojovou činnost, zůstal v Krušných horách mezi frontami asi dva tisíce kilometrů čtverečných velký neokupovaný prostor s více než dvacítkou obcí včetně slušně velkých měst, jako třeba Aue nebo Schwarzenberg.
Oblast, kde se tou dobou nacházelo zhruba půl milionu lidí, spravovaly ad hoc vytvořené antifašistické akční výbory až do ustavení sovětské vojenské správy v Německu 9. června 1945 a vymezení hranic jednotlivých okupačních zón podle dohod dosažených v Jaltě v září 1944.
K saské pyramidě je možné dojet i vlakem úzkokolejky.
Osada Kretscham-Rothensehma je velice snadno přístupná, od autobusové zastávky „Celnice“ na hraničním přechodu Boží Dar / Oberwiesenthal tam vede hned několik značených turistických tras, z nichž nejkratší má rovných deset kilometrů, což se dá ujít.
Komu by se nechtělo vláčet se zpátky pěšky, může se do Oberwiesenthalu svézt vláčkem, železniční zastávka je jen pár kroků od pyramidy. Horská úzkokolejná trať „Fichtelbergbahn“, vystavěná na sklonku devatenáctého století, patří k největším turistickým atrakcím saského Krušnohoří a svézt se vláčkem taženým tři čtvrtě století starou parní lokomotivou je zážitek, na který se nezapomíná.
