V podkroví je rozmístěno 209 marionet ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra Pavla Jiráska, známých sběratelů a badatelů v oblasti historie české loutky. A byť je expozice k vidění „jen“ v desetitisícovém městě na Vysočině, podle Jiráska dosahuje evropských měřítek.
„V létě jsme měli poměrně velkou výstavu ve Španělsku, jezdíme také do Německa a celkově máme v evropském kontextu srovnání. A myslím, že novoměstská výstava je v tomto ohledu opravdu velice povedená - v tom, jak je kurátorsky uchopená i jak je nainstalovaná,“ míní sběratel.
Více než dvě stovky loutek z let 1800 až 1950, mezi nimi třeba akrobaté, vodníci, čerti, andělé, princové i králové, draci, klauni a smrtky, byly nainstalovány přímo mezi dřevěné trámy na půdě galerie.
„Výsledek je velmi půvabný, protože ty loutky se celým tím prostorem jakoby vznášejí. A jelikož se jedná o dřevěné loutky mezi dřevěnými trámy, jde to spolu krásně dohromady,“ zhodnotil Jirásek.
Hra stínů na stěnách
Velkým bonusem je rovněž nové osvětlení, které je právě nyní v Horácké galerii modernizováno. Promyšlené nasvícení nejenže vytvořilo v sále slavnostní, až vánoční atmosféru, ale vedle skutečné expozice dalo vzniknout i druhé úrovni výstavy. Ta se ve formě stínového divadla rozehrává na stěnách.
„I proto jsme načasovali Kabaret loutka právě na období kolem adventu a Vánoc. Atmosféra této laskavé výstavy pro celou rodinu by mohla návštěvníky hezky naladit,“ popsala Věra Staňková, ředitelka Horácké galerie.
Vůně medu letos přiláká do Nového Města i ministra, předá ceny včelařům |
Příprava expozice nebyla podle ní snadná, jen samotná instalace zabrala řadu dní a pracovalo na ní jedenáct lidí. „Budu ji proto za Horáckou galerii přihlašovat do národní soutěže Gloria musaealis v kategorii Výstava roku,“ podotkla ředitelka. Kurátorsky je pod Kabaretem loutka podepsaná Petra Gregorová, spoluautoři jsou manželé Jiráskovi.
Kromě propracované podoby výstavy se však akce může chlubit i dalším primátem, jímž je už jen samotné téma. Představuje totiž výtvarně ojedinělé loutky českých umělců určené zejména pro varietní divadlo.
„Protože jak tradiční loutkáři 19. století, tak moderní loutkáři po roce 1900 kromě dramatického divadla provozovali i divadlo varietní. Budilo u diváků pocity ohromení a úžasu, bylo s výstupy trikových loutek, metamorfóz, akrobatických, mechanických či létajících automatů,“ vylíčila Gregorová.
Šlo podle ní o podívanou z rodu varieté, eskamotérství a zábavné magie, která nebyla založena prvoplánově na textu divadelní hry a jeho interpretaci, ale na obrazově pohybovém projevu oživené hmoty. „Nevím o nikom, kdo by tuto tematiku varietního, kabaretního, pohybového divadla v ucelené výstavě udělal,“ konstatoval Jirásek s tím, že je to v podstatě světový unikát.
Fenomén české loutky
Ač jsou podle něj unikátní všechny marionety, jež si lze v podkroví prohlédnout, obzvláště upozorňuje na oddíl, kde se nachází exempláře od Josefa Skupy. „K vidění jsou v několika velkých muzeích, ale obecně jich je velmi málo. A právě sada v Horácké galerii je moc pěkná,“ zmínil sběratel. Na výstavě samozřejmě nechybí ani legendární Skupovy postavy - Spejbl a Hurvínek.
Princezny, Pat a Mat nebo Pinocchio, v chráněné dílně loutky sestaví i oblečou |
Zastoupeny jsou také výtvory tradiční loutkářské rodiny Kopeckých či moderních umělců; kromě zmíněného Skupy například i Jiřího Trnky.
Výstava dokládá, že české loutky jsou fenoménem. „Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 bylo loutkářství na Slovensku a v Česku zapsáno do reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO,“ popsala Gregorová. Doplnila, že tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl rovněž úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu.
