Středa 30. září 2020, svátek má Jeroným, Ráchel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 30. září 2020 Jeroným, Ráchel

Lékaři mu říkali, že může žít pět let. On s leukémií bojuje už 18 roků

  15:50
Bývalý hokejový útočník a dlouholetý funkcionář Karel Čapek oslavil na začátku dubna 70. narozeniny. I když o pořádné oslavě zatím nemůže být řeč... Kvůli omezením v souvislosti s pandemií koronaviru musel osobní přijímání gratulací ještě na nějakou dobu odložit.

Ve funkci šéfa Horácké Slavie Třebíč působil Karel Čapek od roku 1998 až do loňského prosince, kdy se rozhodl skončit. | foto: Jaroslav Šnajdr, MF DNES

Téměř celou svoji aktivní hokejovou kariéru strávil na Slovensku. Možná i proto o jeho hráčských úspěších čeští fanoušci zase až tolik nevědí.

Přitom rodák z Okřešic u Třebíče Karel Čapek patřil k výborným útočníkům. A především v Košicích si ho dlouhá léta hýčkali. Tam také zaznamenal rekord v počtu vstřelených gólů v jednom utkání tehdejší nejvyšší československé soutěže. Za šedesát minut jich stihl šest!

„Bylo to v sezoně 1973/74, hráli jsme na ledě nováčka v Chomutově a vyhráli jsme tam 12:2. Dal jsem dva čisté hattricky a ještě nastřelil dvě tyčky,“ vrátil se Čapek ve vzpomínkách do doby, kdy oblékal košický dres už třetí rok po sobě.

Karel Čapek

  • Hokejový útočník a pozdější dlouholetý sportovní funkcionář se narodil 10. dubna 1950.

  • Z rodných Okřešic jezdil hrát hokej od roku 1961 do nedaleké Třebíče, kde potom v sedmnácti letech poprvé nastoupil i za místní A-tým. 

  • Dvouletou základní vojenskou službu absolvoval na Slovensku – nejprve v Trenčíně, ovšem na poslední tři měsíce ho převeleli do Košic, kde následně strávil celkem jedenáct sezon. 

  • V roce 1982 se vrátil do Třebíče – zpočátku v roli hrajícího trenéra, později převzal klub jako ředitel. Tuto funkci opustil až loni na konci prosince.

Kdo vás vůbec k hokeji přivedl?
Nikdo. Hráli jsme s klukama jen tak u nás na vesnici na rybníku a taky jsme se účastnili různých turnajů mezi školami. A na jednom z nich mě oslovil tehdejší trenér Jarda Navrátil, jestli bych to nechtěl zkusit v klubu. Šel jsem se na jeden trénink podívat a už jsem zůstal. Bylo mi nějakých jedenáct let.

V dnešní době už byste v tomhle věku začínal dost těžko...
My jsme dělali pořád něco, hráli jsme fotbal, hokej, běhali jsme a házeli kamením. Proto pro nás nebyl přechod do klubu tak těžký. Dnešní děti nedělají skoro nic.

Na druhou stranu je ale potřeba říct, že tehdy byly na zimní sporty mnohem lepší podmínky...
To je pravda, zima byla dlouho a sněhu fůra. Pamatuji si, že jsme kolikrát na rybníku vystřelili a pak jsme v té haldě nemohli puk najít. Občas jsme tak museli použít doslova to, co bylo zrovna po ruce, třeba kámen. (usmívá se)

Jak daleko jste to měl do Třebíče?
Pět kilometrů. Když jsem začal hrát, vstával jsem ve tři čtvrtě na pět a pak jsem letěl na čtvrt na šest na autobus do Budíkovic. Někdy jsem ale musel jít pěšky celou cestu. Večer to bylo horší, šlo se lesem a já se občas bál. Raději jsem utíkal.

Takže jste byl vlastně v permanentním tréninku...
(usmívá se) Tak nějak. Někdy se taky stalo, že jsme přišli ráno na stadion a ten byl pod sněhem. Tak jsme hodinu hrabali a pak šli do školy, aniž bychom si zabruslili.

Co vás tak napadne, když vidíte, jak dnešní děti vozí rodiče až před stadion?
Nechci porovnávat, protože dneska je spousta lákadel, která jsou bez dřiny. My jsme prostě měli hokej rádi, a když jsme ho chtěli hrát, museli jsme za ním třeba i pěšky.

Vzpomenete si ještě na svůj první zápas za třebíčský A-tým? Pokud se nepletu, tak vám ještě nebylo ani osmnáct let...
Máte pravdu. Přesto jsem tehdy v Třebíči hrál i proti národnímu mužstvu. Byl to nějaký přátelák, my byli posíleni o pět kluků z Jihlavy, včetně třeba Ládi Šmída. Dostali jsme od kompletního nároďáku asi 2:8, ale pro mě jako pro bažanta to byl neskutečný zážitek.

