„Díky lidem, jako je Svatopluk Jakš, mohou být budoucí generace vděčné za zachování památky na statečné muže, již se zasloužili o vznik Československé republiky,“ pravila Štěpánka Tříletá z náměšťské základny důvody k udělení pamětního odznaku. Svatopluk Jakš byl oceněn minulý týden při slavnostním nástupu u příležitosti 100. výročí vzniku Československa.
Rodina Jakšova uchovává tyto dokumenty už po sto let. „Velkou část materiálů jsem zdědil po svém tatínkovi, který byl kronikářem a řídicím učitelem v Budkově,“ vypráví skromně Svatopluk Jakš.
Soubor informací, jež spravuje, obsahuje výstřižky z novin, dobové tiskoviny, ale i spoustu fotografií zachycujících, jak se budkovští legionáři plavili z Vladivostoku přes Kanadu zpět do Evropy.
Pan Jakš také zaznamenal příběhy a informace přímo od dvou místních legionářů, bratrů Brychtových, kteří v legiích bojovali. Nechybí ani vzpomínky z budkovské kroniky na to, jaký život za první světové války vedli lidé v obci. „Jsou tam i zápisy o tom, jak se vojáci postupně dlouhé roky vraceli domů z války, přestože si jejich rodiny často myslely, že na frontě padli,“ upozorňuje na zajímavosti novopečený budkovský starosta Jiří Záškoda.
Svatopluk Jakš shromáždil informace o všech šesti legionářích z obce, kteří bojovali jak na ruské, tak italské frontě. „Podařilo se zjistit, kam narukovali a kde a jak dlouho působili. Někteří byli ranění. To vše je v zápiscích zaznamenáno,“ připomíná Jakš, jehož celoživotní vášní je práce s historickými materiály.
Rodina dokumenty střežila
Informací, jež pan Jakš shromáždil, si váží i obec Budkov. „Je to soubor, který by se historikům možná mohl zdát malý, ale pro naši obec má neuvěřitelnou hodnotu. Při nedávném pietním aktu u pomníku padlých byli naši mladí nadšení z toho, kolik informací o našich rodácích se podařilo v historických pramenech najít,“ vykládá starosta.
Armáda ocenila i to, že se historické materiály podařilo zachovat v neporušeném stavu, a to i díky odvaze, kterou Jakšovi projevili. Dokumenty rodina střežila a nezbavila se jich ani v těžkých padesátých letech, po nástupu komunistického režimu, kdy se mohly stát důvodem politického pronásledování.
„Padesátá léta byla u nás tvrdá. Můj otec byl varhaníkem, a to se komunistům nelíbilo. Už měl čtyři roky do důchodu a nechali ho přeřadit jako učitele do Litovan a Želetavy, kam musel dojíždět,“ vzpomíná Svatopluk Jakš.
Kopie dokumentů budou v blízké době vystaveny v muzeu na 22. základně vrtulníkového letectva.
