Dioráma, dílo výtvarníka Jiřího Trnky, je přitom magnetem, který do Jimramova přitahoval zájemce o Karafiátovo dílo z celého světa.
Dioráma se dostalo do Jimramova začátkem 70. let. Tehdy jej tamní farář Jan Keller získal pro Jimramov od Trnkovy rodiny.
„Byli tu návštěvníci z USA, Anglie, Francie, byla zde také Dánka Karla Alexandra Nielsen, která překládala Broučky do dánštiny. Pocházela z Irska a pamatovala si, jak jí babička četla v dětství Broučky v irštině. Vdala se do Dánska a zjistila, že tam Broučci dosud nebyli přeloženi. Přijela sem, zjišťovala všechno možné o Karafiátově životě, srovnávala cizojazyčná vydání Broučků. Pak knihu vydala včetně receptů na jídla – buchty, vdolky, polévky – které v Broučcích Karafiát zmiňuje,“ líčí průvodkyně Síní rodáků Miroslava Procházková.
Překladatelka Nielsenová zjistila, že za války se v židovském divadle v terezínském ghettu nehrála jenom opera Brundibár, ale také Karafiátovi Broučci. „Našla k tomu fotografii terezínských herců, jakási Američanka objevila ke hře libreto, děti v Dánsku pak terezínské Broučky nastudovaly a jely je hrát do Japonska na oslavy konce druhé světové války,“ popisuje Procházková.
Jimramovská expozice ukazuje nejen knihu Nielsenové, ale i další emočně silný artefakt spjatý s Karafiátem. „V Japonsku jistý člověk kolem sebe shromáždil okruh Japonců, kteří se chtěli učit česky. Učil je na knize Broučci. Jedna jeho žačka pak Broučky přeložila do japonštiny. Jeden výtisk překladu nám poslala a s ním i dopis v češtině, napsaný krásným rukopisem. Píše tam, že Brouček je její milenec, namísto miláček,“ usmívá se Procházková.
Ta se coby průvodkyně Karafiátem zabývá už deset let. „Byl to velký idealista. V životě asi moc šťastný nebyl,“ míní Miroslava Procházková. „Když byl farářem v Hrubé Lhotě, chtěl z tamních Valachů vytvořit ideální nezkaženou společnost. To se ale nepodařilo, rozkmotřil se s nimi a musel odejít do Prahy,“ líčí.
Jiná křídla než v knize
Průvodkyně upozorňuje na chybu v Trnkově diorámatu, jež prý vznikla při jeho restaurování v roce 2012 při tehdejší zápůjčce díla do Plzně. Podle knihy by totiž ženich Verunek ve výjevu měl mít puntíkatá křídla – jako beruška. Jenže v nynější podobě diorámatu je má hnědá. „Tím se mění smysl pohádky a její ztvárnění nešťastné lásky Broučka k Verunce. Ale já sama jsem si toho taky nevšimla, upozornily mě na to děti z mateřské školy,“ řekla Procházková.
Připomněla, že důležitý motiv Broučků Karafiát převzal z vlastního života. „On se zamiloval do dcery továrníka, zatímco sám byl chudý kněz, takže mu ji nedali. A on se kvůli ní už nikdy neoženil,“ popsala Procházková. Jiří Trnka dioráma vytvořil v roce 1939 pro Světovou výstavu v New Yorku, kde však nakonec kvůli vzniku Protektorátu česká expozice vůbec nebyla. Dioráma bylo pak umístěno v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 1942 na výstavě Malíř naděluje dětem. Jeho části se poté objevily na výstavě Expo 58 v Bruselu a pak až v roce 2004 v Japonsku.
Dioráma by mělo opustit Jimramov a vydat se na cestu do Trnkovy rodné Plzně podle posledních informací zřejmě 2. dubna.
V jimramovské Síni rodáků, které vévodí právě expozice o Janu Karafiátovi, by měl uprázdněné místo nahradit jiný figurální výjev s tematikou slavných Broučků. O jeho podobě však budou zastupitelé ještě jednat. Jan Karafiát se v Jimramově narodil 4. ledna 1846, zemřel v Praze 31. ledna 1929