Poměrně brzy jste se ovšem v rámci základní vojenské služby přesunul na Slovensko. Překvapilo vás, když přišel povolávací rozkaz z Trenčína?

Musím říct, že dost. Já měl totiž domluveno, že půjdu do Písku. Jenže místo toho jsem musel do Trenčína. Ale nakonec to bylo fajn, měli jsme výbornou partu a dvakrát jsme jen těsně nepostoupili do ligy.

Slovenský hokej vám dokonce učaroval natolik, že jste potom další roky strávil v Košicích...
Zažil jsem tam i brankáře Jirku Holečka, dokonce jsme spolu byli na prvním soustředění na pokoji. Ale pak už jsem pokaždé bydlel s kamarádem a spoluhráčem z útoku Béďou Brunclíkem. Našel jsem si na Slovensku spoustu výborných kamarádů. A taky svoji manželku.

Jakpak se tvářila na to, když jste se v roce 1982 rozhodl vrátit do Třebíče?
To bylo tak, že jsem dostal možnost nastoupit na fakultě na katedře tělesné výchovy, kterou jsem předtím vystudoval. Měl jsem mít na starost tréninkové středisko mládeže. Jenže pak se ozvali z Třebíče. A byla to právě manželka, která nakonec řekla, abychom tam šli.

Co ji k tomu vedlo?
Tam bylo víc věcí. Naše dcery se chystaly do školy, navíc mi rok předtím umřela maminka a otec zůstal sám. Proto manželka řekla: Pokud se máme někdy přestěhovat, tak teď. Musím říct, že mě tehdy překvapila.

Nejprve jste v mateřském klubu působil v roli hrajícího trenéra a nakonec jste ho déle než dvacet let vedl z pozice ředitele. Jaké to byly roky?
Když jsem se vrátil, hráli jsme krajský přebor a na první trénink přišlo sedm kluků. Museli jsme prosit ve fabrikách, aby nám je pouštěli na tréninky. Nejprve jsme si dali za cíl postoupit do druhé ligy a v roce 1996 se nám povedla i první.

A od té doby v ní Horácká Slavia působí nepřetržitě...
Jsme vlastně nejstarším účastníkem, protože spousta klubů časem buď sestoupila, nebo postoupila. Jsem rád, že se nám podařilo to takhle ustálit.

Svoje trenérské zkušenosti jste rozdával v 90. letech i v ženském reprezentačním týmu...
Celkem jsem tam vydržel čtyři roky. Ale nebylo to jen o ženském týmu. Stal jsem se národním trenérem, byl jsem součástí vrcholového hokeje. Mohl jsem se v té době účastnit všech akcí, jezdil jsem na světové šampionáty dospělých i dvacítek. A byl jsem taky například na zimních olympijských hrách v Turíně.

Jenže váš život nebyl vždycky jen samá radost, musel jste se také prát s vážnou nemocí. Co vám vlastně bylo?
Prát se musím pořád, protože mám chronickou leukemii. Objevuje se v určitých vlnách, takže už jsem musel dvakrát absolvovat cyklus chemoterapií.

Jak se na vaši nemoc přišlo? Měl jste nějaké potíže?
To bylo tak – jeden můj kamarád ze svazu seděl s šéfdoktorem a vtipkovali u piva. Doktor mu pak řekl, že si jen myslí, že je zdravý, ať přijde druhý den, že mu něco najde. A opravdu mu objevil nádor na ledvině. Naštěstí včas. Tak jsem si řekl, že si nechám vyšetřit aspoň krev. A dopadlo to takhle...

Co člověka napadne, když slyší od lékařů takovou diagnózu?
Pořádně to se mnou zatřáslo. Ale pak jsem si řekl: No co, tak budeme bojovat. A bojuju už nějakých 18 let, přestože jedna paní doktorka mi řekla, že se s tím dá žít tak pět let.

V době koronavirové pandemie tedy na sebe musíte dávat dvojnásob velký pozor, je to tak?
Jasně, protože mám oslabenou imunitu. Proto se taky držím doma.

A asi jste musel odložit i oslavu sedmdesátin...
Bohužel je další v řadě. Nejprve měla vnučka patnáctiny a pak dcera pětačtyřicetiny. Takže až to bude možné, uděláme pořádnou oslavu najednou. Píchneme prase a pozveme spoustu lidí. (směje se)

Přestěhoval jste se zpátky na vesnici?
Ano, jsem zpátky v Okřešicích na rodinném sídle už nějakých dvanáct let. Máme tady velkou zahradu a pár metrů od baráku rybník, na kterém jsem začínal. Jen stále čekáme na tu pořádnou zimu, která tady vždycky byla. Dokonce jsem si kvůli ní koupil i sněžnou frézu, jenže zatím mi pokaždé stačilo jen koště. (směje se)

2. a 3. října se budou konat volby do krajských zastupitelstev a v některých okrscích i doplňovací volby do Senátu
Lidé v karanténě budou mít možnost volit 30. září a 1. října.

