Eva Nováková Plevová je kadeřnice a ve volném čase píše knížky. Teď naposledy vydala brožuru s názvem Věčný tulák. Věnuje se v ní Zdeňku Matěji Kudějovi, spisovateli a cestovateli. Bohém Kuděj byl přítelem autora Švejka, spisovatele Jaroslava Haška. Žil v letech 1881 až 1955.
Spisovatelé Jaroslav Hašek (vlevo) a Zdeněk Matěj Kuděj na výletě v roce 1914. Tuhle fotku zaslali do redakce Světozoru.
Část života strávil Kuděj na Vysočině. Po nevydařených studiích pracoval nějaký čas jako praktikant v pacovské lékárně. Tato jeho práce ale neměla dlouhého trvání.
Zlom v jeho životě nastal, když v Hamburku vyhrál lodní lístek do New Yorku. V Americe vystřídal během několika let řadu povolání. Před návratem do vlasti dostal zápal plic a pomohli mu krajané. Své zážitky pak knižně zpracoval třeba ve čtyřsvazkovém Sidovi.
„To je velmi dobré čtení. Líbí se mi i jeho knížka Ve dvou se to lépe táhne - ve třech hůře. On nikde příliš dlouho nevydržel,“ popisuje Eva Nováková Plevová. Druhá jmenovaná knížka byla ještě v němé éře zfilmovaná. Vznikla na základě putování Kuděje s Haškem po Plzeňsku. Kuděje hrál Ferenc Futurista a Haška Jára Kohout. Režie se chopil Svatopluk Innemann.
Uzené rozsekl sekyrou, předal ho jako náhradu za večeři
Autorka knížky připomíná, že Kuděj část života bydlel na Vysočině v Radostovicích, patřících pod Světlou nad Sázavou. V malém domku, kde měl pronajaté světnice v prvním patře, se choval nezvykle. Pod ním bydlela rodina Smolíkova.
„Jednou přišel Kuděj v podroušeném stavu. Smolíkova rodina se právě chystala večeřet. Vtom se nahoře ozvaly silné rány. Spisovatel štípal uprostřed světnice dřevo. Do hrnce a talířů s bramborovou polévkou začala padat omítka,“ popisuje autorka knihy.
A to nebylo všechno. Strop totiž jeho rány nevydržel a on do něj udělal díru, v níž mu navíc uvízla noha. Pak začal křičet na Smolíka, kde má sekyru. Rodina trnula strachy, co bude následovat. Kuděj ale sáhl do batohu, vytáhl kus uzeného a přeťal ho sekyrou vejpůl. Kus dal Smolíkovým jako náhradu za pokaženou večeři.
Primář mu vyndal tasemnici a pak ji ukazoval naloženou v lihu
Kuděj uměl být štědrý, když dostal honorář za knížky. Jednou o světelské pouti koupil celý stánek cukrovinek a rozdal sladkosti dětem. Jindy tam pro ně na náměstí pořádal běžecké závody a u kašny pak rozdával účastníkům čokoládu a lízátka.
„V zimě byl častým hostem v humpolecké nemocnici u primáře Melichara. Zde si vždy poležel a dosyta najedl. Primář mu jednou vyndal z těla velkou tasemnici. Pro její ctihodnou délku ji naložil do lihu a ukazoval všem lékařům,“ popisuje autorka.
O Kudějovi chtěl psát už její tatínek, fotograf František Pleva, který se zabýval regionální historií. Jenže už to před svou smrtí nestihl. „Ty připravené materiály měl doma, tak jsme to se synem - grafikem - dali dohromady,“ popisuje Plevova dcera.
Slavnost zakončí procesí s relikvií tuláckých křusek na podušce
Otcův archiv jí pomohl i při práci na dalších knížkách, v nichž se věnovala osobnostem z Ledče nad Sázavou či kostelním věžím. Nyní pracuje na knížce, v níž mapuje osudy ledečských židů. A ke Kudějovi by se chtěla vrátit a vydat další, rozšířené vydání o jeho životě.
V brožuře připomíná i závěr jeho životní pouti v létě roku 1955. Po operaci kýly odešel na svou žádost předčasně domů z nemocnice a začal opět chodit do své oblíbené hospody. Jenže se mu dělalo špatně, tak se musel do špitálu vrátit. Dostal zápal plic a ve čtyřiasedmdesáti letech zemřel.
Pochován je v Litomyšli - a o letošním prvním květnovém víkendu tam jeho příznivci pořádají akci s názvem Kuděj, voni nás nenuděj!
Vše začne v pátek 4. května o půl osmé večer v hostinci U Černého orla, kde se bude číst z jeho knihy Tarzanova babička. V sobotu následuje slavnostní uvedení Kudějovy knihy Neklidný zadek mě pálí. Jde o dosud nevydané texty z pozůstalosti. V neděli půjde procesí od hostince U Černého orla k hrobu spisovatele s relikvií jeho tuláckých křusek na podušce.
