Zahrál si menší role v mnoha českých filmech a seriálech. Jen namátkou: Chalupáři, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát, Tři chlapi v chalupě, Dáma na kolejích, Šíleně smutná princezna či v seriálu Hříšní lidé města pražského. Býval členem souboru filmového studia Barrandov.
Navíc asistoval u založení divadla Semafor, hrál v jeho prvním představení Člověk z půdy. A to vedle Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka či Karla Štědrého. Zažil i nejslavnější časy Činoherního klubu s Pavlem Landovským a Jiřím Hrzánem.
S divadlem začínal v Třebíči pod režijním vedením Josefa Gerži. V tomto městě strávil svoje dětství a mládí. V roce 1980 emigroval do tehdejšího západního Německa. Pracoval i ve Svobodné Evropě. „Začal jsem tam číst českou zakázanou literaturu,“ vzpomínal Braunschläger v létě roku 2014 ve své oblíbené pražské restauraci, když dával rozhovor pro MF DNES
Z rádia později odešel a začal pracovat v úplně jiném oboru. „Rozvážel jsem do nemocnic v Bavorsku léky a séra,“ popsal.
V Německu napsal i rozhlasovou hru o muži, který překročí hranice a stane se pozorovatelem nového světa. „Psal jsem o sobě, to bylo tehdy moje téma,“ prozradil. Hru tehdy odvysílal německý rozhlas.
Po roce 1989 se Zdeněk Braunschläger vrátil do Třebíče, kde mu vrátili dům na dolní straně Karlova náměstí. Kdysi tam jeho rodina mívala řeznictví a uzenářství. V roce 1989 sídlil ve stejné budově svaz myslivců. Zchátralou budovu nechal herec opravit a ve dvoře vybudoval zahradní restauraci. Později dům prodal a žil střídavě v Mnichově a v Praze.
Herectví se věnoval už jen výjimečně, nabídky na role většinou odmítal. „Tady je dost jiných herců, kteří potřebují práci,“ říkal. Když ho ale oslovil režisér Juraj Herz se scénářem filmu Habermannův mlýn, souhlasil. „Ten film byl v Německu povinný pro všechny školy, hodně jsme se tam s ním najezdili,“ popisoval. Když pobýval v Praze, přátelil se kromě jiných s hercem a režisérem Janem Kačerem.
„Vzal jsem ho i na Bayern Mnichov. On je sedmdesát let slávistou a to koukal, když viděl Bayern. Píšu si taky scénáře,“ vyprávěl, jak tráví volný čas. Rád vzpomínal i na časy, kdy bydlel na Václavském náměstí vedle zpěváka Waldemara Matušky. O byty pak oba přišli, když emigrovali.
Přátelé na herce s třebíčskými kořeny zavzpomínají v pátek 26. ledna při posezení v pražské Malostranské besedě.
