Do dáli doslova svítí bílo-béžová fasáda. V ní jsou vsazena nová okna. Celý zámeček pokrývá nedávno položená černo-šedá střecha. A uvnitř už je dokonce několik místností hotových, položeny jsou v nich i koberce.
„Máme hotovou fasádu z čelní strany. Uvnitř jsou dokončené omítky a zčásti i spodní patro. V tom bude snídárna, kde bude cateringová služba připravovat jídla, a budou tam prostory pro konference,“ popisuje při prohlídce zámečku Lubomír Dvořák.
V patře bude deset pokojů s devatenácti lůžky. Ty mají sloužit především pro obchodní partnery a účastníky mítinků. Pokud je však zrovna firma nebude potřebovat, nabídne je k ubytování i jiným hostům.
„Tam se to také chýlí k závěru. Na pokojích zbývá dodělat sociální zařízení, podlahy a vybavit je nábytkem,“ dodává Dvořák. Po stavební stránce jsou prostory dokončeny, zbývají poslední dodělávky.
„Provoz bychom chtěli spustit příští rok v létě,“ hlásí majitel.
Říká, že je nejvyšší čas, aby si na sebe zámeček začal aspoň trochu vydělávat. Jeho přestavbu zatím firma Dvořák – svahové sekačky hradila z úvěru a ze svých provozních peněz. Utratila zde už mnoho milionů.
Na řemeslníky se čeká, tak opravují svépomocí
Přestože práce zaznamenaly za poslední tři roky značný pokrok, není majitel úplně spokojen. Trápí ho velké prodlevy, jež se týkají administrativy, dodávek stavebních materiálů i čekání na až příliš zaneprázdněné stavební firmy a řemeslníky.
„Zdržení kvůli tomu máme v řádech několika měsíců. Co dřív bývala záležitost dvou týdnů, teď trvá desetkrát tolik. Snažíme se proto dělat, co zvládneme, i svépomocí,“ svěřuje se Lubomír Dvořák.
A tak se on i se svou partnerkou, koordinátorkou stavby a designérkou Danou Krpálkovou, převlečou do montérek a dají se do díla. Na stavbě tráví celé víkendy. „Ani jsme letos nestihli dovolenou, byli jsme neustále tady,“ říká Krpálková. Postarali se například o úpravu prostranství před hlavním vstupem nebo výmalbu spodního patra. Občas vypomůže i někdo z firmy.
Dvořákova firma vyrábějící známé svahové sekačky ostatně přišla vhod i při jiných příležitostech. Ve výrobní hale u Pohledu si sami vyrábějí například kličky k oknům nebo kliky ke dveřím. Vznikne zde i konstrukce zimní zahrady na terasu i skleníku pod ní.
„Kličky oken jsou naší velkou chloubou. Zachovala se jediná původní. Podle té jsme nakreslili výkres a vyrábíme si je sami ve firmě, kde vznikají svahové sekačky. Ve stejném designu tam děláme i kliky dveří,“ popisuje Krpálková.
Na keramické vypínače si zámek musí vydělat
Jak dodává, bylo to tak i rychlejší. Například s dodáním koberců na zámek to bylo mnohem složitější a celá anabáze trvala přes rok.
„Chtěli jsme v nich aspoň trochu promítnout dobu i zámecké prostředí a nemohli jsme nic takového sehnat. Nakonec se nám podařilo oslovit firmu, která nám koberce sehnala v Dánsku,“ zmínila Dana Krpálková. Od stejného výrobce nakonec budou i záclony a závěsy.
Velkým oříškem jsou pro designérku vypínače. Zatím jsou ve zdech klasické plastové, které se dají běžně sehnat v obchodech.
„Moc se sem nehodí. Chtěla jsem keramické. Jenže když jsou jich v zámku stovky a jeden stojí dva a půl tisíce, je to až příliš,“ vysvětluje Krpálková. Vyměnit je bude chtít, až si na ně zámek dokáže vydělat.
Otázkou budoucnosti jsou pak úpravy exteriérů a přilehlého anglického parku. Na nádvoříčku před vchodem by měla být kašna se sítí cest. A v parku, který zůstane k dispozici ubytovaným hostům, vyrostou různá posezení.
„Musíme ale nechat odborně ošetřit stromy, aby nedocházelo k lámání a pádu větví. Je to tam hodně zanedbané,“ dodává Lubomír Dvořák.
Před pěti lety kupoval ruinu zralou na zbourání
Zámeček v Kvaseticích Dvořák koupil před pěti roky. V té době to byla naprostá ruina před zbouráním s propadlými střechami, oprýskanou fasádou, bez oken a dveří a uvnitř zcela vybydlená. „Vypadalo to opravdu žalostně. Měl jsem chvíle, kdy jsem litoval, že jsem se do toho pustil,“ vyprávěl před třemi roky Dvořák.
Nemovitost nedaleko silnice z Brodu na Humpolec se začala stavět v roce 1864 jako honosné panské sídlo. K těmto účelům zámek sloužil až do druhé světové války. Pak to s ním ale šlo rychle z kopce. Nejprve se do něj nastěhovala německá okupační správa, po válce a znárodnění pak sloužil jako statek a inseminační stanice.
Až po listopadu 1989 se areál vrátil původním majitelům. Ti ale o zchátralé stavení zájem neměli, společně s okolními polnostmi pak zámek získala Královéhradecká diecéze.
Do rekonstrukce se pustil až nový majitel. Vynálezce unikátní dálkově řízené sekačky Spider tu plánuje hostit obchodní partnery, pořádat mítinky i školicí a společenské akce a zámeček využívat k marketingovým účelům. Časem by sem chtěl přesunout i servisní středisko.
