Rozlehlá plocha mezi sportovní halou na Bouchalkách, zimním stadionem a ulicemi Jungmannova a Sázavská patří mezi největší žďárská parkoviště. Krom místních jej zná i řada přespolních – v květnu se totiž pravidelně stává dějištěm jedné z největších poutí v republice. Po zbytek roku ji využívají hlavně lidé mířící za sportem na „zimák“ či do haly.
Radnice nyní uvažuje o proměně této oblasti, ve hře je například vznik polyfunkčního domu. „Celá lokalita Bouchalek už potřebuje revitalizaci. Naposledy kolem tohoto území kroužila Billa, nakonec se ale dohodla s Kinskými. My hledáme smysluplný záměr, který by lokalitu nějakým způsobem povýšil,“ nastínil žďárský starosta Martin Mrkos (Žďár – živé město).
Že je teď na stole záměr dalšího zájemce, sice potvrdil, konkrétní však být nechtěl. „Zatím je předčasné o tom hovořit. Třeba to dopadne, třeba také ne. Už v minulosti tam pár zájemců bylo, k dohodě ale stejně nedošlo,“ zdůraznil Mrkos.
Informace z městského zpravodaje
Sdílnější byla radní Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), která zvažovanou proměnu lokality přiblížila obyvatelům v prosincovém zpravodaji města. „Prezentace projektu rezidence v Jungmannově ulici – oblasti vinotéky U Hada – se většině radních líbila. Paní architektka Zástěrová dokázala odpovědět na všechny otázky. Záchytná záchranná stanice pro zvířata by se přestěhovala do jiné lokality, zatímco oblíbená vinotéka bude nejspíše umístěna v novém objektu,“ informovala Bělohlávková.
Takové plány na revitalizaci Bouchalek příliš netěší provozovatele zmíněné stanice, již místní znají jako zookoutek U Hada. Jeho součástí je vinotéka, z níž majitel dotuje i péči o zvířecí obyvatele. Oba provozy sídlí v letitém domku se zahradou, ještě z původní zástavby Žďáru, který si Miroslav Šustr od města léta pronajímá. Provádí i jeho údržbu a drobné opravy.
 |
„Samozřejmě vím, že tu nějaké plány s celou oblastí dlouhodobě jsou. Ale pořád si myslím, že tento kus zeleně s řadou zvířat, většinou handicapovaných, zachráněných či nechtěných, která si navíc veřejnost může i prohlédnout, je pro město a lidi cennější než další betonový monument,“ míní Šustr.
Objekt užívá od roku 1986, kdy tam také vznikla místní pobočka Českého svazu chovatelů. Během žďárských poutí se v areálu pravidelně konaly výstavy zvířat, působily tam rovněž kroužky zaměřené na chovatelství i ochranu přírody. V 90. letech přibyl provoz hospody a později vinotéky.
Stanice i jako krátkodobý azyl
Od roku 2006 se začal postupně formovat koncept záchranné stanice. Dnes už je jím zařízení i oficiálně a do stanice vozí na základě dohody odchycená zraněná zvířata také žďárská městská policie. „Smlouvu máme uzavřenou se Záchrannou stanicí Pasíčka v Pardubickém kraji,“ upřesnil Šustr.
Právě pod Pasíčka spadá mimo jiné i oblast Žďárska. Pro tento region je totiž méně vzdálená než další záchranná stanice Pavlov na Havlíčkobrodsku. Síť takto spolupracujících subjektů je dle ředitele Pasíček Josefa Cacha nezbytná. „Kdysi jsme vyjížděli ke dvěma až třem stům zvířat ročně, loni už se číslo blížilo dvěma tisícům, takže sami bychom to nezvládli,“ vyznal se Cach.
Stanice, jako je třeba ta žďárská, mohou vyřešit některé méně závažné případy, případně jim alespoň poskytnout krátkodobý azyl, jsou-li pracovníci Pasíček zrovna vytíženi a nemohou si pro zvíře hned přijet.
„Pro nás je důležitý hlavně fakt, že tito naši kolegové dokážou situaci odborně vyhodnotit. Když jim někdo donese ptáče vypadlé z hnízda, nejedou s ním hned k nám, ale zkusí jej umístit zpět. Nebo je-li zvíře jen vyčerpané, nechají ho odpočinout, dají mu potravu, zázemí a pak ho vrátí do přírody,“ vylíčil Cach.
Atrakcí jsou nandu či nosál
Právě tuto činnost by Miroslav Šustr ve Žďáře rád zachoval i do budoucna, včetně péče o nechtěné mazlíčky, nalezence či tvory, jichž se někdo potřeboval zbavit. „Kdybychom nebyli připraveni je přijmout my, vypustí je lidé někde v lese, což určitě není žádoucí,“ konstatoval Šustr.
V zookoutku se společně se synem a dalšími nadšenci starají mimo jiné o fretky, králíky, morčata, slepice, bažanty či želvy a spoustu dalších. V minulosti pečovali i o labutě, jež byly vždy vypuštěny zpět do přírody, pravidelně tam nachází azyl ježci, ale i plazi a zranění draví ptáci. Místní atrakcí je hlavně nandu pampový či nosál červený. Zvířenu chodí obdivovat řada místních, zvláště rodin s dětmi, a do areálu míří i exkurze. „Právě osvěta veřejnosti je jedním z našich cílů,“ zdůraznil Šustr.
Městu nabízí i odkup objektu. Takovou možnost ale starosta jako reálnou nevidí. „Lokalitu je třeba řešit koncepčně, jako celek, nelze z ní takto kus vyjmout,“ prohlásil Mrkos.
Žďár ale zároveň ani neplánuje do tohoto kusu svého majetku ve velkém investovat. Dokladem toho je ostatně i provizorní mobilní oplocení, jež loni v květnu nechala radnice umístit podél plotu zahrady – z důvodu jeho špatného stavu. Tato zábrana, komplikující kolemjdoucím sledování zvířat, „zdobí“ chodník podél záchranné stanice i po bezmála osmi měsících.
Nabídka alternativního pozemku
Dle starosty je však i v případě, že by lokalita přece jen skončila v rukou nového investora, zájmem města záchrannou stanici ve Žďáře zachovat. „Bylo by to o nabídce alternativního pozemku, místa. Může to být pro provozovatele i možnost svoji činnost kvalitativně posunout,“ uvedl starosta.
Zajímat se chce i o parametry, jaké by taková stanice měla mít.
„Že v lokalitě něco skutečně vznikne, ale teď opravdu jisté není. Proto jednotlivé varianty nemá smysl dopodrobna rozvíjet,“ řekl Mrkos. Pokud k tomu však dojde, slíbil, že budou provozovatelé stávajícího zařízení první, kdo se o tom dozví.
„Ale to, že zelenou plochu s necelou stovkou vzrostlých stromů nahradí betonový komplex, je bohužel stále reálně ve hře,“ povzdychl si Šustr.
Jak pro zvířata, která mají v areálu svůj domov, tak pro lidi, zvyklé za nimi pravidelně mířit, by podle něj bylo nejlepší, kdyby stanice zůstala na svém původním místě a navázala tak na chovatelskou historii, jež se k zařízení váže.
