Upozorňuje na to třeba Sdružení Krajina z Počítek na Žďársku – spolek, který se stará o zhruba 170 hektarů podmáčených luk na Vysočině i v sousedním Pardubickém kraji.
„Čísla mluví jasně. Počet ručně sečených hektarů podmáčených luk oproti uplynulým rokům výrazně klesl. Zatímco v minulých letech jsme zvládli ručně posekat zhruba 170 hektarů, v roce 2022 už to bylo ‚jen‘ 145 hektarů,“ popsala Dagmar Kafková ze Sdružení Krajina. Hlavním důvodem tohoto poklesu je nedostatek pracovních sil.
Spolek kosí vlastními silami již řadu let přibližně 60 hektarů luk ročně. Nejinak tomu bylo i vloni. „Výrazný propad jsme však zaznamenali v dodavatelských pracích drobných živnostníků či brigádníků, kteří si dříve kosením luk přivydělávali,“ vylíčila Kateřina Marečková ze Sdružení Krajina.
Peníze nehrají hlavní roli
O důvodech, jež vedou ke sníženému zájmu pracovníků, lze podle zástupců spolku pouze spekulovat.
„Myslíme si, že peníze v tomto případě hlavní roli nehrají. Když jsme si dělali vlastní průzkum, kolik nabízejí podniky v okolí, naše hodinová sazba byla spíš nad průměrem,“ podotkla Kafková.
Úskalím je tedy zřejmě činnost jako taková – jde totiž o náročnou práci, hlavně s těžkými sekačkami či křovinořezy, kde sekáči navíc musejí čelit rozmarům počasí.
„Někdy je terén hodně podmáčený, v suchých letech nás naopak trápila velká prašnost. Za veder jste většinu času na otevřeném slunci, pro někoho může být problém i všudypřítomný hmyz,“ míní Kafková.
V tomto ohledu se proto osvědčila pomoc hospodářských zvířat místních farmářů, konkrétně ovcí a shetlandských poníků, jež vyrovnala i zmíněný výpadek lidských sil.
Živé sekačky se osvědčily
Pastvu začal na Žďársku spolek testovat v roce 2018, a to v oblasti Babín poblíž obce Budeč, kde k ovcím posléze přibyli i poníci farmáře Milana Daďourka z Počítek. Jelikož se živé sekačky osvědčily, počet spásaných hektarů stále stoupá. „Loni zvládla zvířata vypást kolem jedenácti hektarů luk v lokalitách Babín, Staviště, Meandry Svratky u Milov a Pastviska u Odrance,“ vyjmenovala Kafková.
Dobře organizovaná pastva přeje podle ní druhové rozmanitosti na loukách. Ovce a poníci totiž zpracují porost tak, jak to člověk nedokáže nikdy napodobit. Některé rostliny nechávají delší, jiné zase doslova „vyholí“ na centimetr délky. Odkryjí břehy tůní zarostlé porostem, zredukují i křoviny.
„Vytváří tak například příznivé podmínky pro výskyt vzácnějších druhů rostlin či hmyzu, na který jsou zase vázáni ptáci a další živočichové,“ dodala Kafková s tím, že s využitím ovcí i poníků se počítá hned na několika místech i letos, například na Babíně a Pastviskách.
