Zoo chov dikobrazů obnovila v roce 2013, ale teprve letos se dočkala mláďat. „Dlouhou dobu jsme tu měli pár, který se nám nepodařilo rozmnožit. Nakonec až v letošním roce po výměně samce se to povedlo,“ říká mluvčí zoologické zahrady Martin Maláč.
Pětiletý samec z plzeňské zoo přijel do Jihlavy na začátku června. A protože březost u samic trvá zhruba 120 dní, chovatelé jsou přesvědčení o tom, že stávající chovný pár v sobě našel zalíbení takřka okamžitě.
„Občas se lidé zajímají, jak se tato bodlinatá zvířata rodí. Ostny mají mláďata skryté v kůži. To, co jim kouká, jsou měkoučké, jakoby gumové bodlinky, takže nehrozí poranění matky během porodu,“ vysvětluje Maláč s tím, že po určité době po porodu tyto bodlinky mladým dikobrazům ztvrdnou.
Mláďata se rodí poměrně vyvinutá, podobně jako morčata. „Hned po porodu běhají, vidí a jsou velice rychle samostatná. Také poměrně brzy začínají opouštět noru. Ale zároveň je problém v tom, že jsou to noční zvířata. Ani my jsme ještě neměli příležitost mláďata pořádně vidět,“ líčí.
Nacouvává s bodlinami
Dikobraz srstnatonosý patří mezi hlodavce. Živí se hlízami, kůrou stromů, listy, ovocem a semeny. Má velkou hlavu s tupým čenichem. Jeho hřbet, ocas a boky jsou pokryté různě dlouhými bodlinami a ostny. Vyskytuje se v zemích Blízkého východu a v pouštích Střední Asie.
Mezi lidmi bývá zakořeněn mýtus, podle kterého dikobrazové v ohrožení vystřelují své bodliny. To ale není pravda.
„Dikobraz, když se cítí v ohrožení, tak své bodliny naježí a začne s nimi chřestit a různě podupávat nohama. Když toto zastrašení nefunguje, otočí se velmi rychle k útočníkovi zády a bodlinami do něj nacouvá. Ostny pak uvolní a ty zůstanou zapíchnuté například v čumáku nějaké šelmy,“ vysvětluje mluvčí zoo.
Šance po šestnácté hodině
Dikobrazi jsou zvířata, která se přes den skrývají v hlubokých norách, které si hloubí. Stejný režim mají i v zoologických zahradách.
„Návštěvníci zoo pak mají pocit, že zvířata málo vidí. Nyní na podzim a přes zimu však mají vyšší šance je zahlédnout. Tím, jak se zkracují dny, vycházejí za potravou mnohem dříve. Již kolem šestnácté hodiny jsou vidět. To je doba, kdy se lidé do zoo dostanou a mohou zde být klidně až do osmnácti hodin. Mají tak zvýšenou šanci vidět řadu nočních zvířat, nejenom dikobrazy,“ dodává Martin Maláč.
