Piruety, otočky, poskoky, přísuny a mnohé další baletní prvky jsou náročné samy o sobě i při běžném podání – na rovné zemi. Co když je ale tanečnice provádějí ve vzduchu a jako oporu mají vertikální stěnu?
„Nejde to srovnávat, každý z těchto způsobů tance je úplně jiný, zapojují se při něm jiné svaly,“ zhodnotily po představení Saioa Fernández a Sheila Ferrer, členky tanečního souboru Delrevés. Zatímco při standardním baletu dostávají podle nich zabrat hlavně nohy, při „visutém“ ztvárnění posilují umělkyně spíše břišní svalstvo.
Publiku, které je po čísle s názvem Finále zahrnulo dojmy a dotazy, prozradily, že ve vzduchu strach nemají. Stejné vystoupení už ženy ostatně absolvovaly i ve výšce kolem šedesáti metrů, žďárská sedmnáctimetrová verze tak pro ně byla „brnkačka“. „Je to navíc velmi bezpečné, není důvod mít strach. Máme dobré jištění,“ ujistily tanečnice a pod nadýchanými sukénkami odhalily systém úvazů.
Klasickému baletu se ženy věnují od svých tří let. Poslední roky však brázdí coby součást sestavy Delrevés svět právě i s jeho vertikální verzí. Využívají architekturu jako oporu pro pohyb a nabízí tak publiku možnost užít si klasický tanec v novém prostředí a prostoru.
Jejich číslem, jež mohli lidé zhlédnout zdarma, stejně jako další pondělní program, odstartoval ve Žďáře mezinárodní festival KoresponDance. Ten se vrátí na scénu od 11. do 13. července. I když program zahrnuje řadu uměleckých žánrů, jeho dramaturgie letos cílí na téma ekologie a udržitelnosti. Návštěvníci tak některá vystoupení uvidí třeba v lese či u rybníka. Těšit se mohou třeba na akrobatickou show, kdy budou zavěšení aktéři „kreslit“ svými těly, nebo naopak klidné dílo zaměřené na sílu rituálů.
Letos poprvé se KoresponDance odehrál i v Jihlavě, a to zkraje června. V září pak festival zamíří ještě do Nového Města na Moravě.
