Domácích myší tu mají ve sklepě v pečlivě udržovaných klíckách víc jak tisícovku a daří se jim výborně. Je taky proč. Jsou součástí důležitých výzkumů obratlovců, které leccos napoví i o nás samých. O lidech.
Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO)
|
Detašované pracoviště Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky u Studence se totiž stává naprosto unikátním místem i v rámci střední Evropy. A úspěšně se rozrůstá. Za rok tu otevřou úplně nový objekt pro chovy drobných obratlovců za 28 milionů korun.
Od jedů na krysy se vědci poněkud vzdálili a nyní se zde věnují hlavně evoluční biologii a ekologickým vztahům v přírodě. Hledají v základním výzkumu odpovědi na řadu otázek.
Například - který gen zodpovídá za agresivitu či neplodnost? Jak zareagují vodní obratlovci a jejich predátoři, když se průměrná okolní teplota zvýší o dva stupně Celsia? Proč mají čeští a afričtí drobní pěvci tak rozdílnou strategii pro přežití? Nebo který nový virus, nalezený u hlodavců v tropické Africe, by mohl být potenciálně nebezpečný pro člověka?
Od základních odpovědí a pochopení okolní přírody se další vědci odpichují při aplikovaném výzkumu, což je druhý krok na cestě za využitím získaných vědomostí. Ty můžou následně pomoci například při vývoji léků či správně cílené ochraně životního prostředí.
Dva myší poddruhy se potkaly u Aše, kříženci mají defekty
„Výjimeční jsme v tom, že naše výzkumy provádíme na volně žijících obratlovcích. Ne na laboratorních, které mají leckde v kampusech a biomedicínských pracovištích. Mít zvířata z volné přírody s sebou samozřejmě přináší i úsměvné momenty, třeba když jedeme na odchyt do terénu,“ říká vedoucí studeneckého pracoviště Josef Bryja.
Konkrétně obyčejná myš domácí je toho zářným příkladem. To je ovšem potřeba uvést pár fakty. Před stovkami tisíc let se tento druh v Asii rozdělil a jedna linie putovala do Evropy přes dnešní Rusko a druhá jižní cestou kolem Středozemního moře. A dnes se setkávají v pouze dvacet až třicet kilometrů široké zóně, která se táhne od Dánska až k Bulharsku. U nás se dotýká ašského výběžku.
Východní a západní poddruh myši domácí se liší. Západní jsou agresivnější a tmavší. Východní zase světlejší a méně útočné. Kdo by si myslel, že méně úspěšné jsou ty východní, mýlil by se. Jejich klidnější, ovšem vytrvale důrazná povaha, je často klíčem k úspěchu při řešení situací.
Nejzvláštnější na to všem je to, že při křížení vznikají jedinci, kteří to mají v životě složité. Často jsou neplodní, mají defekty. Prostě nedosahují kvalit jednoho nebo druhého poddruhu. Je zajímavé hledat konkrétní geny a příčiny právě neplodnosti a agresivity.
Vědci se vydali lovit malé hlodavce mezi prostitutky a trpaslíky
„Nachytat živé myši, to obnášelo naplnit tři auta živolovnými pastmi a vyrazit k Aši. Do končin plných vietnamských obchodů s trpaslíky, dívek pochybné pověsti u silnic a rozpadajících se zemědělských družstev. Tam pak místní lidi přesvědčovat, že nejsme zloději, ale vědci, kteří jenom potřebují jejich velmi zajímavé myši domácí,“ vzpomíná Josef Bryja.
Při vlastním chovu na pracovišti ve Studenci se pak ukázaly další běžné rysy, které má řada jiných druhů obratlovců včetně nás lidí. I mezi myšmi domácími jsou homosexuálové nebo páry, které na sebe nemají až tak velkou „chuť“. Trvá jim déle, než se spáří a mají potomky.
„Tady v tomto kontejneru chováme pár, který ne a ne mít mladé. Přitom patří do důležité linie, kterou potřebujeme na další výzkumy. Báli jsme se, aby nevymřela a nebylo tak fuč několik let práce,“ říká Helena Hejlová, která se o blaho zdejších hlodavců stará.
Musela dvojici udělat malé ohrádky se samostatnými vchody, aby si od sebe mohli ti dva odpočinout a viděli se, jen když chtějí. Po nějaké době to zafungovalo a přišlo i početné potomstvo.
Při oteplení se mění chování larev, to vědci zatím přehlížejí
Další důležité výzkumy tu provádějí na čolcích odlovených na lokalitách u Jihlavy. Mají speciální kádě, ve kterých vědci dokáží nasimulovat různé přírodní okolnosti a tak sledovat, jak se změny prostředí projevují v životě těchto ohrožených obojživelníků. Po ukončení nejrůznějších měření a sledování pak jsou všichni chovanci vypouštěni zpět na původní stanoviště.
Zdejší vědci, ale i studenti, kteří tu pracují na diplomových a doktorských pracích, míří často sbírat vzorky například do Afriky. Jedná se o kontinent, kde jsou znalosti o biologické rozmanitosti stále mizivé a čeští vědci se snaží tato bílá místa zaplnit. To je potřeba zejména proto, aby bylo možno unikátní přírodu uchránit i pro další generace.
„Zajímavé je ovšem pozorovat i obratlovce tady u nás na Vysočině. Například když se larva čolka vyvíjí v teplém prostředí, což hrozí při současných klimatických změnách, tak není schopna dostatečně rychle utéct svému predátorovi. Prostě v teple by sice v pohodě přežila, ale larva vážky ji rychle uloví a sežere. Tento aspekt měnící se přírody s přicházejícím oteplením zatím vědci obecně i ve výzkumech jiných druhů přehlíželi,“ zmínil Bryja.
Mrazáky s teplotou -80 stupňů budou pro příští generace
V nově budovaných chovech budou prostory pro myši domácí, kádě s čolky a drobné australské pěvce zebřičky, které jsou - stejně jako zmíněné myši - dobrý studijní materiál. Bez problémů se rozmnožují. Časem možná přibudou i další obratlovci podle toho, jak se budou vyvíjet nezodpovězené otázky k poznání přírody.
Důležité místo krom Studence buduje Ústav biologie obratlovců také u Mohelna, rovněž na Třebíčsku. V jedné z budov původního mlýna budou mrazáky plné neobvyklého obsahu. Při mínus 80 stupních Celsia sem postupně doputuje tkáňový materiál druhů obratlovců žijících na našem území, případně druhů, které vědci u nás zkoumají.
„Centralizovaná tkáňová banka živočichů v České republice dosud chybí. Často se stává, že proběhne výzkum, zpracuje se zpráva, rozmrazí se mrazák a z něj se vyháží zkumavky se vzorky, které by přitom v budoucnu mohly být velmi důležité pro různá srovnávání,“ říká Josef Bryja. Každý vzorek bude mít kód a bude se k němu vázat informace včetně data a přesného místa sběru.
