Bečovská botanická zahrada zahájila novou sezonu. Letos tam oslaví 100 let od...

Bečovská botanická zahrada zahájila novou sezonu. Letos tam oslaví 100 let od jejího založení. (2. 5. 2018) | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Bečovská botanická zahrada je plná příběhů. Letos oslaví 100 let

  • 1
Co mají společné Československo a botanická zahrada v Bečově? Uplynulo sto let od jejich vzniku. A to je důvod k oslavě. V rámci velkého jubilea se budou v Bečově dokonce vysazovat výroční stromy.

„Plánujeme vysadit v rámci Dne stromů 20. října výpěstek ze starých památných stromů. Loni jsme takto vysazovali svatováclavský dub, což byl přímý potomek dubu ze Stochova, pod kterým se údajně narodil Svatý Václav,“ uvedl správce Botanické zahrady Jiří Šindelář.

V září se bude vysazovat památný strom Olgy Havlové. „Máme tady vzácný kultivar lípy srdčité, který se v Čechách téměř nevyskytuje. Podařilo se z ní získat rouby a vypěstovat dvě sazenice. Jednu jsme zasadili tady v zahradě s vnukem zakladatele zahrady panem Christianem Beaufortem a jednu si odvezl do Vídně,“ řekl Šindelář.

Navíc se v Bečovské botanické zahradě chystá jarní výsadba, která obsahuje dva a půl tisíce sazenic. Podle Šindeláře co kus, to jiná rostlina.

Novinkou ale nejsou jen dendrologické přírůstky, ale i nové vybavení. „Toto nás posune do 21. století. Pro letošek je naší největší investiční akcí zkvalitnění zázemí pro zákazníky vybudováním toalet, sprch, čističky odpadních vod a modernizace letního tábořiště s pitnou vodou a elektrikou.“ vyjmenoval Šindelář.

Do budoucna by se v zahradě měly dít velké věci. „V podstatě platí, stejně jako všude v Bečově, že všechno nové je dobře zapomenuté staré, takže chceme navázat na éru Beaufortů a zahradníka Koditka. Být znovu vynikající sbírkovou zahradou včetně vědeckého poznávání,“ přeje si správce.

Bečovská botanická zahrada

  • Bečovská botanická zahrada Zahrada byla založena v roce 1918 na popud zdejšího majitele Jindřicha Beufort-Spontina, kterého podporoval Silva Tarouca z Průhonic. Ti měli vynikajícího zahradníka evropského formátu Johanna Koditka. Pozemky, na kterých zahrada vznikla, vykoupili od města. 
  • Původně skalnatá stráň sloužila jako obecní pastviny, díky tomu byla vhodná pro založení skalky. 
  • Až do roku 1945 byla zahrada velmi dobře intenzivně opečovávaná jak finančně, tak co se počtu zahradníků týká. 
  • Po odsunu zůstala opuštěná a skleníky byly zbořeny. Tím, že je zničili, se zamezil i přístup do venkovní části, která pustla. 
  • V roce 2005 Bečovák a zahradník Jiří Šindelář dostal šílený nápad obnovit zahradu. Od té doby to v zahradě opět kvete a pomalu se vrací ke své staré slávě.

Už teď zde funguje spolupráce s Průhonicemi i s jinými botanickými zahradami, mají tady rostliny, které jsou zde zasazeny jako v genové bance.

„Kdyby se stalo něco s těmi, které jsou v Průhonicích, tak jsou zachovány pro budoucnost právě tady. Můžeme z nich vzít rouby nebo získat semena. Do budoucna bychom chtěli získat sádky, které na nás navazují a byly původně také součástí zahrady a rozšířit nabídku o více vodních a mokřadních rostlin. Chtěli bychom tam mít genofondovou základnu pro vzácné a ohrožené rostliny Slavkovského a Českého lesa,“ vysvětlil Šindelář.

Přesto by zahrada měla zůstat stále místem, kam mohou přijet rodiny s dětmi a nebát se, že na něco šlápnou.

Nechybělo přitom mnoho, a zahrada v Bečově málem zanikla. „Jsme jedenáctá nejstarší fungující zahrada v Čechách a na Slovensku. I když tady bylo období od roku 1945 do roku 2005, kdy byla zcela zapomenuta,“ podotkl správce.

Vzácná ale není jen svým osudem. „V Bečově byly některé dřeviny a rostliny vyzkoušeny úplně poprvé. Zahrada již od založení měla souvislost s Průhonicemi - Mekkou zahradničení u nás - což bylo dané tím, že tchánem zdejší majitelky byl hrabě Silva Tarouca z Průhonic. Ten v roce 1927 prodal celý průhonický areál Československému státu a dožíval právě tady v Bečově. Sem také posílal sbírky, takže tady máme unikáty v podobě nejstarších stromů na našem území,“ řekl Šindelář.

Chloubou zahrady je korkovník

Mezi největší vzácnosti patří smrky, borovice, jedle, ale i unikátní korkovník amurský, který je živoucí historií samotné zahrady. A podle slov samotného správce i důkazem úžasné regenerační schopnosti zahrady.

„Hlavním významem naší botanické zahrady bylo to, že tady probíhal poměrně intenzivní botanický výzkum. Byly tu rostliny, o kterých nikdo nic nevěděl. Poslali je sem a řekli, že je to nějaký jehličnan z Asie, tak se tady vyzkoušelo, jestli potřebuje sluníčko, stín, vlhko, sucho. Získané údaje se tady zaznamenávaly a posílaly do encyklopedií. Dodnes se s nimi pracuje. Bylo to opravdu významné vědecké pracoviště v pojetí čtyřicátých let dvacátého století,“ sdělil.

Přes těžký osud si bečovská zahrada zachovala svou jedinečnost i dnes. Sbírkových věcí je v ní celá řada.

„Máme tady rostliny z Nového Zélandu. Exoticky ale mohou působit i ty nejstarší exempláře. Zajímavá je samozřejmě také bioferata, kde je čtyřicet jedna druhů lišejníků. Ale exotismus bych viděl v celém komplexu. Málokdo si uvědomuje, že řada botanických zahrad vznikla na zelené louce na nějaké placce. Ale tato má obrovský potenciál a výhodu v tom, že tady máme rybník, řeku, mokřad, prameniště, stráň, les, exotickou část, sad,“ popsal Šindelář.

V areálu jsou různá stanoviště, která se dají rozmanitě upravovat. A navíc pozůstatky středověké kulturní krajiny v zadní části, kde jsou terasní zídky, opěrky a podobně.