Tak vzniklo „kávaření“ Na Patře.
„Je to kavárna, ve které se vaří,“ vysvětluje Kotlář. Pokud se vám zdá, že už jste jeho jméno někde slyšeli, paměť vás neklame. Třicetiletý muž před necelými čtyřmi roky vyhrál televizní soutěž MasterChef pro amatérské kuchaře.
A tento úspěch mladému učiteli tělocviku z Kopidlna na Jičínsku otevřel úplně nové dimenze.
Po výhře v soutěži, jejíž finále sledoval více než milion diváků, se vydal jinou cestou. Postupně si zkracoval učitelský úvazek, až ze školy před dvěma roky úplně odešel. „I když i v nové práci mám dost kontaktu s lidmi, děti mi chybí,“ přiznává.
Pár se od začátku prezentuje jako Bára a Roman, ne jako Sokolíčková, což je v Novém Městě velmi známé jméno (její dědeček byl ve městě starosta), a vítěz MasterChefa. „Když Romana někdo poznal, tak ho poznal,“ říká Bára. „Šlo o to, jestli se lidé dovtípí, nebo ne,“ dodává její partner.
„Záměrně a po dohodě s Bárou a jejími rodiči jsem nechtěl pracovat na své značce, ale na kávaření Na Patře. Po prvoplánovém propojení jsem netoužil. Vítězství už mi sice nikdo neodpáře, ale v prostředí, které jsem si vybral, stačí jeden den a ten předešlý úspěch je odpárán okamžitě. Tím, že jídlo pokazím a člověku to nebude chutnat,“ shrnuje svůj postoj Roman.
Pro jeho ego by prý sice bylo příjemné bývalé úspěchy si pořád připomínat, ale mátl by tím sám sebe.
Osudové setkání u Vltavy
Bára a Roman se potkali před třemi a půl lety na přechodu u Národního divadla. „Přešli jsme z jednoho břehu Vltavy na druhý a zůstali na stejné straně,“ glosuje s úsměvem Roman Kotlář.
Jeho třiadvacetiletá přítelkyně vystudovala střední uměleckou školu a nastoupila na fakultu výtvarných umění, ale z vysoké školy nakonec odešla.
Společně totiž rozjeli malý podnik, v jehož nabídce jsou obvykle čtyři slaná a tři sladká jídla. Skladba menu se zhruba po třech týdnech mění. Určitě nečekejte smažák, katův šleh či prsa paní nadlesní, tady si budou libovat hlavně gurmáni.
Mladý pár si potrpí na sezonní suroviny.
„Co budeme vařit, určuje příroda. Jaké ovoce a zeleninu naši pěstitelé mají, to koupíme. Menu měníme po třech až čtyřech týdnech podle toho, jak se mění suroviny. Nechci si lámat hlavu recepty. Na mně je, abych sezonní nabídku zpracoval,“ líčí Roman.
Doménou Báry jsou dezerty, dělá také vlastní pečivo. „Přijde mi hezké hostit lidi a starat se o ně. Už ve škole jsem ráda pekla a pak obdarovala spolužáky,“ líčí. Svět gastronomie ji nadchnul a chce se v oboru zdokonalit. V tomto ji zaujal například Berlín.
V nabídce má často různé pudinky. „Pudink si děláme sami. Ze žloutků, smetany, trošky škrobu. Ta hra je fajn. Většinou si takový pudink nikde nedáte, protože příprava trvá opravdu dlouho. Ale chuť za to stojí,“ má jasno Bára. „Mám ráda klasiku, kterou ale lidé moc neznají – podle mě – v tom správném podání. Většina zná pudink jako fůru škrobu s nějakým ochucovadlem.“
Pravidelně dělá například linecký koláč. „Jedna paní z okolí nám dodává nejlepší tvaroh, jaký jsem kdy měla. Děláme někdy úplně obyčejné věci, ale se skvělými surovinami, které zákazníky ve výsledku překvapí,“ vypráví dívka.
Tři dny příprava, dva otevřeno
Kávaření s kapacitou 23 míst má otevřeno pouze dva dny v týdnu, v pátek a sobotu. „Otevírací doba je něco jiného než pracovní doba,“ zdůrazňuje Roman. „Abychom totiž mohli mít dva dny otevřeno, potřebujeme tři dny přípravy.“
Nakládají si totiž zeleninu, kompotují ovoce nebo si vyrábí vlastní sirupy a dokonce i octy nebo oleje.
Volný čas věnují, jak říká Roman Kotlář, nezbytnému duševnímu opláchnutí. On coby bývalý nadějný atlet a fotbalista rád běhá. „Stává se, že ještě na osmém kilometru jídlo z hlavy pořád dostávám. Pořád mi to šrotuje v hlavě,“ vysvětluje, proč je důležité umět vypnout.
V podniku pracují jen sami dva. Nemají rádi kompromisy a na své hosty se důkladně připravují. Proto vítají rezervace s dostatečným předstihem, které předejdou i tomu, že by něčeho nebyl dostatek.
„Minulý víkend jsme například museli odmítnout 35 zájemců,“ lituje Bára.
Zatímco v začátcích chodili hlavně místní, nyní už dům s plastikou Salvatora Mundi od sochaře Jana Štursy cíleně navštěvují i lidé zdaleka. Pomohlo k tomu i zařazení „Patra“ do populární Gastromapy herce Lukáše Hejlíka.
