„Ale nechcete se ptát na Zelenku, že?“ ptá se Josef Pejchl okamžitě poté, co zjistí, kdo mu volá. V létě to bude deset let od doby, kdy zdravotník Petr Zelenka začal v havlíčkobrodské nemocnici svévolně podávat pacientům heparin. Deset jich zemřelo.
A jen o něco méně to bude od doby, kdy o Josefu Pejchlovi bylo na Vysočině slyšet naposledy. I proto je někdejší ředitel nemocnice v Havlíčkově Brodě aktérem dalšího dílu pravidelného pátečního seriálu MF DNES Zapomenuté osudy.
Éra Josefa Pejchla v havlíčkobrodské nemocnici trvala tři roky. Jmenován byl, když se zdravotnické zařízení ocitlo ve velkých finančních problémech. „Když jsem nastupoval, mělo padesátimilionové dluhy. Za tři roky se hospodaření dostalo do kladných čísel,“ vzpomíná.
Jenže pak přišel rok 2006 a kauza „heparinových vražd“. Vedle zdravotníka Petra Zelenky, který byl za vraždy pacientů odsouzen na doživotí, případ odnesl i Pejchl. V prosinci ho tehdejší vedení kraje odvolalo.
„Stal jsem se obětním beránkem. Někdo to odnést musel,“ opakuje od té doby. A s hořkostí v hlase to zmiňuje i dnes. Tehdejší hejtman Miloš Vystrčil Pejchlovo odvolání vysvětloval hrubým manažerským pochybením a nedostatečnou komunikací s krajským úřadem.
„Bylo to celé zbytečně vyhrocené, hektické a zbrklé. Okolo případu se strhl obrovský humbuk. Mělo se to řešit víc v klidu, s chladnou hlavou,“ myslí si dnes. „Když se ohlédnu zpět, na svém jednání bych nic neměnil,“ říká rozhodně.
Aby toho nebylo na odvolaného ředitele málo, na základě anonymu začala policie a následně i soud prošetřovat jeho roli v odhalování vražd. Josef Pejchl tak stanul před soudem v Havlíčkově Brodě, obviněn byl ze zatajení trestného činu. Po odvolání byl osvobozen, nakonec se mu za stíhání v roce 2009 ministerstvo spravedlnosti omluvilo. „Celé to období bylo neskutečné peklo,“ přiznal v jednom z minulých rozhovorů.
Do zdravotnictví se Pejchl vrátil až roky po odvolání v Brodě. Nejprve jako náměstek nemocnice ve Znojmě, pak jako ředitel zachraňoval nemocnici v Kyjově, zasedal v představenstvu a dozorčí radě nemocnic Pardubického kraje, teď dva a půl roku vede nemocnici ve Vysokém Mýtě.
I když má ekonomické výsledky, ne vždy si sedne s personálem. Například v Kyjově se proti němu rozjelo hned několik kampaní.
Jeho pověst ho předchází. „Když jsem nastupoval, všichni byli nastražení, co přijde,“ vypráví. „Je to zbytečná gloriola. Nemám rád spojení krizový manažer. Ale je fakt, že nastupuji tam, kde je třeba řešit finanční problémy nebo rozkrýt chyby v hospodaření, a to někomu třeba vadí,“ domnívá se.
Na Vysočinu, kde stále žije, by se rád profesně vrátil. „Mé jméno tu ale stále politiky dráždí,“ tvrdí.
