„Pro mě teď začínají fotografické žně. Je zima, zvířata se stahují k lidským obydlím. Foťák proto neodkládám ani v práci, stále ho mám při ruce. Pěkný snímek může přijít kdykoli,“ říká fotograf Černý, který zachycuje zástupce ašské fauny i flóry. Nejraději však fotografuje lišky a potvrzuje, že pověst o jejich chytrosti je pravdivá.
„Mají v oblibě jižní stráně, zejména když vysvitne sluníčko – tehdy tam loví myši a vyhřívají si kožich. Pokud je sněhu málo, jako letos, a liška se nehýbe, dokonale splyne s okolím a člověk ji snadno přehlédne,“ vypráví fotograf, který kvůli snímkům denně nachodí několik kilometrů.
Liška vyskočí vysoko a pak se zaryje čumákem do sněhu
„Na místech, kam jsem chodil minulou zimu, už lišky nepotkávám. Jsou velmi ostražité a stačí málo, aby změnily své zvyky. Hodně je teď ruší lidé na čtyřkolkách, a tak se stahují jinam. Musím se tomu přizpůsobit, procházím opatrně lesy i louky a oči mám neustále na stopkách. Někdy nenarazím na žádnou, jindy mám štěstí – zrovna nedávno jsem jich během půldruhé hodiny potkal sedm. Stačilo, aby vysvitlo slunce, a vylákalo je z nor ven,“ ukazuje snímky Černý, který rád fotografuje lišky při myškování, tedy při lovu myší, a to i pod sněhovou pokrývkou.
Říká, že liška při lovu nejprve vysoko vyskočí a pak se čumákem zaryje hluboko do sněhu nebo do půdy. Na snímcích to pak vypadá, jako by dělala stojku. Než se však k samotnému lovu odhodlá, musí si svůj revír nejprve důkladně obhlédnout.
„Zasněženou louku neustále křižuje, chodí zprava doleva. Říká se, že čaruje. Hodiny hledá vhodné místo. Zajímavé je, že myš nejlépe najde, když jde z jihu na sever. Jakmile ji objeví, vyskočí do výšky a čumákem prorazí sněhový příkrov, pod kterým se ukrývají myší cestičky,“ popisuje Černý, který se při fotografování myškujících lišek občas i pobaví.
„Když myškuje mladá liška, tak nevidí, neslyší. Úplně ztratí obezřetnost, jak je do lovu zabraná. Skáče, jako by byla na pérkách. Zkušená, starší liška by si už dávno řekla, že nemá cenu plýtvat energií, ale mladá do toho jde po hlavě – a často jí myš i uteče,“ dodává se smíchem.
Pexeso s ašskými zvířaty
Jeho fotografie zachycují to nejcennější, co může panenská příroda v Ašském výběžku nabídnout. I proto před časem vzniklo pexeso s jeho snímky nejrůznějších druhů zvířat žijících v regionu, které Aš využívá k propagaci celého regionu.
„Z toho pexesa mám opravdu radost. Děti i jejich rodiče dnes často ani nevědí, co jim žije za humny. Přitom nejkrásnější na Ašsku je právě příroda. Domluvili jsme se proto se zástupci města, že by bylo dobré lidem ukázat, co tu máme – a tak vzniklo deskové pexeso se zvířaty z ašských luk, polí a lesů,“ vzpomíná Pavel Černý.
Teď má před sebou další výzvu. Protože původní pexeso už je téměř rozebrané, domluvil se s ašským manažerem pro cestovní ruch Zdeňkem Soukupem, že dodá fotografie i na další deskové hry. Vzniknout by mělo nové pexeso a také hra Černý Petr.
„Napadlo mě, že by bylo skvělé využít vedle fotografií zvířat i jméno fotografa. Protože se jmenuje Pavel Černý, plánujeme, že na lichou kartu použijeme nějakou karikaturu fotografa Černého a celou hru nazveme Černý Pavel. Už se těším, až si s naší nejmladší dcerou, která právě prochází obdobím, kdy děti tyto hry s oblibou hrají, vyzkoušíme Černého Petra v ašské mutaci,“ dodává se smíchem Zdeněk Soukup.
