Dlužník, neúspěšný chodovský podnikatel Bohumír Vacík, místo vrácení necelých třiceti tisíc korun vyvraždil ukradenou pistolí téměř celou věřitelovu česko-vietnamskou rodinu. Přitom její nejmladší členy před měsícem něžně hladil jako Mikuláš při nadílce. Přežila jen desetiletá dcera, která byla osudného dne ve škole.
„Policisté dlouho netušili, že by jejich bývalý kolega mohl něco takového spáchat,“ vzpomínal po dvaceti letech na masakr doktor práv Jan Šíma.
V době Vacíkova vraždění pracoval jako šéf 3. odboru Krajského úřadu vyšetřování v Plzni. Na detašovaném pracovišti pod jeho tým spadalo Karlovarsko, Sokolovsko a Chebsko. Pod Šímovým vedením objasňovali kriminalisté v devadesátých letech zhruba 14 vražd ročně.
Bývalý šéf odboru měl v ruce při vzpomínkách na čtyři vraždy lístky papíru se svými autentickými poznámkami, které si pořídil při vyšetřování. Jsou tam mimo jiné poznamenané Vacíkovy reakce na otázky.
Jak bývalý vyšetřovatel říká, problémy s penězi měl Bohumír Vacík již v době, kdy působil ve Sboru národní bezpečnosti (SNB). Kvůli dřívějšímu úrazu pracoval na oddělení pasů a víz. Od SNB odešel koncem sedmdesátých let kvůli půjčkám, které nevracel.
Potřeboval zbraň, tak popravil svého dobrého známého
První ze čtyř vražd, za které byl Bohumír Vacík odsouzený na doživotí, se stala 19. prosince 1994 v Sokolově na vrátnici tamních Pozemních staveb. Třiapadesátiletému vrátnému, svému dobrému známému, vzal služební pistoli vzor ČZ 75 a dvěma ranami prostřelil své oběti hlavu. Podle soudních spisů měla zbraň sloužit k zastrašení česko-vietnamské rodiny, od níž si Vacík půjčil v listopadu peníze.
„První poškozený byl můj skoro soused a osobně jsem ho znal. Pracoval jako vrátný v budově, kde nyní sídlí finanční úřad. Pan Vacík objekt dokonale znal, protože tam buď pracoval, anebo chodil. Nikdo tehdy netušil, že byl pod tíhou půjček rodině T. Proto zřejmě během návštěvy na vrátnici došel k závěru, že potřebuje pistoli. K zápasu nedošlo. Mám pocit, že Vacík vrátného požádal o zapůjčení zbraně s tím, že si ji chce prohlédnout, a pak zblízka střílel. Ve všech podobných případech je to krutá poprava. Kriminalisté to tak hodnotili, říkal to i soudní znalec, který se s případem seznámil,“ uvedl bývalý kriminalista Jan Šíma.
Na počátku vyšetřování se podle kriminalistů vyskytl jeden problém. Obecně se totiž pouze vědělo, že pachatel je uhlazený a solidně vypadající člověk, který má kreditní kartu GWC a tím i různé výhody v nákupních centrech.
Lidé, kteří s částečným invalidním důchodcem Vacíkem přišli do styku, jej líčili jako „slizouna a kravaťáka, který si nechal říkat pan inženýr“. Přitom měl jen výuční list opraváře zemědělských strojů. Tuto kvalifikaci po propuštění od SNB využil v Palivovém kombinátu Vřesová při opravě lokomotiv.
Bohumír Vacíkročník 1952
|
Při objasnění vražd nakonec pomohla balistika, která dala dohromady vraždu v Sokolově i v Chodově. Ze začátku totiž nikdo nespojoval vraždy diametrálně odlišných lidí, jako byla rodina mladého vietnamského podnikatele a vrátného, který měl pár let do důchodu. Policisté nakonec zadrželi Vacíka v únoru 1996, kdy se k vraždám přiznal.
V paměti Jana Šímy utkvěly amatérské záběry z mikulášské nadílky, které objevil publicista a novinář Ivan Klíma.
„Vacík dělal v česko-vietnamské rodině Mikuláše a jako dobrodinec přitom hladil děti po hlavě. Bylo to neadekvátní vzhledem k tomu, že o měsíc později vyvraždil téměř celou rodinu. Zveřejněné záběry v televizi 6. ledna 1995 musely být pro veřejnost velmi kruté, “ konstatoval kriminalista ve výslužbě.
Krutá byla pravda i pro Vacíkovu manželku, která svojí sebevraždou svítiplynem 2. března 1995 rozšířila počet mrtvých. V dopise na rozloučenou uvedla, že manžela milovala natolik, že nedokáže žít s pocitem, že je vrah.
Jedno z prvních soudních přelíčení s Bohumírem Vacíkem bylo počátkem srpna 1996. V síni Krajského soudu v Plzni byl jako veřejnost i reportér MF DNES Jiří Pirník.
Reportér popsal, jak obžalovaného k soudnímu líčení vězeňská stráž v podstatě donesla. Celý se třásl, podlamovala se mu kolena. Poté Vacík kvůli zdravotním potížím požádal soud, aby nemusel odpovídat na otázky a byly pouze čteny písemné záznamy jeho výpovědí.
Předseda senátu také vyhověl další Vacíkově žádosti, aby se nemusel zúčastnit výslechů svědků v nejbližších dnech. Výjimečný trest na doživotí padl v Plzni 14. srpna 1996. Při čtení rozsudku se Vacík celý třásl a potil tak, že se na jeho oděvu během chvíle objevily mokré skvrny.
Jen se zasmál a střílel dál
Chování Vacíka popisuje JUDr. Miloslav Jedlička na webové stránce www. kriminalistika.eu.
„Neúspěšný zadlužený podnikatel vytloukající klín klínem přišel do věřitelova bytu. Na otázku, zda-li přinesl peníze, odpověděl kladně. V kuchyni pak místo peněz vytáhl pistoli a namířil ji na Vietnamce T. Ten se začal smát a bral vše jako vtip. Hned po výstřelu se v kuchyni objevila šestiletá Oldřiška, která s výkřikem - já to řeknu mamince - utíkala do svého pokoje. Vacík po dítěti vystřelil. Když chtěl byt rychle opustit, vešla do bytu obchodníkova manželka Jindřiška ve vysokém stupni těhotenství a ptala se, kde je její manžel. Když procházela kolem, střílel znovu...“ uvádí Jedlička.
Vacíkovu bezcitnost a cynismus podle právníka dokresluje skutečnost, že se tři dny po spáchaném zločinu pohyboval kolem domu, ve kterém vraždil. Navštívil také policejní ples a své bývalé spolupracovnici slíbil, že tam zjistí od svých bývalých kolegů podrobnosti o bývalých vraždách. Druhý den se pak spolupracovnice z televize dozvěděla, že vrahem je právě on.
