Jeho firma Venison, sídlící ve Skleném nedaleko Žďáru nad Sázavou, vykupuje úlovky myslivců z celého okresu. Osmatřicetiletý Pavel Mrkos pak maso upravuje, aby si ho mohl snadno připravit každý.
S jakými předsudky a mýty okolo zvěřiny se nejčastěji setkáváte?
Lidé mají obvykle obavy z toho, že je to „maso bůhvíodkud, někde z lesa“. Tedy že není pořádně ošetřené a mohli by z něj chytnout nějakou nemoc. Přitom vše, co jde do prodeje, musí projít pečlivou veterinární kontrolou. Další předsudky panují ohledně kuchyňské přípravy – mnozí v tom vidí zbytečné složitosti. K většině druhů zvěřiny přitom stačí přistupovat stejně jako třeba k hovězímu. Pouze se hodí malinko divočejší koření, například jalovec, nebo prostě nějaká směs na zvěřinu. Setkávám se ale také s názorem, že je to maso chudáků zvířátek, které myslivci vraždí v přírodě.
Volně žijící zvěř se pase venku v přírodě, nekonzumuje žádnou chemii, nedostává antibiotika ani jiné léky. Díky neustálému pohybu je navíc i pěkně „vyběhaná“.
