Svět se chystal na první poválečné olympijské hry a jednou z československých sportovkyň, která se nemohla dočkat svého vystoupení na nich, byla také gymnastka Eliška Misáková. Na hry do Londýna v roce 1948 se dostala společně s dalšími osmi kolegyněmi a všechny tvořily jeden ambiciózní, odhodlaný tým.
„V Londýně byly stále ještě rozbourané domy po nacistických náletech. Neměli jsme žádnou olympijskou vesnici. Ženy bydlely v kolejích sv. Heleny. Vystavili nám volnou legitimaci na autobus a na metro a tím jejich starost o nás skončila,“ vzpomínala před lety na londýnskou olympiádu Věra Růžičková. Gymnastická náhradnice, která ale nakonec do dění zasáhla – právě namísto zmiňované Elišky Misákové. A dokonce se podílela na zlatém úspěchu...
Ale pěkně od začátku.
Tehdy používané léčebné prostředky včetně takzvaných železných plic selhaly. Včetně transfúze krve od osoby, která již obrnu prodělala.
