Ten na republikovém šampionátu v Benešově ovládl svou kategorii do 105 kilogramů a zároveň byl třetí v celkovém pořadí domácího šampionátu.
„Zvedl jsem stejný součet jako v pořadí druhý v kategorii do 105 kilogramů. Ale měl jsem nižší tělesnou hmotnost,“ vysvětluje Okrouhlý, jemuž dokonale vyšla jeho strategie. „Chtěl jsem zkusit loňské prvenství obhájit. Ale zároveň jsem si říkal, že mi stačí skončit do druhého místa. Abych mohl na březnové mistrovství Evropy.“
Prozradil jste mi, že vás před úspěšným republikovým šampionátem limitovaly zdravotní problémy.
Původně jsem si myslel, že mistrovství republiky budu muset vynechat. Asi tři týdny před soutěží jsem měl menší zranění a bylo těžké se vrátit. Natáhl jsem si sval a nebyl jsem schopný se dostat do dřepu. Zvedal jsem v tréninku na dřepy jenom 70 kilo, závodní výkon přitom mám 285. Takže jsem to viděl docela pesimisticky.
Nakonec se vám však přece jen podařilo dostat se do závodní formy.
Ono to závažné zranění nebylo, ale spíš šlo o to načasování. Prostě to potřebuje třeba dva týdny klidu. Přemýšlel jsem tak, že se pokusím dát dohromady. A třeba týden před soutěží uvidím, jak na tom výkonnostně budu. Naštěstí se to asi za deset dní už v podstatě zahojilo a už jsem byl schopný zvedat to, co předtím.
Hrálo ve vašem rozhodování roli to, že jste se chtěl kvalifikovat na mistrovství Evropy?
No, vlastně ano. Původně jsem chtěl obhájit loňské prvenství, měl jsem trošku vyšší očekávání, co se týče výkonů. Ale musel jsem to přehodnotit. A jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. (usmívá se)
Republikový titul je váš nejnovější výsledek, ale prozraďte, jak jste se k silovému trojboji vlastně dostal?
Přes kulturistiku. Začínal jsem, asi jako každý kluk, v posilovně. Normálně jsem cvičil, a když jsem se začal o kulturistiku více zajímat, zjistil jsem, že mě až tak netáhne. Že mě láká spíše ta síla. Trochu náhodou jsem se dostal k silovému trojboji. V Pelhřimově je oddíl, kde jsem se seznámil s lidmi, kteří ho dělali. A tak jsem v roce 2015 začal a dělám to dodnes.
Bral jste to tak, že více než vyrýsované svalnaté tělo vás zajímá samotná síla a zvedání břemen?
Kulturistika je vlastně o tom, mít vypracované tělo, estetiku, velké svaly. Pak to posuzují rozhodčí, kteří mají nějaký subjektivní dojem z té postavy. Vyhraje ten, kdo se nejvíce líbí rozhodčím. Silový trojboj je sport, kde se počítají jednotlivé výkony, a je to podle mě lépe měřitelné.
Takže ani tak nezáleží na tom, jak se líbíte rozhodčím, ale na tom, co dokážete zvednout.
Je to tak. Je to férovější, protože vyšší nazvedaná váha znamená prostě vítězství. Nejsou žádné pochyby o tom, kdo je lepší, kdo je horší. Není to o politice, o tom, že někdo zná rozhodčí.
Vít OkrouhlýSilový trojbojař (powerlifter) narozený 4. března 1994 v Pelhřimově. Je aktuálním držitelem národního rekordu v mrtvém tahu v kategorii do 105 kg a zároveň v totalu – součtu výkonů v jedné soutěži (830 kg: dřep 285 kg, benchpress 195 kg a mrtvý tah 350 kg). Dvojnásobný mistr České republiky v kategorii do 105 kilogramů. Na červnovém mistrovství světa v německém Chemnitzu obsadil ve své kategorii desátou příčku. |
Když se řekne trojboj, logicky se nabízejí tři disciplíny: dřep (squat), benchpress a mrtvý tah (deadlift). Která z nich je vám nejbližší?
