Zrovna v době zakončení her zvedal telefon v německém Inzellu. Trénuje tam často se svými svěřenci, jimž je mezi pěti až čtrnácti roky. Rozroste se jeho mančaft, jenž nyní čítá šestnáct sportovců, po dalším olympijském úspěchu českého rychlobruslení?
„Někdo asi přibude, nicméně olympiáda teprve skončila, tak ještě uvidíme.“
Tak či onak, i nadále si zatím budou muset čeští rychlobruslaři vystačit se stadiony pro hokej a občasnými výlety do zahraničí. „Je smutné, že tu ještě nestojí hala,“ mrzí Macháčka.
Ovšem, vážně má význam stavět stadion, když základna rychlobruslařů v Česku čítá asi necelou stovku? Žďárský trenér namítá: „Nebyl by jen pro rychlobruslení.“
Předseda Bruslařského oddílu juniorů Žďár nad Sázavou Jiří Macháček zároveň funguje jako trenér. V oddíle připravuje šestnáct dětí ve věku od pěti do čtrnácti let.
V čem vy jako odborník na rychlobruslení vnímáte největší přednosti Martiny Sáblíkové?
Martina si všechno vydřela. Hlavně je to bojovnice, jde do všeho srdcem. Hlava je hrozně důležitá. Rychlobruslení není jen o nohách, ale také psychika hraje roli. Navíc je silná, nesmírně pilná.
A co byste vypíchl u Karolíny Erbanové, bronzové medailistky z pětistovky?
To je zase jiná kapitola. Ona to sama nedávno shrnula, když hovořila o svých posledních letech. Prošla si také vším možným. Stejně jako Martina, i Karolína má medaili vydřenou. Když odešla do Nizozemska, možná si myslela, že tam na ni budou čekat s otevřenou náručí. Vše si ale musela platit. Každá osobnost, každé děcko nebo dospělý, má svoji povahu. Ke každému se musí přistupovat jinak.
Což vy dobře víte z tréninku dětí.
Já mám na starost vychovávat talentovanou mládež, kterou si potom – pokud je tam někdo dobrý – bere Petr Novák do Nowis Teamu, kde se závodníci zlepšují, zdokonalují.
Nakolik s vámi, českými trenéry, sdílí Petr Novák svoje know-how?
Člověk se pořád učí. Bavím se s ním o technice, nebo od kolika let mohou děti dělat konkrétní cviky. Všechno je to o píli. Důležitou roli při výchově hraje také podpora od rodičů, dále se musí sejít dobrá parta a je to i o přístupu. My máme tréninky pětkrát týdně. A když jsme v Inzellu, tak se snažíme led maximálně využít, trénujeme i dvakrát denně. Tím, že trénujeme tolik, mají děcka výbornou fyzičku. Musím smeknout, že to zvládají.
Velkými tréninkovými dávkami je pověstná právě i Sáblíková. Nemáte ale strach, že tolik tréninků bude mít na děti v budoucnu spíš negativní efekt?
Je to klidně možné, že děti teď budou dobré, a když přijde věk puberty, tak vyhoří jako papír. Ale může to být i naopak. Teď byste třeba o nějakých dětech neřekl, že budou dobré, nicméně chodí na tréninky, a potom třeba právě tady v těch letech vystřelí a budou nejlepší. Tréninky máme takhle nastavené několik let. A starší děti, co tu jsou delší dobu, jdou nahoru. Zkrátka musí se to dělat přiměřeně. Kombinovat atletiku s ledem, kolo.
Aplikujete při trénincích metody, které fungovaly u Martiny Sáblíkové?
Ty skokové techniky, schody, to všechno děláme taky. Akorát v menších dávkách samozřejmě.
Jak důležitou roli právě Sáblíková hraje, když se děti, potažmo rodiče rozhodují, jestli zkusit rychlobruslení?
Samozřejmě, že když děti vidí úspěchy sportovců, konkrétně třeba Martiny, tak je to motivuje. A když si vybírají sport, rychlobruslení je právě kvůli její osobnosti zaujme. Koneckonců je to vidět, když Martina přijde, děti jsou nadšené.
Sáblíková nevyloučila účast na příští olympiádě, nicméně nebude závodit věčně. Bavila se s vámi o tom, že by se v budoucnu zapojila do trénování?
Se mnou konkrétně ne, ale Petr Novák s ní počítá. Záležet ale bude především na Martině.
Kolikrát za rok vás přijde na tréninky navštívit?
Konkrétně třeba v tomhle období je to bez šance, má samozřejmě nabitý program. Pokud je ale v létě ve Žďáře a má chvilku, přijde. Asi tak třikrát čtyřikrát do roka.
Pokud platí, co je uvedeno na webu rychlobruslařského svazu, je v Česku devět oddílů. O kolika sportovcích se tedy bavíme?
Nedokážu vám to říct přesně, ale odhaduji tak do stovky? Někdy se nás víc sejde v Inzellu, třeba i třicet, což už je pěkný. Do Inzellu je to nejblíž a podmínky jsou tam jedny z nejlepších v Evropě. Sjíždí se sem i jiné země, ačkoliv mají svoje haly. Třeba Nizozemci, nebo zrovna teď tady trénovali sportovci z Ruska.
Několik let se u nás hovoří o tom, že by se měla postavit hala pro rychlobruslení. Upřímně, má ale význam stavět halu pro šedesát až osmdesát sportovců, uživil by se takový stadion?
Jestli by se hala uživila, to úplně není otázka pro mě. Ale věřte, že ta hala by nebyla jen pro rychlobruslaře. Koneckonců to vidíme přímo tady v Inzellu. Hala je tu pro více olympijských sportů, včetně dvou paralympijských.
