„Začalo to tak, že jsem jednou v místním zpravodaji objevil dotaz, zda si někdo nepamatuje na název jakési mastičky, kterou předepisoval ašský doktor Lukavec. Pod příspěvkem na webu se rozvinula košatá diskuse, ve které lidé spontánně vzpomínali na lékaře, který v Aši působil od 50. let minulého století. Ty ohlasy lidí, kterým otec léčil děti, byly velmi pozitivní. Hezké jsou i vzpomínky jeho spolupracovníků. A já si tehdy uvědomil, že odkaz mého otce i tři desetiletí po jeho smrti stále žije. Spolu s mými bratry Honzou a Jiřím nás napadlo uspořádat vzpomínkové setkání, na kterém by se lidé, kteří jej znali, mohli potkat,“ vysvětlil Blahoslav Lukavec mladší.
Setkání se kromě zástupců ašské radnice zúčastnil také František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, kterého s Blahoslavem Lukavcem pojilo osobní přátelství. „V letech 1972 až 1990 jsem působil jako farář ve Františkových Lázních. Pana doktora jsem si velice vážil pro jeho velikou lásku k dětem a pro jeho obětavost, se kterou se snažil udělat pro každého co nejvíce,“ připomněl Radkovský.
Také ostatní návštěvníci při promítání snímků ze života známého lékaře vzpomínali na situace, které s ním zažili, a společně hledali jména lidí, jejichž tváře viděli na zažloutlých fotografiích.
Ašský dětský lékař Blahoslav Lukavec by letos oslavil sté narozeniny.
Snad nejvíc je známý lékař vidět ve společnosti dětí. A nejen v ordinaci. Snímky jej zachycují v herně, na zahradě, v parku. „Byl to člověk, který měl neobyčejné charisma. Pokaždé, když přišel do dětského domova, děti se na něj takto pověsily,“ vyprávěl se smíchem Blahoslav Lukavec mladší.
Tisíc dětí bez pediatra. Problémy příhraničí se prohlubují, varují obce |
„Já sice patřím mezi mladší ročníky, byl jsem pacientem paní doktorky Polákové, ale tvář lékaře Lukavce mi není neznámá. A když jsem se doma pídil po historkách, dozvěděl jsem se, že stejně jako velká většina místních rodin i my máme jednu stopu. Týká se mé starší sestry, kterou pan doktor léčil krátce po narození s nezhojeným pupíkem. Ale zajímavější je historka, podle které se můj strýc v dětství potýkal s atopickým ekzémem, který nešel ničím zkrotit. Nakonec pan doktor zjistil, že lék, který by mohl pomoci, existuje. Bohužel, v té době byl u nás nedostupný. Panu doktorovi se ale podařilo téměř nemožné. Za pomoci svých kontaktů získal z prohnilého kapitalistického Německa, jak se tehdy uvádělo, balení mastičky. Ta konečně zabrala,“ přispěl do diskuze s rodinnou vzpomínkou ašský místostarosta Pavel Matala.