Nemám žádnou nejoblíbenější disciplínu, baví mě všechny tři. Proto dělám celý trojboj. Ale asi nejvíce dominuji v mrtvém tahu, kde mám národní rekord. Na mistrovství světa letos v létě se mi podařilo zvednout 350 kilogramů.
To je pro srovnání váha přibližně poloviny malého osobního auta. Předpokládám, že je za tím obrovská práce v tréninku. Jak často chodíte do posilovny?
Je za tím hodně práce a času. Teď, když pracuji, je to vlastně ještě těžší. Protože při studiu se mi zdálo, že času mám více, a nebylo to tak náročné. Teď, když mám trénovat čtyřikrát týdně tři čtyři hodiny, je to někdy těžké skloubit nejen s prací, ale i s možností vést nějaký „normální“ život.
Na druhou stranu, pracujete jako krajský úředník. Při sportu si člověk od kanceláře pořádně pročistí hlavu, nemýlím se?
Určitě. (usmívá se)
Když mluvíte o čtyřhodinovém tréninku, prozradíte, jak probíhá?
Samozřejmě nejde přijít do fitka a hned zvedat 350 kilo. Je potřeba rozcvička, takže si třeba půl hodiny rozehřívám tělo. Dělám nějaké aktivní cviky, pak začnu postupně přidávat závaží na činku, až se dostanu na nějakou pracovní váhu. Takže to zabere hodně času, zvlášť když mám nějaké dvě těžší disciplíny, kdy zvedám více kilo.
Předpokládám ale, že silový trojboj není jen o tom, odtahat kila v posilovně. Musíte i nějak upravit svou stravu?
Teď, když jsem ve váhové kategorii do 105 kilo, to pro mě není až tak limitující, že bych musel být vyloženě striktní. V podstatě jím cokoliv, nějak zvlášť se neomezuji. Snažím se jíst dost bílkovin, mít dostatek paliva. Ale nemám to úplně tak, že bych si počítal každý gram, sledoval tabulky. Pouze před soutěží si váhu trochu víc hlídám.
Máte naopak nějaké jídlo, které si po soutěži dopřejete, třeba za odměnu?
Mám hodně rád burgery. Takže když to jde, rád na nějaký zajdu. Teď po mistrovství republiky jsem si dal pizzu. Vždy se nějak odměním, protože dva měsíce před soutěží je to striktnější. Pak si něco dopřeji, protože vím, že to zase rychle spálím. A že to takový vliv mít nebude.
Nějaké povolené doplňky beru. Spíš abych zlepšil zdraví, protože tréninky jsou náročné a pak i imunita je horší. Takže nějaké omega 3, B-komplex, protein. Využívám třeba kreatin.
Jsou nějaké podpůrné prostředky, vitaminy, doplňky stravy, kterými si můžete pomoct?
Podpůrné prášky, jako anabolika, samozřejmě ne. Jsme normálně testovaná federace, zrovna teď jsem byl na antidopingové kontrole. Ale nějaké povolené doplňky beru. Spíš abych zlepšil zdraví, protože tréninky jsou náročné a pak i imunita je horší. Takže nějaké omega 3, B-komplex, protein. Využívám třeba kreatin.
Pocházíte z Pelhřimova, bydlíte v Zachotíně, pracujete v Jihlavě. Kde trénujete?
V Jihlavě. Před rokem nebo dvěma tu otevřeli Hypertrophy Gym, kde mám soutěžní podmínky. Stejné osy, které máme na závodech, což je málokde. Jde o to, aby se vám osa pod váhou 350 kilogramů neprohnula, nezlomila a tak. Proto cvičím tady v Jihlavě a jsem za to rád.
Takže nelze trénovat v každé posilovně, do níž přijdete?
Asi bych nemohl přijít kamkoliv. Je určitě veliká výhoda, když tam mají soutěžní vybavení. Protože ono se to nezdá, ale když osy nejsou závodní, hodně se prohýbají, klepou. A když jde člověk se čtvrt tunou do dřepu a začne se vám to nějak výrazně klepat, není to úplně příjemné.