Jednak mluvíme o rychlobruslařském oválu, potom uprostřed je zimní stadion a na jedné straně prostředka může být i ovál pro short track. Dále krasobruslení, využít se dá i na curling. Čili nebyla by to hala jen pro rychlobruslaře. Určitě by vznikly i další kluby a v místě, kde by hala stála, by přibyly třeba i hokejové týmy. Takže další sporty, do kterých by se děcka mohla přihlásit. Vadí mi, když někdo říká, že by to byla hala jen pro Sáblíkovou.
Není to však jen o tom halu postavit, někdo ji musí také provozovat.
Ano, jak jsem zmínil, já to z ekonomického pohledu nedokážu úplně posoudit, myslím si ale, že i zimní stadiony jako třeba ve Žďáru musí být dotované. Nevím, který zimák by si na sebe vydělal. Myslím, že všechny hokejové stadiony jsou ztrátové. A uvedu vám ještě jeden příklad z Inzellu. Samozřejmě nevím, jestli to Německo dotuje, nicméně se sem sjíždí národní kluby z jiných zemí, a přitom mají své haly postavené.
Čili věříte, že by do Česka jezdily i týmy ze zahraničí?
Věřím, že kdyby to bylo v Novém Městě na Moravě, kde je nadmořská výška šest set padesát metrů, tedy stejně jako v Inzellu, zázemí, infrastruktura, možnost ubytování, příroda, kde si sportovci mohou jít zaběhat, na kolo, v zimě na běžky, tak by přijely. Nemá cenu cpát halu někam do města, kam vám národní týmy nepřijedou kvůli smogu. Sportovci chtějí přírodu a možnost si zasportovat i jinak než na ledě.
Vy sám byste tedy volil spíš Nové Město než třeba Brno?
Ano. Kvůli nadmořské výšce a zázemí. Ale samozřejmě bych bral halu kdekoli v České republice. Jen si opravdu myslím, že by nebylo dobré, kdyby to bylo ve městě.
Trenér Novák nedávno řekl, že pokud nebude hala, může u nás rychlobruslení zase umřít. Myslíte si totéž?
Je to těžké. Nemyslím si, že by ten sport měl umřít, ale může upadat. Když porovnávám děcka, co tu máme ve Žďáře, vím, jak si vedou ve svých kategoriích ve srovnání se světem, a nutno říct – klobouk dolů. Jsou na stupních vítězů, v desítce, padesátce. Poráží Korejce, Nizozemce, a to je všechno právě tvrdou pílí, několika tréninky týdně. Je škoda, že nemáme halu, protože by jinak mohli být ještě lepší. Je smutné, že se o tom jen povídá.
Upřímně, věříte, že hala bude v dohledné době postavena?
Věřím. Kdybych nevěřil, bylo by to špatné. Věřím, že děcka, která tu máme, se třeba do pěti let dočkají. Aspoň venkovní haly. Zakrýt se dá časem vždycky. Když už ji mají Poláci, nedávno ji zrovna zastřešili, tak bychom už taky mohli něco pro tenhle sport udělat.
V čem konkrétně je pro vás omezující trénovat na hokejovém zimáku? Jsou to rozměry?
Přesně tak. Technika se nedá rozvíjet. My využíváme zimák ve Žďáře, ale pro děti je to tam malé. Jejich výkonnost jde tak strašně nahoru, že třeba v deseti už jim zimák nestačí. Vlastně se jen sklouznou na ledě.
Podobně jako Martina Sáblíková musí mladí rychlobruslaři vyrážet za ledem do zahraničí - konkrétně do německého Inzellu. Od listopadu tam vyrazili už šestkrát, většinou na čtyři pět dní.
Kolikrát za sezonu tedy musíte vyjet trénovat do zahraničí?
Konkrétně v téhle sezoně jsme v Inzellu od listopadu už pošesté.
Pokaždé na čtrnáct dní?
To bychom nezvládli finančně. Záleží na tom, kolik dostaneme peněz od svazu, města, sponzorů a kraje. Většinou jezdíme na čtyři pět dní.
Rodiče tedy neplatí všechno?
Snažíme se, aby to rodiče nezatěžovalo. Musím říct, že se nám peníze docela daří shánět a že všechen materiál na sezonu mají děcka zaplacený z klubových peněz. I ubytování, tréninky, startovné na závody. A vychází to tak na 25 až 30 tisíc na jeden výlet.
Kolik tedy vlastně stojí rodiče jednoho rychlobruslaře sezona?
Rodiče zimní sezona nestojí nic. Samozřejmě pokud jedou s námi, tak si vše platí sami, to je ale logické. Na děti se nicméně snažíme sehnat peníze. Ovšem máme i letní sezonu, protože musíme makat i v létě, a jako doplněk jsou kolečkové brusle, ty už rodiče kupují sami. Nebo třeba kolo. A abych nezapomněl, tak rodiče platí i členské příspěvky, což činí tři sta korun měsíčně.
Brusle na led dostanou?
Ano, hradí je klub. A dědí se.
A kolik takové brusle stojí?
Záleží na velikosti. Nicméně celý komplet menších bot stojí od osmi tisíc korun výš. Ty lepší i pětatřicet tisíc, ale ty my nekupujeme.
Kdybyste tedy objektivně měl říct: je rychlobruslení dostupný sport, nebo ne?
Záleží, jak má konkrétní klub nastavené podmínky financování. Pokud jde o náš klub, snažíme se, aby to děcka skutečně měla hlavně z klubových peněz. Chceme zkrátka sportovce podporovat, aby je to bavilo a abychom vychovali další naděje pro reprezentaci.
