Že by šli členové Mysliveckého spolku (MS) Řečice před ranní „šichtou“ na louce dřív spát, většinou nehrozí. „Ještě večer před akcí se totiž snažíme si terén dopředu zmapovat. Pomocí dronu zjistíme, v jaké části plochy se srnčata nacházejí. Přes noc tam většinou k žádným velkým přesunům nedochází, takže ráno už máme zevrubnou představu, kam vyrazit,“ vysvětluje Stanislav Císař, který je ve spolku mysliveckým hospodářem.
Rozmístění jednotlivých mláďat zaznamenávají myslivci přímo do přístroje. Ten si pořídil spolek letos a už nyní vidí, že investice má obrovský efekt. Za dva týdny, kdy jsou porosty monitorovány, se povedlo před sklizní objevit přes šest desítek srnčat.
„I dřív jsme louky samozřejmě kontrolovali, ale ‚postaru‘. Procházeli jsme je s loveckými psy. Ti ale ne vždy mládě našli, protože prvních deset dní svého života je srnče téměř bez pachu. Nebo jsme po loukách rozhazovali pachové válečky, které srny odrazují od toho, aby mládě na louku vůbec nakladly. To mělo celkem efekt,“ líčí Císař.
S úspěšností, jakou mají teď myslivci s dronem, se to však podle něj nedá srovnat.
Termovize i noční vidění
Loni se řečičtí myslivci s tímto systémem kontroly luk před senosečí seznamovali díky spolupráci s jiným spolkem, letos se už rozhodli pro koupi vlastního zařízení. O levnou záležitost ale skutečně nejde – stroj vyšel na zhruba 185 tisíc korun.
Jeho přínos je ale znát okamžitě, co zařízení pod vedením pilota Zdeňka Poula bleskově vzlétne k obloze. „Tady vidíte označené body, kde jsme zaznamenali srnčata včera večer,“ ukazuje na displeji pilot, místopředseda MS Řečice. A hned míří se dronem, který je vybaven i termovizí a nočním viděním, nad luční porosty kus za vesnicí, jež jsou obklopené zčásti lesem. Člověka jdoucího po nedaleké polní cestě by sotva napadlo, kolik mláďat se ve vysoké trávě krčí.
Zdeněk Poul tyto tvory, coby červené skvrny, spatří na obrazovce okamžitě. Všechna zvířata, ukrytá v trávě, si pak může i mnohonásobně přiblížit, takže jim vidí doslova přímo do očí. A hned k nim naviguje i své dva kolegy, vybavené velkou sítí na odchyt. Když se od něj „odchytávači“ příliš vzdálí, mohou spolu komunikovat pomocí vysílaček. Místo, kde se skrývá srnče, však snadno identifikují i podle dronu vznášejícího se přímo nad zázemím mláděte. „Kousek vlevo, ještě kousek. Máte ho tři metry od sebe. Pozor, zvedá se,“ dává kolegům rychlé instrukce Poul.
Srnče se musí dostat do bezpečí
Ne každý odchyt totiž končí chycenou zvěří. Zatímco pár dní staré kusy leží přitisknuté k zemi a nemají ambice prchat, dvoutýdenní dorostenci se už tak snadno lapit nedají. Myslivci s velkou sítí a v holínkách, jež jsou ve vysoké a většinou i mokré trávě nezbytností, se tak mnohdy dost zapotí.
„Když jsou srnčata malá, jen se krčí v trávě. Tahle zhruba dvoutýdenní už jsou dost rychlá, to nemá smysl se za nimi honit. Musíme ale sledovat, kam utíkají, abychom si byli jistí, že na louce už skutečně nejsou,“ říká Ladislav Mička, další člen MS Řečice.
Srnčata na Chebsku před kombajny nově zachrání i dron s termovizí |
Ideální je odchytit mládě do sítě a odnést ho dostatečně daleko z území, na nějž za pár hodin vyjedou sekací stroje. Ale i úprk srnčete z rizikové zóny do lesa mu dává šanci na přežití. Že by se chtělo obratem vrátit, nebývá časté. Louka je navíc po prohlídce plná lidských pachů, srna tedy pravděpodobně odvede potomka na bezpečnější místo.
Když se odchyt podaří, hlasitě protestující srnče myslivci ze sítě vyjmou a v rukavicích jej odnesou do bezpečí. „Srna si ho už ‚napíská‘,“ objasňuje Císař systém, kdy matka a její mládě komunikují velmi intenzivním hlasitým pískáním. Snadno se tak jeho pomocí najdou.
Pondělní bilance: čtyři zachráněné životy
Při pondělní záchranné akci se povedlo účastníkům odchytit hned čtyři mláďata, z toho jednou byl nález rovnou dvojitý – v travnatém pelechu se k sobě tiskla srnčí dvojčata. Dalších několik vzrostlejších kusů se podařilo z pole alespoň zahnat do lesa. „Z toho, co jsme zaznamenali včera večer a co jsme tady nakonec našli, je patrné, že se mláďata během noci nikam příliš nevzdálila,“ hodnotí Poul a ukazuje včerejší modré značky a dnešní červené. Na displeji je vidět rovněž celá trasa, již hledači na zhruba třicetihektarové louce nachodili.
Aby mohl člen sdružení se strojem létat, musí mít nejen průkaz pilota dronu, ale projít i speciálním školením, vázaným právě ke konkrétnímu stroji. Zahrnuje řadu hodin teorie i praxe. Samotný stroj pak musí po určitém počtu nalétaných hodin či po roce užívání zamířit na revizi.
Za rozbřesku na louce. Dobrovolníci zachraňují srnčata před takřka jistou smrtí |
A co kdyby drahý dron někde havaroval? „Je to moderní stroj. A chytrý. S ním třeba někde do mostu nebourat prostě nemůžete. Když se mu něco nezdá, tak ani nevzlétne. Kdyby se přece jenom něco stalo, máme ho pojištěný. Ale nechtějte vědět, kolik takové pojištění dronu stojí,“ kroutí hlavou Poul.
Aby však mohli myslivci za záchranou srnčat vůbec vyrazit – dobrovolně, ve svém volném čase –, musejí vědět, kdy se daná louka v jejich honitbě vůbec bude sekat.
Důležitá je spolupráce se zemědělci
Zemědělci by to měli myslivcům hlásit, ti by se zase měli o tyto termíny sami aktivně zajímat. „Tady u nás to naštěstí funguje. S Proagro Radešínská Svratka i zemědělským družstvem v Hodíškově máme výbornou spolupráci. Dají nám vždycky dopředu vědět předběžné termíny, pak si to ještě den dopředu upřesňujeme,“ popisuje Císař. Není ale výjimkou, že do plánů „hodí vidle“ počasí. Louka se pak nakonec neseče a myslivci mohou oblast za pár dní procházet znovu.
Pokud mají Řečičtí volné kapacity, vypomohou i spolkům v okolí. Nedávno tak brázdil jejich dron oblohu například v okolí obce Jámy nebo Dlouhé na Žďársku.
Pokud by se dle Císaře do záchrany srnčat chtěla zapojit i veřejnost, lze se obrátit na Okresní myslivecký spolek ve Žďáře nad Sázavou.
