Antropolog Andrej Shbat s lebkou šlechtičny Sidonie Šlikové v kryptě chebského...

Antropolog Andrej Shbat s lebkou šlechtičny Sidonie Šlikové v kryptě chebského kostela sv. Mikuláše. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Antropolog: Každému, jehož kosti se chystám zkoumat, se nejprve omluvím

  • 0
Rukama Andreje Shbata prošly ostatky mnoha lidí. Zkoumal a identifikoval například kosterní pozůstatky biskupa Jana Filipce, jednoho z nejvýznamnějších diplomatů ve službách Matyáše Korvína. Teď se jeho pozornost zaměřila na kryptu pod kostelem sv. Mikuláše v Chebu a na ostatky Sidonie z významného rodu Šliků.

Urozená Sidonie z rodu Šliků, který ve středověku vládl v oblasti historického Chebska, měla štěstí.

Původně totiž byla pohřbena pravděpodobně přímo do země pod hlavní oltář. Teprve později byla její rakev ze dřeva přenesená do krypty, do bohatě zdobeného železného sarkofágu.

Díky tomu se její kostra zachovala v poměrně slušném stavu a je možné ji zkoumat. Antropologa Andreje Shbata zaujala urozená Sidonie natolik, že si ji odvezl k dalšímu zkoumání do laboratoří v Praze.

Jak dopadli ostatní lidé, pohřbení do krypty v podzemí kostela?
Bohužel, prostředí v kryptách obecně pro nás není příliš příznivé. Lepší to je na pohřebištích, kde se mrtví ukládají přímo do země. Kosterní nálezy jsou tady celkem zachovalé. Pokud tedy nebyli mrtví uloženi v kovových rakvích.

Co je možné z ostatků Sidonie vyčíst?
Nejprve odeberu vzorky z původní dřevěné rakve. Ty nám pomůžou určit přibližnou dobu pohřbu. Je důležité, abychom s určitostí věděli, koho vlastně zkoumáme. Jméno Sidonie totiž nosily dvě členky rodu.

Už první ohledání ostatků ale přineslo výsledky…
Víme, že se s určitostí jedná o ženu, která zemřela ve věku kolem padesáti let. Měřila přibližně 160 centimetrů a měla děti. V chrupu jsem našel několik kazů. Trpěla výrazným vybočením páteře do strany. K tomu ale mohlo dojít až po smrti, například při manipulaci s rakví. Pravdu ukáže až další zkoumání. Ale podle prvních nálezů se zdá, že měla křivá záda už za svého života. Zachoval se i chomáč vlasů a nehet.

Chebskou Sidonii právě máte v laboratoři. Jak bude vypadat další výzkum?
Nejprve je nutné všechny kosti poskládat do anatomické polohy. Pak se může začít s rozbory. Z kostí je možné vyčíst, jakými nemocemi tehdejší lidé trpěli, jak se stravovali, zda jedli víc maso nebo rostlinnou stravu. Bylo by vhodné udělat i rozbor DNA, který napomůže rozkrýt případné příbuzenské vztahy. Jsem rád, že jsme na Sidonii narazili. Kolem ní vzniká příběh a moje poznatky ho doplňují.

Otevření krypty ale přineslo i další překvapivé objevy…
Z archeologického hlediska toho bylo opravdu hodně. Vzorky středověkých šatů, neuvěřitelné množství bot, polštáře, čepičky, věnce do vlasů vytvořené z umělých květin, nejrůznější pláště či hábity. Našli jsme i zbytky zavinovačky s kostrou dítěte. Je toho opravdu mnoho a některé nálezy jsou skutečně cenné. Dovolují nám udělat si představu o tom, jak se tehdy žilo a umíralo.

Pracovat několik hodin denně v kryptě obklopený rakvemi asi nebude žádný med…
Na to, že se dotýkám lidských kostí, jsem si musel zvyknout. A přiznávám, že tahle práce je náročná na psychiku. Mnohé moje kolegyně toho mají po dvou dnech, jak se říká, plné zuby. Ale je to práce, která má smysl, dokáže nás posunout dál. Často mi nezbyde, než se obrnit trpělivostí a pracovat dál, abych to zvládnul rychle. To ale neznamená, že k mrtvým do krypty, na pohřebiště nebo k pitevnímu stopu nepřistupuji s respektem a úctou. Každému, jehož tělo se chystám nějakým způsobem zkoumat, se nejprve omluvím a ujistím ho, že pitvu provedu co nejšetrněji. Teprve pak můžu s klidným svědomím začít.