Mechanické závory už nějaký čas nemá ani Žďársko, Havlíčkobrodsko a Pelhřimovsko. Poslední čtyři na Vysočině ještě odolávají moderní době na Třebíčsku.
„Aktuálně jsou v Moravských Budějovicích, Náměšti nad Oslavou, Studenci a Okříškách,“ informovala Nela Friebová, mluvčí Správy železnic.
Ty v Jihlávce fungovaly ještě začátkem června, nyní je tam výluka a modernizace zabezpečení. „Obsluhoval je ze stanice výpravčí tak, že zatočil klikou,“ popsal Miroslav Novotný, který je ve Správě železnic přednostou provozního obvodu Jihlava.
V Jihlávce už bude nyní zmíněný přejezd zabezpečen elektronicky. Doslouživší červenobílé závory tam již jen leží v trávě na zahradě vedle domku stojícího u kolejí.
V Okříškách před hotelem
Třeba ale v Okříškách na Třebíčsku stále patří k povinnostem výpravčího jít k závorám a zvednout je ručně pomocí kliky. Tento přejezd se nachází před někdejším hotelem Háva. Vždy je tam vidět při spouštění závor výpravčí v pracovní dny před půl sedmou večer. Přesně jak mu ukládá jízdní řád. Víc pravidelných vlaků už po této koleji nejezdí. Tento večerní je výjimkou, protože v Okříškách končí, aby přes noc nepřekážel provozu. Brzy ráno zase pokračuje dál.
„Ale závory se tady obsluhují někdy i vícekrát za den, když je třeba například při posunování,“ popisuje výpravčí Vlastimil Pařízek, který má na sobě uniformu Správy železnic podle nového vzoru platného od června.
A v nových šatech předvedl s klikou, jak funguje mechanismus starý více než století. Jelikož tyto závory jsou hned naproti restauraci, stávalo se kdysi, že někteří podnapilí hosté roztáčeli kliku svévolně a bavili se spouštěním závor. „Takže se to začalo zamykat. Bez klíče se teď už nedají ovládat,“ ukázal výpravčí.
V Kralicích už po novu
A dobře si uvědomuje, že takto obsluhuje jeden z posledních přejezdů s klikou na Vysočině. „Je jich čím dál méně. Vím, že jednou taky zmizí,“ popisuje Vlastimil Pařízek. Třeba v Moravských Budějovicích a Studenci ovládají závory klikou signalisté, nikoli výpravčí jako v Okříškách.
Ještě v roce 2018 byly závory na kliku i v Kralicích nad Oslavou. Přes dobře promazané řetězy je tam zvedali výpravčí. Systém přirovnávali k velkému setrvačníku. Závory tam zdvihali a spouštěli ručně i třicetkrát za směnu. V zimě se jim točilo hůře, museli vynaložit větší sílu. Přes Kralice jezdí i rychlíky mezi Jihlavou a Brnem, stejně jako přes Okříšky. Kralický přejezd už je ale nyní zabezpečen modernějším systémem.
Šraňky v Kralicích ovládal výpravčí ze staniční budovy, tedy na vzdálenost přes dvě stě metrů. Řetězy a dráty vedly od kliky těsně pod zemí. Čas od času je údržbáři promazali štětcem namočeným v oleji. Pokud chtěl železničář svižnějším točením závory urychlit, tak se zasekly. Systém byl důmyslný.
Dříve pracovali u drah na Vysočině závoráři, kteří seděli v malých domcích u přejezdů a kromě včasného točení klikou neměli nic jiného na starosti. Takoví zaměstnanci už v kraji nejsou. Hodně mechanických závor zmizelo v sedmdesátých letech minulého století.
U dráhy je 44 let
Výpravčí Vlastimil Pařízek nosí červenou čepici v Okříškách už patnáct let. Na stanici zná každý detail. Celkově působí na železnici ještě déle, už 44 let. „Ta práce se mi vždycky líbila. Na dráze pracoval už i můj děda,“ vzpomíná.
Žije v Jaroměřicích nad Rokytnou, ale v domovském městě strávil na stanici jen dvě směny. Ostatní roky patřily mezi jeho štace Grešlové Mýto, Kojetice a nyní právě Okříšky. V současnosti pozoruje, že cestujících nastupuje do vlaků méně než dříve. Nejvíc jich z Okříšek jezdí ve směru na Třebíč a dál do Brna. Další míří směrem na Jihlavu a Znojmo.
Městysem Okříšky někdy v současnosti projede i čtyřicet vlaků za 12 hodin. Řada těch nákladních vozí v nynější kůrovcové krizi dřevo. Kromě výpravčího jsou vždy ve směně v Okříškách i dva signalisté. Pokladní už tam v rámci úspor dva roky jízdenky u okénka neprodávají, cestující si je kupují ve vlaku.