  • Nejčtenější

Radnice jde proti ministerstvu. Vyzvala školu, ať učí děti bez roušek

Žáci na druhém stupni základní školy v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku nemusí mít při výuce nasazené roušky....

Spor o půdu na Vysoké graduje, farmář zastavěl lyžařskou chatu balíky slámy

Tělovýchovná jednota Lyžař HB, která provozuje lyžařský areál na Vysoké u Havlíčkova Brodu, řeší další problém. Opět je...

Lipánek s nižším množstvím cukru u lidí uspěl, říká šéf Madety Milan Teplý

Kvůli výbuchu v přístavu v Bejrútu i koronaviru se společnosti Madeta propadl vývoz zboží téměř na nulu. Pomáhá to však...

Třebíč zahájila propagaci obchvatu, odpůrci se kvůli jeho trase soudí

Spor o podobu třebíčského obchvatu se stupňuje. Zatímco odpůrci obchvatu v jeho vytyčené trase chtějí podat stížnost k...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Lézt s kyslíkem? Jako jet Tour de France na elektrokole, říká Radek Jaroš

Premium Stal se prvním českým horolezcem, který vylezl na všech čtrnáct osmitisícových vrcholů. V Česku byste marně hledali...

Nebezpečná místa Česka: pražské hlavní nádraží. Třicet let zde vládne podsvětí

Premium Reportéři MF DNES mapují místa, která podle statistik nejsou výjimečně nebezpečná. Ve skutečnosti jde o no-go zóny,...

Felák, flexit nebo chillovat. Slovník dnešní mládeže uvádí rodiče do rozpaků

Premium Ač to možná ani netušíte, nejspíš i kolem vás denně chodí shiperky, které flexí s teniskami nebo iPhonem, díky čemuž...

Už nebudu kandidovat, odejdu z politiky, říká exministr Adam Vojtěch

Premium Jsem odolný, ale už toho bylo hodně, vysvětluje svůj odchod exministr. Babiš ho podle něj trochu čekal. V rozhovoru pro...

  • Další z rubriky

Proti úložišti radioaktivních odpadů na Hrádku se postavila i Jihlava

Jasné ne zvažovanému úložišti vyhořelého jaderného odpadu v lokalitě Hrádek vyslovili jihlavští zastupitelé. Nelíbí se...

Z premianta na chvost. Pelhřimovsko má největší podíl nakažených covidem

Dlouhé měsíce od začátku koronavirové krize bylo Pelhřimovsko okresem s nejmenším počtem pacientů s koronavirem....

Dron odhalil u Vysočina Areny další stovky kůrovcem napadených stromů

Odborníci při druhém leteckém snímkování lesů kolem Vysočina Areny odhalili další stovky stromů napadených kůrovcem....

Podruhé už se šaráda neopakovala, zastupitelé o stejných tématech jednali

Po zasedání velkomeziříčského zastupitelstva, které se uskutečnilo 7. září a netrvalo ani deset minut, protože opozice...

Charitativní akce: Praním prádla svých ratolestí pomůžete maminkám v azylových domech
Charitativní akce: Praním prádla svých ratolestí pomůžete maminkám v azylových domech

Do 30. 9. 2020 z každého zakoupeného produktu Lovela Baby půjdou 3 Kč na pomoc azylových domů Armády spásy.

Octavia za 3 500 korun: boj s krizí, chaos a riskantní sázka na superslevy

Octavia za 3 500 Kč měsíčně, Kodiaq za 4 899 Kč, Passat za něco málo přes 6 000 Kč… Ačkoli automobilkám docházejí...

Herec Petr Čtvrtníček se nakazil koronavirem, leží v nemocnici na JIP

Herec Petr Čtvrtníček (56) skončil kvůli covidu-19 v nemocnici. Minulý týden měl pozitivní testy, a když se mu...

Nebudu všem po rozchodu ukazovat, jaká jsem čičina, říká Mottlová

Muž roku 2016 Josef Kůrka (28) nedávno oznámil rozchod s herečkou a modelkou Barborou Mottlovou (33). Fitness trenér...

Chci se více věnovat ženě, v plánu je i založení rodiny, říká Adam Vojtěch

Bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (33) se po odchodu z funkce těší na chvilky strávené s přáteli a s manželkou...

Čtvrtníček z nemocnice vtipkuje. Mluví o dýchání i pohlavní nemoci

Herec Petr Čtvrtníček (56) sice kvůli těžšímu průběhu covidu-19 musel do nemocnice, humor ho ovšem neopouští. Svým...