Proč závodíte za pražský tým Sporting APIS?
Když jsem před deseti lety v Pelhřimově začínal, tak tam všichni závodili za tento pražský tým. Takže jsem šel do něho a jsem tam dodnes.
Trénujete v současnosti sám, nebo máte kolem sebe nějakou skupinu?
Trénuji sám. Ale samozřejmě ve fitku je parta lidí, kteří dělají silový trojboj. Takže si vzájemně pomáháme. Hlavně jde třeba o nějaké jištění, když jdete do dřepů s nějakou vyšší váhou, může to být docela nebezpečné. Kdyby to na někoho nedej bože spadlo. Takže je vždycky lepší mít okolo sebe nějaké lidi, kteří vám pomohou.
Máte svého trenéra, nebo spoléháte sám na sebe? Snažíte se i nějak vzdělávat, sledovat trendy, jak se vašemu sportu věnovat?
Četl jsem si o tom docela dost. Ale teď, když dělám práci hlavou, už na to nějak nemám energii a sílu. Momentálně si proto platím trenérku z Belgie, která to má nastudované vlastně jakoby za mě. Už na to prostě nemám kapacity.
Na červnovém mistrovství světa v silovém trojboji český reprezentant Vít Okrouhlý vybojoval v kategorii 105 kilogramů desátou příčku. Pomohl mu k ní český rekord v mrtvém tahu i v „totalu“ – součtu výkonů v jedné soutěži (830 kg; dřep 285 kg, benchpress 195 kg a mrtvý tah 350 kg).
Jak funguje taková příprava na dálku? Posílá vám třeba nějaké tréninkové dávky, které máte splnit?
Většinou si zaznamenávám své výkony a každý den, nebo po každém tréninku, jí posílám nějaké reporty. Vyplňuji dotazníky před soutěží, po ní, společně komunikujeme. Je to online, protože já nepotřebuji, aby někdo stál za mnou a říkal mi: Makej! To vím, že musím. Ale spíš potřebuji někoho, kdo má tu teorii zvládnutou a dokáže mi napsat trénink, abych se nepřetáhl a dokázal se pořád zlepšovat.
Je asi dobré mít to s kým probrat?
Určitě. Je fajn mít druhý pohled na věc. Kolikrát, když mi přijde, že je to fakt špatné, mě trenérka vrátí do reality. Společně to probereme. Je prostě někdo, u koho si můžu svůj názor nějak ověřit.
Jak jste se vlastně s trenérkou potkali? Na závodech, nebo jste ji našel pomocí internetu?
V silovém trojboji je jedním z nejlepších trenérů Mike Tuchscherer (americký závodník, mistr světa, zakladatel Reactive Training Systems – pozn. red.). Ten by dnes určitě nestíhal trénovat všechny lidi, co by měli zájem. Takže má pod sebou tým lidí a ona je členkou jeho týmu.
Lehce už jsme zmínili mistrovství světa, na němž jste vytvořil nový český rekord v mrtvém tahu. Byl to váš největší dosavadní úspěch?
Určitě. Na to jsem vlastně moc pyšný. Protože, tuším, ze 33 lidí, kteří se kvalifikovali, se mi povedlo být desátý. To je pro mě obrovský úspěch. I veliká zkušenost, protože mezinárodní závody jsou trochu jiné než ty národní. Zjistil jsem, že i v mezinárodním měřítku můžu nějakým způsobem závodit.
Kde vlastně letošní světový šampionát byl?
V Chemnitzu v Německu. To byla také výhoda, protože jsem neplatil letenky a stačilo, že jsem přijel jeden den dopředu. To byl taky velký důvod, proč jsem tam vlastně jel.
Nalákalo vás to na další podobné závody?
Teď se budu připravovat na březnové mistrovství Evropy, které bude na Maltě. Bude to zase další zkušenost. Je to delší cesta, bude těžší zůstat ve formě i po letu. Nebude to tak, že za čtyři hodiny někam dojedu, takže se toho trochu obávám. Ale jak říkám, bude do určitě dobrá zkušenost.
